Článek
Ano, těším se na Mistrovství světa klubů. S nadšením vyhlížím, co nový formát soutěže přinese. I já ale hned na úvod vytknu před závorku naprosto zjevný problém - jde o další zátěž pro už tak přetěžované hráče. Další léto, které Lewandowski, Kane, Dembélé nebo Vinicius Júnior nestráví na dovolené. Nejsem zastánce gaučového moudra: „Však za to berou těžký prachy, tak ať hrajou dokud pivo teče!“
Taky jsem si dobře vědom vědeckého badání, poukazujícího nejen na problémy způsobené zvyšující se frekvencí zápasů a na ně vázaného cestování během sezony, ale také zdůrazňujícího potřebu alespoň několika zcela volných týdnů mezi dvěma ročníky. Pro lepší představu se dá zmínit hokej - hráči NHL si možná odkroutí svou intenzivní dvacetiminutovku na hřišti co pár dní v průběhu sedm měsíců dlouhé sezony, zbytek roku ale nabízí dost prostoru na předsezónní přípravu i individuální odpočinek.
Právě na argumentu další off-season vyplněné velkým turnajem se tupí jinak validní tvrzení jako: „Chcete méně zápasů? Zruště v Anglii ligový pohár! Nepotřebuju pětkrát v sezoně vidět Arsenal proti Manchesteru United.“ Dál budu tvrdit, že z turnaje, nesoucího při vší své serióznosti jméno energetického nápoje, by měly být v zájmu hráčů vyškrtnuty týmy hrající evropské poháry. Taky ale moc dobře vím, že tohle problém, který způsobuje Mistrovství světa klubů, neřeší.
Mistrovství světa klubů jako nástroj pro něco nového
Přesto se na turnaj těším. Proč? Právě proto, že nepotřebuju znovu vidět Arsenal hrát s Manchesterem United. Kolikrát můžu rok co rok sledovat v Lize mistrů ten samý šlágr, než mě to může přestat bavit? Vím, že Bayern porazí Arsenal 5:1, Real dá dva góly z ofsajdu a Juan Cuadrado dostane červenou kartu sotva uvidí Ramose třeba jenom v televizi.
Tohle všechno znám. S přibývajícími počty utkání v Champions League líp a líp. Však zápasům milionářské soutěže dneska člověk neuteče i kdyby chtěl. Tyhle šlágry ztratily svoji výjimečnost. Pryč je ten pocit, kdy se člověk dva týdny těšil na duel ve středu večer. Teď totiž za ty dva týdny stihne těch velkých zápasů aspoň pět a na ten dřív atraktivní šlágr vlastně klidně zapomene.
Pokud chcete přidávat, přihoďte mi něco nevšedního. Přihoďte mi Konferenční ligu, kde uvidím APOEL Nicosia porážet loňského finalistu z Fiorentiny. Nebo nové Mistrovství světa klubů. Já chci vidět jak evropské týmy vypráskají nástroj saúdskoarabské propagandy Al Hilal.
Foto: FIFA
Chci vědět, jak dopadne měření sil mezi italským Interem a mexickým Monterrey nebo argentinským River Plate. Dosud jsme mohli kvalitu týmů ve všech těhle soutěžích poměřovat jen teoreticky, tady máme turnaj který nám může dát reálné odpovědi. Nabídne něco, co v seriózní sportovní rovině prostě neznáme, co jsme ještě neviděli.
A že to evropské týmy nebudou brát vážně? To jste ale vedle! Však Real Madrid byl ochotný vysypat Liverpoolu deset milionů euro jen aby měl Trenta Alexandera-Arnolda o tři týdny dřív. Bayern Mnichov dlouho zkoušel najít společnou řeč s Leverkusenem a Hoffenheimem v naději, že si do Ameriky budou moct přibalit Jonathana Taha a Toma Bischofa.
Chci vidět hvězdu, kterou ještě neznám
A v neposlední řadě - chci se znovu nadchnout pro talent který ještě teď neznám. Pamatujete, jak všechny uchvátil James Rodríguez? Fotbaloví pamětníci mají podobných příběhů nespočet. Sedmnáctiletý Pelé nebo Geoff Hurst, který vystřílel Anglii jejich jediný příbeh, kdy se fotbal skutečně ‚vrátil domů‘, přitom nevyběhl v základu před čtvrtfinále.
Mistrovství světa vždycky přinesla neznámou hvězdu - až dokud je přinášet nepřestala. Jasně, japonský výběr překvapil v Kataru výhrou nad Německem. Víte ale, kdo nebyl překvapený, že Japonci umí kopnout do míče? Němci - však půlka asijského výběru byly jejich spoluhráči/protihráči z Bundesligy… Ani Brazílie nám dneska nemá koho nového nabídnout - vždyť jejich tahouna budoucnosti podepsal Real Madrid už v pátém měsíci těhotenství matky.
Nepotřebuju, aby se největší hvězda Flamenga, Boca Juniors, Urawa Red Diamonds nebo Ulsadu hned stěhovala do Evropy. Sakra, ať je tomu hráči klidně pětatřicet. Ale pro mě to bude někdo nový, koho neznám a kdo mě může zaujmout. Pro koho se budu moct nadchnout, kdo mě bude bavit. Doufám, že Mistrovství světa klubů někoho dodá.
Autor: Daniel Krob
