Mára z Ďolíčku: Náš fotbal kosí sterilita! Dvakrát s hlavami v dlaních. Vyšlo to až na Letné

Minule jsem byl ve své rubrice opravdu dlouhý, což mne samotnému vadí, a vás to zase nudí. Dneska se pokusím být stejně rychlý, jako panic před prvním sexem…ale uvidíme, znáte mne!

Rozeberu domácí prohru s Hradcem, smutné vypadnutí v poháru se slabou Mladou Boleslaví a šťastnou výhru na zlínské Letné. Tak jdeme na to!

V neděli 2. listopadu přijel do Vršovic fanoušky nenáviděný Hradec Králové. Celý den vládlo chmurné a deštivé počasí, proto se v Ďolíčku sešla nejhorší návštěva v sezoně – pouze 3 655 diváků! A většina fanoušků odcházela z Ďolíčku stejně smutná, jako toho dne nastalé počasí.

Na druhou stranu, co by za takový počet lidí na tribunách dali například v Boleslavi, Dukle, na severu Čech či Karviné.

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Prostě mělo po prvním poločase na výsledkové tabuli svítit naše vedení minimálně 2:0! K tomu ještě opět potřetí za sebou neuznaný gól. Tentokrát kvůli těsnému ofsajdu kapitána Lukáše Hůlky.

Nejdříve už zmiňovaná neuznaná branka Hůlise v 10. minutě, potom o pět minut později stoprocentní šance našeho nejzkušenějšího playera Jana Kovaříka, toho vychytal Zadražil. No a o pár minut později krásný centr Petera Kareema na malém vápně úplně volného Yusufa, který se gólmana mohl zeptat, kam to chceš? Hlavičku však nacpal pouze do pravé tyčky.

Hradec si vypracoval na konci poločasu jednu šanci Daridou, výborně nás v bráně podržel Reichlík. Poločas bez branek.

Deset minut po přestávce na mokrém terénu z hranice vápna vystřelil slabě doprostřed branky náš nejlepší hráč zápasu Nelson Okeke, k údivu všech skončil po jeslích míč v Zadražilově brance. Darovaný gól a já čekal, že se bude hrát podle našich not. Bohužel, za deset minut už byl výsledek 1:2 pro hosty.

Rozhodly dva ojedinělé brejky Hradce a prakticky stoprocentní efektivita. Jak pro Boha můžeme dostat gól hlavou od nejmenšího hráče na hřišti?! Střídající Vlkanova rozradostnil pár fanoušků hostů uklizenou a tvrdou hlavičkou z malého vápna. Aby toho nebylo málo, tak lajdácké bránění celé Bohemky dovršil ex-reprezentant Darida, který si sám dorazil vlastní střelu.

Po pádu Hůlise ve vápně v 90. minutě jsme požadovali penaltu. Ta po nějakých čtyřech minutách a přezkumu videa skutečně přišla. Nebudu lhát a přiznám barvu. Měl jsem takovéto cítění, že ji nedáme a vyžereme si to až do dna. Když jsem uviděl, že si ji bere nová akvizice Eric Ramírez, moje obava a tušení bylo ještě větší. Přivolal jsem to, kopl ji strašidelně nad zemí a nechal opět vyniknout brankáře Zadražila, který se tak stal mužem okamžiku, vlastně i celého špílu!

Hrálo se více jak 100 minut, ale už se nic nestalo a prohráli jsme. Naprosto zbytečně! Takové duely opravdu dokážeme prošustrovat jenom my!

Nebyl čas na smutek. Ve středu nás čekal další domácí zápas – osmifinále MOL Cupu s Mladou Boleslaví.

Středa, gólů by bylo třeba. A zase to u Bohemky neplatilo. Komu jinému bychom měli nasypat nějaký ten gól, když ne Bouli? Nestačilo nám na to ani dvě hodiny hry + nastavení!

To byl opravdový zmar! Tímto výrazem jsem začal i pozápasovou tiskovku při dotazu na kouče Jardu Veselého. Ten se mnou souhlasil, protože neměl důvod vetování. Až mě ho samotného bylo líto, protože se naše sterilita neustále opakuje. Zápas co zápas, je to pořád stejné. On góly za naše hráče nedá.

Zároveň se mi nelíbí častá kritika na našeho trenéra, ať už v komentářích na sociálních sítích nebo po zápase. V letošním ročníku si až na utkání v Teplicích, které se nám nepovedlo výsledkově ani herně, nemůžeme říct, že jsme propadli. Sráží nás pouze to, že jsme jelimáni v zakončení. Ale fotbal se hraje na góly, to je jasné. Z týmu mám letos dobrý pocit a stojím za nimi. Snaží se, bojují, zlepšili jsme defenzivu, máme herní převahu…bohužel, ty góly!

K samotnému zápasu se mi moc psát nechce. Za 120 minut nejsme schopní trefit prázdnou bránu, dvakrát dokopnout míč na čáře a plno dalších spektakulárních šancí, které neskončily v síti hostů. Nedal gól Mladé Boleslavi je v letošním roce opravdové umění, to se musí nechat. Na druhou stranu, jejich trenér Aleš Majer má jasný rukopis a je to velký sympaťák, i když tak naživo nevypadá.

Penalty a takzvaně – poslední rána našeho kapitána! Prvních devět penaltových exekutorů suverénně na těžkém terénu proměnilo, ten poslední nikoliv. Byl to náš kapitán Lukáš Hůlka, který bombou napasoval míč do břevna, a byl z toho opět smutný klokaní večer.

Vypadnutí z poháru v osmifinále neberu jako tragédii, ale je pravdou, že jsme Bolce darovali postup zcela sami.

Pryč od toho…v sobotu jsme jeli na Moravu do Zlína, bohužel bez mé přítomnosti!

Druhou listopadovou sobotu před reprezentační přestávkou jsme cestovali na zlínskou Letnou. Tam se nám dlouhodobě daří a za poslední léta jsme tam prohráli pouze jednou, kdy nás prakticky sám porazil dnes už klokan a záložník – Robert Hrubý.

První poločas nás výborně hrající Zlín přehrával. První půlhodina hry patřila jemu. Po pár šancích ševců vystrčil ocas i klokan. Zejména středový záložník Tom Ulbrich nám dělal velké problémy a dostal se do dvou velkých šancí. Jako vždycky nás podržel gólman Michal Reichl.

Zlín se po právu nachází v první polovině tabulky a hraje přímočarý fotbal dopředu. Jako nováček soutěže, velké uznání týmu a kouči Bronislavu Červenkovi. Ten tým má duši, táhne za jeden provaz a má v bráně dnes už legendu – Standu Dostála. Jeho hraný a podepsaný dres jsem v nedávné aukci vydražil na jednoho dospívajícího a nemocného kluka.

Jak se říká, každý chvilku tahal pilku. První půle patřila domácím, druhá nám. Před utkáním bych spokojen s plichtou při naší situaci rozhodně nebyl. Po úvodním poločase bych to možná trochu přehodnotil. Ale druhá půlka už byla o jiném družstvu, o Bohemce!

S čím mám velký problém? To jsou naše standardní situace. Ve Zlíně jsme měli 11 rohových kopů, ale ani jednou jsme neohrozili kasu. V letošním ročníku jsme dali pouze jeden gól ze standardky, což je příšerná statistika, protože rohů máme v posledních zápasech velké množství.

Erotická číslovka 69 nám přinesla štěstí. V tu minutu jsme na Letné vstřelili důležitý a vítězný gól. Po střele z voleje našeho nejlepšího hráče podzimu Vlasiye Siňavskiho, přišla klíčová akce. Gólman Dostál jeho projektil vyrazil do rohu, Siňa ho doběhl a zdálo se, že si míč ukopne do zámezí. On ale zabojoval, a ještě před autovou čárou ho vrátil skluzem na malé vápno k Aleši Čermákovi, který zřejmě nepovedenou střelou našel na zadní tyči před prázdnou brankou dobíhajícího Bensona Sakalu a ten ho uklidil před kotlem domácích do sítě! Benson tak oslavil první ligovou trefu po příchodu do Bohemky. Inu, jak je důležité někdy nejezdit na naftu či elektřinu, ale na bensín!

V tu chvíli jsem zařval ,,gól“ tak nahlas, že se moje přítelkyně lekla a skoro jsem dostal ,,céres“. Musím se přiznat, že podruhé v sezoně jsem vynechal výjezd. V 5. kole jsem nejel do Karviné a v sobotu do Zlína. Oba zápasy jsme však bez mé přítomnosti na stadionu vyhráli. Takže je možné, že pokud jedu na výjezd, tak přináším Bohemce letos smůlu? Uvidíme dál, na Slavii i do Jablonce se chystám.

Zpátky k zápasu. Zbylých dvacet minut + nastavení byly ještě pořádné nervy. Klasicky jsme zápas ,,nezabili“ druhou brankou a vysvobodil nás až závěrečný hvizd po skoro 100 minutách sudího Radiny. Domácí měli nějaké šance ze vzduchu, ale přežili jsme je. Opět nás podržel Reichlík, který udržel další nulu.

Letná dobyta! Vezeme tři body a reprezentační přestávka bude veselejší a klidnější. Díky celému týmu, realizáku a všem fanouškům, kteří se vydali na výjezd do Zlína. Slyšet jste byli celý zápas.

Vyprodejme prosím celý sektor při vršovickém derby. Cena by měla být stanovena mužstvem od Tesca na 490 korun. Není to málo, ale holt to kochání v betonovém monstru něco stojí.

Vidíme se v Edenu, klokani.

Ať žije Bohemka, jediná milenka!

Váš Mára z Ďolíčku! (Marek Horký)