Očima Davida Weihraucha #3: Domov, který hosté nedobyli. Kdy nás doma naposled Sparta porazila?

Když kráčíte kolem soutoku Radbuzy a Mže směrem ke stadionu, cítíte to v kostech. Souboj s pražským rivalem není jen dalším řádkem v kalendáři, je to zkouška charakteru. Tentokrát se v Doosan Areně zastavil čas. Od úvodního hvizdu byla na hřišti cítit neuvěřitelná energie – energie týmu, který ví, že doma se neustupuje ani o milimetr. Ta atmosféra v hledišti se přelévala na trávník a každý souboj, každý sprint našich kluků byl odměněn bouřlivým potleskem.

Viděl jsem totiž Viktorii, která dominovala a soupeře nutila k chybám, které jindy nedělá. O tom, jak náš brankář i obrana čarovali, jsem psal i v reportu ze zápasu. Musíme si nalít čistého vína – tohle byl ojedinělý večer, kdy nám střelecké štěstí ukázalo záda. Naše jaro je jinak plné gólů, ale tentokrát se proti sobě postavily dvě skály. Plzeňská nezdolnost proti sparťanské křeči, tak by se dalo shrnout úvodní dějství.

Zápas Viktoria Plzeň vs. Sparta Praha nabídl drama, kterému nechybělo nic kromě branek. Ten moment, kdy rozhodčí po konzultaci s VARem ukázal na penaltový puntík, si budu pamatovat dlouho. Celý stadion vstal, ticho by se dalo krájet. Matěj Vydra, náš zkušený mazák, proti mladému Surovčíkovi. V tu chvíli jsem věřil, že spravedlnost existuje. Jenže fotbal je někdy krutý režisér. Jakub Surovčík předvedl zákrok, který musíme sportovně ocenit – chytit penaltu a vzápětí zlikvidovat dorážky, to byl ten jediný důvod, proč Letenští dnes neodešli s debaklem. Pokud vás zajímají kompletní herní data, mrkněte na oficiální web Chance Ligy.

Ale víte, co mě na tom těší nejvíc? Že se naši kluci nesesypali. Žádná svěšená ramena. Naopak. Vidět Lukáše Červa, jak okamžitě po té zahozené šanci sprintuje šedesát metrů zpátky, aby přerušil brejk, to je přesně ten důvod, proč tenhle tým milujeme. Červ je motor, který spaluje sparťanské naděje. Jeho drajv, nasazení a ochota nechat na trávníku plíce jsou přesně ty hodnoty, na kterých naše Viktoria vyrostla. Nebo ta Červova přízemní dělovka? Dnes mu chyběly centimetry, ale jeho srdce bylo největší na hřišti.

Když pak ve druhé půli přišli na plac Lawal se Souarém, začal ten pravý plzeňský kolotoč. Lawal je jako utržený z řetězu, síla, se kterou se valí na obranu, je fascinující a upřímně – obrana Pražanů chvílemi vypadala, že prosí o konec zápasu. Tady ale musím být k našim barvám upřímný – v takových momentech, kdy soupeře „meleme“, musíme zachovat chladnou hlavu. V koncovce nám tentokrát chyběl klid, ale věřím v rychlý návrat k našim gólům.

Naše stoperská trojice fungovala jako neprostupný val. Soupeřova ofenziva vůbec nevěděla, kam dřív skočit. Naše obrana s ledovým klidem zastavila každou snahu hostů. Takový výkon mě naplnil čistou radostí. My jsme byli ti, kdo diktovali tempo. My jsme byli ti, kdo určovali pravidla hry v Doosan Aréně. Viktoria odchází s bodem, který má pro soupeře cenu zlata, ale my víme, že herně jsme byli o parník dál.

Emoce ze šlágru Viktoria Plzeň vs. Sparta Praha byly cítit do poslední sekundy. Aduův tvrdý střet s gólmanem vyvolal šarvátku. Pro mě je to důkaz, že naši kluci za Plzeň dýchají. Neuhnou ze souboje, ani kdyby šlo o všechno. Nechtějí remízu, chtějí urvat vítězství i v 95. minutě. Jako fanoušci nechceme vidět alibismus, chceme vidět hráče, kteří se nebojí jít do souboje „na krev“.

A jedna pravda ční nad všemi: Letenští u nás v lize nevstřelili gól už neskutečných 360 minut. Čtyři zápasy marnosti hostů na našem trávníku. To není jen statistika, to je vizitka naší nezdolnosti, kterou jsme v prestižním měření sil Viktoria Plzeň vs. Sparta Praha opět potvrdili. Remíza nás mrzí, ale morálně nás posílila. Příště už ty šance proměníme a budeme slavit naplno!

Dorazte všichni 26. 2. na domácí zápas proti Panathinaikosu v rámci Evropské ligy! Venku jsme urvali remízu 2:2, takže doma stačí jakákoliv výhra a postupujeme dál. Musíme totálně naplnit stadion a kluky tam dotlačit, tak u toho nesmí chybět nikdo z vás!

AŤ STÁLE VÍTĚZÍ VIKTORIA!

Autor: David Weihrauch