Článek
Přesto mi dovolte představit vám souhrn zápasů, některých událostí a všeho, co předcházelo tomu, že se Sparta z úvodní šňůry výher pomaličku sunula do podpalubí, ze kterého se nemohla dostat zpět a vlastně se z něj do této chvíle ještě nevyhrabala. Rozhodl jsem se to napsat s předstihem bez ohledu na to, na jakém místě po nadstavbě skončí.
Sparta začala svou pouť za obhajobou titulu 19. července loňského roku už bez kapitána Ladi Krejčího a bez Briana Priskeho, který vzal do zaječích za lepším. Ulovil ho Feyenoord. Na úvodní kolo přijely na Letnou Pardubice. V roli hlavního kouče vedl poprvé domácí fotbalisty Lars Friis. Jeho předchůdce nastavil laťku hodně vysoko a úkolem Friise bylo nejen zajistit kvalitní působení Sparty v rámci Chance Ligy, ale také dostat Spartu do vytoužené Ligy mistrů. Na Letnou přijely Pardubice, které se zdály být ideálním protivníkem na úvod. Jenomže perníkáři šli nečekaně do vedení a domácí museli hned v úvodním mači dohánět skóre. Nakonec se jim to povedlo díky teči Olatunjiho, když vyrovnávací branku trefil Ryneš. Většina akcí šla přes Birmančeviče, a ač se domácí nadřeli, nic nenasvědčovalo tomu, jaký čeká na Spartu strmý podzimní pád.
Druhé kolo si Letenští zajeli do Teplic a po domácím vyrovnání přidali hosté další tři branky. Nechyběla ani haraslínovka. Tak říkám obstřelu na zadní tyč v podání Lukáše Haraslína, který má precizní. Nechyběl nádherný sprint Preciada, který poté namazal Olatunjimu do prázdné. Navíc se hned ve druhém ligovém zápase trefila nová posila Ermal Krasniqi. Jo, tohle byl dobrý zápas. Bylo navíc jasné, že sparťanská fanouškovská základna bude velmi početná i na venkovních hřištích. Tento zápas sledovalo téměř 16 tisíc diváků, což byla na Teplice úctyhodná návštěva, a to hlavně díky velkému výjezdu sparťanských fanoušků.
Třetí kolo Dukla doma. Dvoubranková výhra díky Vitíkovi a z penalty skórujícímu Birmančevičovi. Dukla si toho moc nevytvořila, ale houževnatě se domácím bránila a pro Spartu to nebylo jednoduché utkání. Sparta se přesto udržela na vítězné vlně.
Jinak se v těchto utkáních lehce měnilo složení zálohy, ale trojzubec Haraslín, Kuchta, Birmančevič zůstával neměnný.
Ve čtvrtém a pátém kole čekaly na Spartu dva výjezdy. Nejprve za klokany na malé pražské derby a pak do Jablonce. Obě utkání dokázal obhájce titulu zvládnout, a to vždy v poměru 2:1.
Na Bohemce se znovu měnila sestava, kdy se do ní dostal Garcia s Wiesnerem, ale takový Preciado zůstal mezi náhradníky. Sparta musela znovu otáčet skóre, ale nakonec to díky brankám Tuciho po krásném nadýchaném centru Wiesnera a perfektní asistenci Haraslína na Birmu zvládla.
Před výjezdem na sever Čech si Sparta odbyla vítězný zápas v Rumunsku proti FCSB. V Jablonci se do základní sestavy vrátil Preciado, ale dostal se do ní i takový Solbakken, který se nejprve zdál jako zajímavá posila. Bohužel naděje do něj vkládané, které viděl Tomáš Rosický, zůstaly nenaplněny. Celkově udělal Friis oproti rumunskému soupeři sedm změn.
Jablonci nebyl uznán gól po faulu na Zeleného a Birmančevič dohrával se zraněným kolenem snad posledních 15 minut. Nakonec mohl v nastavení přidat branku, ale trefil tyč. Naštěstí se v utkání trefil znovu Tuci a Haraslín. Celkově šlo o těžké střetnutí a důležité tři body. Jablonec potvrdil, že se pod trenérem Kozlem bude pohybovat v tomto ročníku ve vrchních patrech tabulky.
V šestém kole přijelo na Letnou Slovácko a v tomto duelu došlo k první ztrátě kytičky v podobě remízy 2:2. Sparta dvakrát dotahovala, za hosty se nádherně trefil kat Krmenčík, kterému se proti Spartě hodně daří. Sparta si jako jediná neodložila ligové utkání kvůli evropským pohárům. Před tímto duelem zvládla zápas v Malmö a nikdo snad už nepochyboval, že se po dvou dekádách dostane do Ligy mistrů. Friis udělal oproti pohárovému utkání devět změn v sestavě, což se mu šeredně vymstilo. Do nominace se vůbec nedostali Kuchta s Vitíkem. Sparta se musela spokojit s bodem. Nebýt Vindahla, který zlikvidoval šanci Jurošky, nemusela brát ani ten.
Sedmé kolo si Sparta zajela do Hradce Králové a už se musela obejít bez Jana Kuchty, který přestoupil do dánského Midtjyllandu. Naopak do zahajovací sestavy se poprvé dostala nejdražší posila v historii klubu, tedy Albion Rrahmani. Ten se podílel na vítězství přihrávkou na Haraslína. Druhý gól dal sám takovou nenápadnou střelou z místa. Trojzubec se Spartě definitivně rozpadl. Vepředu Haraslín, Rrahmani, Krasniqi. V tomto utkání začala nenápadná nesouhra několika přihrávek obránců, kteří občas namazali Hradeckým do šancí. Nebýt Vindahla, mohlo být zaděláno na drama. Hosté to ale zvládli.
Po tomto kole bylo to následující osmé odloženo kvůli silným deštům a povodním, které zasáhly část republiky. Dohrávalo se až začátkem prosince, a tak si Sparta musela počkat takřka tři týdny na dalšího soupeře. Cílem cesty byl Střelecký ostrov v Českých Budějovicích a Sparta ho znovu zvládla. Do sestavy se vrátil Birmančevič, který doplnil Rrahmaniho s Krasniqim. Tento zápas odehrála Sparta po vítězném debutu v Lize mistrů, kdy smázla Salcburk o tři góly. Hosté vyhráli o dvě branky, ale řekl bych, že v tomto utkání začaly problémy, které se následně nabalovaly na sparťanský sestup formy. Budějky dohrávaly v deseti, a přesto si vytvářely slušné šance. Sparťanská obrana už tady nepůsobila nejjistějším dojmem.
To se potvrdilo hned v následujícím mači v Epet aréně, kam přijela Sigma. Haraslín, Birmančevič, Olatunji. To byl ofenzivní trojlístek, na který vsadil Lars Friis. Jestli se něco v sestavě Letenských neměnilo v tomto ani v předchozích zápasech, byl to Laçi. Začala se z něj stávat stálice. Ač se hráči okolo něj měnili se železnou pravidelností, on zůstával. První gól byl jak z fotbalové učebnice po ose Vindahl, Birmančevič, Olatunji. Dlouhý přesný nákop, centr z jedničky a hlavička urostlého útočníka nedávala tušit, co se bude na Letné ten večer odehrávat. Kdyby Ryneš netrefil z 25 metrů v úvodu druhé půle břevno, asi by vše dopadlo jinak. Jenže na kdyby se nehraje. Kiks Vitíka znamenal vyrovnání a už se to vezlo. Druhý gól. Další laciná ztráta Vitíka na půlce, kdy si hrál tak dlouho s balonem, až o něj přišel, a výsledek už znáte. Třetí gól šel na vrub Zeleného, který si pustil hozený aut tak moc, až se míče zmocnil Zorvan, který dával do prázdné.
Následující kolo se hrálo slavné derby. Bojovné utkání, ve kterém padlo 15 žlutých a dvě červené karty v nastavení. Po jedné na každé straně. Sparta hrála proti rivalovi po utkání ve Stuttgartu a Friis udělal tři změny v sestavě. Slavia byla herně lepší. Za hosty se prosadil střídající Rrahmani, který znovu z místa technicky placírkou alespoň korigoval na 1:2. Tento zápas moc nevyšel Laçimu, který několikrát nepřesnou přihrávkou zapříčinil, že šli domácí do brejkových situací.
V následujícím utkání přivítala Sparta na Letné Liberec. Tentokrát vpředu s Tucim, Rrahmanim a Krasniqim. Na lavičce náhradníků Birma, Haraslín, Laçi! První gól zařídil Wiesner, který mohl přidat i druhou branku, ale neuspěl. Poté namazal nepochopitelnou malou domů hostům, kteří šancí pohrdli. Hosté vyrovnali po skrumáži Purzitidisem, ale střídající Haraslín ukázal, že je ve Spartě rozdílovým hráčem. Střely 11:10. Žádná extra podívaná to tehdy nebyla, ale ubojované tři body. Lehkost z úvodu sezony byla pryč. Toto utkání se hrálo 19. října, což už byla doba, ve které se Sparta hledala.
Po tomto utkání začala definitivně herní a výsledková mizérie. Nejdříve na Manchesteru City, který si proti Spartě zatrénoval s gólovým přídělem, ze kterého se Letenští nemohli oklepat. No a v lize? Posuďte sami.
Sparta si v rámci 13. kola zajela do Plzně a prohrála 0:1. Rrahmani, Birmančevič, Daněk, který zastoupil zraněného Haraslína. To byla ofenzivní trojice pro toto utkání. Místo Laçiho nastoupil Sadílek. Sparta se vůbec k ničemu nedostala. Jen v nastavení to zkoušel Olatunji z ostrého úhlu. Naopak domácí trenér Koubek vsadil na Prince Kwabenu Adua, který se mu odvděčil vítězným gólem. Bohužel marnost a bezradnost ve hře byla předzvěstí následujícího utkání na Letné.
Na ni přijel Baník Ostrava a Ewerton k nelibosti domácích fanoušků ukázal, proč je pro chachary neocenitelným hráčem a mozkem týmu. Sparta šla sice do vedení, ale obrat začal tragický Vitík, který ztratil balon ve vlastním vápně a při snaze ho získat zpět fauloval Prekopa. Rozhodčí Černý ukázal na penaltový puntík. Ewerton se nemýlil. Aby toho nebylo málo, tak před koncem poločasu centr Šína hloupě odvrátil Laçi a v podstatě nabil Prekopovi. Ten se mohl zeptat Vindahla, kam ho chce. 1:2. Ruku Cobbauta zužitkoval podruhé z penalty Ewerton a Baník se vítězstvím přiblížil Spartě na jediný bod v tabulce. Hned po utkání přiznal Friis, že Sparta dostává laciné góly. No, toho by si nikdo nevšiml, kdyby to neoznámil. Další špatnou zprávou bylo sdělení, že Birma má zraněné tříslo a jeho absence je odhadována na několik týdnů.
Další mač a další ztráta, tentokrát v Mladé Boleslavi. Znovu změny vepředu. Daněk, Olatunji, Pešek. Samozřejmě to bylo zapříčiněno i zraněními, ale třeba Rrahmani byl mezi náhradníky. Sparta dvakrát vedla, ale nedokázala dovést utkání do vítězného konce. Na konečných 2:2 vyrovnal za domácí obránce Králik.
Domácí zápas s Teplicemi měl být jakýmsi restartem, ale vše dopadlo jinak. Do sestavy se vrátil Haraslín, šanci dostal Suchomel. Stamilionová posila Rrahmani nadále leštila lavičku. Po špatných výkonech se do základu nedostal ani Vitík. Sparta speciálními dresy chtěla oslavit výročí 131 let od založení klubu, ale Teplice byly proti.
Gól Lukáše Haraslína jeho obstřelem aspiroval na ty nejkrásnější v dosavadním ročníku. Bohužel Teplice se nevzdaly a po vyrovnání Knapíka ze standardky, kdy byl po náběhu úplně sám, znamenal, že ani v tomto duelu nebude Sparta vítězná.
Mezitím Slavia pohodlně zvyšovala náskok v tabulce a před zimní pauzou to značilo jediné. Sparta to do třetice nezvládne.
Sparta na Julisce? Bída s nouzí. Olatunji dostal Letenské do vedení, ale Vondrášek doslova v poslední sekundě utkání vyrovnal a Lars Friis nemohl uvěřit vlastním očím. Vzpomínám si, jak jsem říkal, že Sparta brání výsledek a že se jí to vymstí. Bohužel jsem měl pravdu.
Po tomto utkání jsem si myslel, že Friis má kompro na vedení Sparty, protože jinak už by musel být dávno odvolán. V Lize mistrů bída, hlavně herní, v lize katastrofa, ale přesto Tomáš Rosický tvrdil, že výměna není na pořadu dne a vše se vyhodnotí po konci podzimu.
Třetího prosince přišla dohrávka osmého odloženého kola s Karvinou a konečně přišlo vítězství. Friis vsadil na Rrahmaniho s Krasniqim a Laçim. Za nimi Sadílek, Kairinen, na krajích Wiesner se Zeleným. Karviná přijela s útočným stylem a potvrdila, že pod vedením Martina Hyského šla její hra nahoru. Na Letné na to otevřeným fotbalem trochu doplatila, ale i díky ní sledovali diváci v Epet aréně atraktivní duel. Uzdravený Birmančevič dal razítko na vysokou výhru domácích.
Proti Bohemce se vrátil do základu Birma a vedle něj se postavil Rrahmani. Za nimi operoval Laçi. Naopak na Olatunjiho již po několikáté nezbylo v základu místo. Sparta vyhrála nejtěsnějším rozdílem. Hlavně Birmančevič mohl dát minimálně dva góly, ale nakonec stačila premiérová trefa v letenském dresu pro Markuse Solbakkena. Tady střídání Friisovi vyšlo. Nutno podotknout, že Bohemka mohla vyrovnat. Nebýt Vindahla, zřejmě by se tak i stalo. V klíčových momentech však Spartu podržel a ta navázala na vítězství s Karvinou.
Ve třetím domácím střetnutí po sobě uzavřela Sparta podzimní část zápasem proti Jablonci a zvládla ho. Suchomel, Kairinen, Sadílek, Solbakken. To byla záložní řada, která měla aktivně podporovat Rrahmaniho s Birmančevičem. Pod hrotem nastoupil znovu Laçi. Když v první obrovské šanci trefil Panák na brankové čáře Rrahmaniho, jako by to dokumentovalo podzimní trápení celé Sparty. Naštěstí Rrahmani s Olatunjim zvrátili nepříznivý vývoj utkání, když Sparta otáčela po brance Čanturišviliho skóre. Vedení udržela a šla do zimní přípravy se třemi výhrami v zádech.
Bohužel to nemohlo napravit celkově špatný herní projev, časté chyby v obraně a součinnost celého týmu. Navíc se přidaly spekulace o rozbrojích v kabině, v nichž měly figurovat horké balkánské hlavy. Friis to nedokázal ukočírovat. Časté změny v sestavě dávaly tušit, že neví, co má dělat. Sparta naprosto ztratila herní tvář, kterou ji dal Priske. Faktor Krejčí také zapříčinil své. Ztráty spousty bodů, mizerný herní projev a vše okolo dávalo tušit, že bude v zimě na Letné zemětřesení. Jenže nic. Friis zůstal, a tak se šlo do jara s vědomím, že se v útrobách letenského stadionu zamávalo kouzelným proutkem a vše se obrátilo k lepšímu. Alespoň tak to na mě působilo. Rosický a spol. si nedokázali přiznat obrovskou herní propast, která se během podzimu udělala mezi Spartou, Slavií a vlastně i Plzní. Jediné, co Sparta učinila, byl příchod Uchenny a Honzy Kuchty, kterému angažmá v Dánsku nevyšlo dle jeho představ. Rosický zvolil formu hostování. Dokaž, že chceš pro Spartu odvést maximum, a my tě vykoupíme po sezoně zpět. Tento postup bych naopak Rosickému pochválil, protože před odchodem projevil Honza Kuchta určitou nespokojenost s atmosférou na Letné s tím, že už tam nemohl nadále působit. Jinak (ne)kroky vedení Sparty nevzbuzovaly ve sparťanských fanouškovských řadách mnoho optimismu.
Zatímco na podzim odehrály ligové mančafty v lize 19 zápasů, tak na jaře na ně čekalo před nadstavbou pouhých 11.
První únorové zahajovací utkání přijela Sparta na Slovácko a zdálo se, že právě Kuchta vzal druhou šanci za správný konec. Mezi střelce se mohl zapsat už po několika sekundách, ale tyč byla proti. Gólman Slovácka Borek neměl šťastný den a podepsal se pod oba góly Sparty. Nejdříve špatným vyběhnutím umožnil Sadílkovi dalekonosným lobem skórovat, druhý gól navrátilce Kuchty z takřka nulového úhlu si za rámeček asi také nedal. Sparta tak vykročila do jara vítězně a čekalo se, zda to byla jen vlaštovka, nebo se na Letné začalo blýskat na lepší časy.
V následujícím domácím střetnutí proti hradeckým votrokům vsadil Friis znovu na Kuchtu, který potvrdil, že to myslí s návratem vážně. Dalším zásahem se podílel na vítězství o tři branky, když se k němu přidali Vitík s Krasniqim.
Výjezd do Karviné už měl prověřit, zda je Sparta výsledkově zpět. Když v 10. minutě prohrávala proti skvělým domácím o dva góly, málem mě trefil šlak. Hlavně domácí Samko dělal ve sparťanské obraně často průvan. Naštěstí v tomto utkání zaúřadoval faktor Haraslín, který hattrickem otočil misky vah na sparťanskou stranu a z utkání si udělal vlastní one man show. Ty jeho obalovačky, to je věc. Trochu mi připomíná Arjena Robbena a jeho levačku. Všichni věděli, že si to na ní zasekne, ale stejně ho v tom nezastavili. Sparta si tak díky němu připsala další tři body. Utkání se povedlo i Wiesnerovi, který asistoval u všech branek. O stíhání Slavie nemohla být řeč. Ani rival neztrácel a pohodlně si kráčel k mistrovskému titulu.
Zelený, Vydra, Andersen, Wiesner. Zahajovací záložní řada proti beznadějně posledním Českým Budějovicím. Tady se očekávala jasná výhra o více branek. Ta ovšem nepřišla. Ne, že by si Sparta nevytvářela šance, ale proti stál ten den fantastický brankář jihočeského klubu Colin Andrew, na kterém si vylámal několikrát zuby Jan Kuchta, ale i další. Nakonec to Sparta i v deseti zvládla a znovu zvítězila.
První březnový den zavítala Sparta na Andrův stadion do Olomouce. Friis vsadil na Kuchtu s Rrahmanim. První střet Kuchty s brankářem Koutným ještě vyhrál domácí gólman, ale ten druhý už vyzněl ve prospěch sparťanského útočníka, který z dorážky poslal svůj tým do vedení. Krásnou vyrovnávací akci po ose Hadaš, Kliment, Zorvan ocenil asi každý nezaujatý fanoušek. V závěru utkání strhl Olatunji vítězství na stranu hostí. Sparta se vezla na vítězné vlně, ale její formu měla prověřit až utkání, které měla před sebou. Hned tím následující bylo derby.
Jenomže vzhledem k brzkému vyloučení Mojmíra Chytila tento zápas neukázal, jak na tom Sparta reálně je. Pro připomenutí: Chytil při dobíhání brnknul nohama o hlavu vyběhnuvšího Vindahla. VAR upozornil, že se mohl střetu vyhnout, a tak rozhodčí tasil červený kartonek. Za mě klukovina. Chytil věděl, co dělá, a ani následné protesty už na verdiktu nic nezměnily. Sešívaní měli takový náskok v tabulce, že mi přišlo, že to pak částečně odpískali, protože věděli, že už jim případná prohra nijak v honbě za titulem neublíží. Sparta toho využila a zvítězila 2:0.
Výhra v derby jako by Letenské ukolébala a přišla trochu nečekaná ztráta hned v následujícím střetnutí v Liberci. Domácí výhru jediným gólem obstaral Denis Višinský.
Když na Letnou přijela Plzeň, očekávalo se atraktivní střetnutí, kterého se diváci skutečně dočkali. Bohužel ti domácí odcházeli domů rozčarovaní. Hlavně Durosinmi sestřelil naděje domácích dvěma brankami. K němu se přidali Vydra se Šulcem, a Spartě tak Plzeň nastavila obrázek toho, jaký je mezi těmito kluby herní rozdíl. Vitík znovu potvrdil herní propad, když ho vyškolil Šulc. Branky Plzně ukázaly, jak je to jednoduché. Dvě, tři přihrávky, střela a hotovo. Velký kontrast oproti sparťanskému trápení, kdy se domácí na každý gól strašně nadřeli po často zdlouhavém obehrávání. Oproti předchozímu ročníku zmizela lehkost, ale jak jsem už několikrát zmínil, hlavně herní tvář. Lars Friis neměl snad nikdy připravený nějaký plán B, C, D, kdyby se nedařilo, například změnu rozestavení či herního stylu. Pokud střídal, tak často post za post, pro soupeře velmi čitelné. Nutno přiznat, že v taktice ho Koubek smáznul a Plzeň čtyřmi góly slavila důležité vítězství před blížící se nadstavbou.
Další těžký duel čekal na Spartu proti Baníku, který hrál ve skvělé formě. Šín potvrdil, že letos hraje ve velké pohodě. Přehodil si Asgera Sørensena a z voleje nedal Vindahlovi šanci. Hosté reklamovali vysokou nohu. Už tehdy jsem psal, že jsem ji neviděl, a píšu to i teď. Šín to udělal parádně a domácí šli do vedení. Panák později vyrovnal a utkání dospělo k zasloužené remíze.
Domácí zápas proti Bolce byl jedním z mála klidných. Sparta vyhrála o dvě branky a měla v podstatě celé utkání pod kontrolou. Takových moc v sezoně nebylo a 17 tisíc diváků to ocenilo. Kuchta se znovu prosadil a opět si hlasitě řekl o to, aby se jeho hostování změnilo v přestup. Jeho přínos je i v jeho pojetí, naštvanosti, emocích, ve všem, co na hřišti dělá a je schopen přenést na své spoluhráče. On nerad prohrává a umí to dát najevo, což je něco, co často na Letné chybělo, když tam nebyl. Ať dopadne sezona jakkoliv, myslím si, že vzal Honza Kuchta formu hostování za správný konec a dokázal, že je pro Letenské velkým přínosem do budoucna.
To potvrdil i v posledním kole základní části v Pardubicích dvěma brankami. Celkově se prosadil proti perníkářům už osmkrát a potvrdil, že jsou jeho oblíbeným soupeřem. Sparta zvítězila 2:1, ale před nadstavbou ji čekal těžký úkol. Dostat se na jejím konci na druhé místo.
Bohužel hned v prvním kole nadstavby zavítala Sparta do Plzně a v Doosan areně potvrdila, že se jí v ní dlouhodobě nedaří. V minulých Ohlasech jsem psal, že víc než výsledek mě naštval herní projev. Sparta nevystřelila za celý zápas mezi tři tyče! To bylo oproti stejnému měření sil v poháru úplně jiné. Koubek se poučil, Friis si myslel, že to bude podobné. Výsledek známe.
Na závěr souhrnu bych neměl zapomenout na účinkování v Lize mistrů. Úvod fantastický, poté tvrdá srážka s realitou. Poté, co Sparta vysekla doma Salcburk a remizovala ve Stuttgartu, už ji pomalu všichni pasovali na postup. Hodně měl napovědět zápas s Brestem, který Sparta výsledkově nezvládla. To už bylo v době, kdy padla do krize, kterou ještě umocnily debakly se City a Atléticem. Mě spíše mrzela hra, kterou se Sparta prezentovala. Škoda, ale pro některé hráče to byla tvrdá zkušenost.
Ať to na konci dopadne, jak chce, bude potřeba říznout do kádru razantním způsobem. To se týká i trenéra, který není dlouhodobě schopen reagovat na soupeře. Pokud by mi někdo položil otázku, jakým stylem se Sparta prezentuje, řekl bych, že nevím. Je to takové na náhodu. Ano, zahraje si finále poháru, ale i kdyby ho vyhrála, v mých očích to neodčiní celkově hrozný herní projev ve většině často i vítězných utkáních.
Paradoxně byla utkání, kdy Spartě pomohlo, když prohrávala, viz v Karviné. Jindy, když vedla o branku, tak bránila výsledek, což se jí často vymstilo. Spousta nic neřešících přihrávek mezi obránci, zdlouhavé přechody do útoku, kdy před vápnem hodně akcí končilo. Neschopnost poradit si proti soupeřům hrajícím v bloku, protože Sparta hrála pomalu a trenér nebyl schopen reagovat. Celkově velmi málo střel ze střední a velké vzdálenosti. V mnoha utkáních příšerné individuální chyby, které znamenaly laciné branky, a tím i ztráty bodů. Ty rozehrávky od brankáře nakrátko, no, to jsem vždycky trnul, kdo to zkazí. Častá nesmyslná střídání pod vedením trenéra, který nevěděl, co má dělat. Problémy v kabině, o kterých nikdo nechtěl hovořit a měly zůstat v kabině. Přesto začaly prosakovat na veřejnost. Odstavení Birmančeviče na druhou kolej, které bylo veřejnosti neobjasněno, což mi hrozně vadí. Pokud hráč něco poruší, proč to neříct. Takhle to akorát víří spekulace, co, kdo, kde a to není dobře. Sparta by měla být k veřejnosti transparentnější. Do budoucí sezony, ve které je otázka, jakou evropskou soutěž si zahraje, musí jít Sparta s jasným plánem, novými tvářemi a s přístupnějším projevem vůči veřejnosti. Když se jí na podzim nedařilo, vyhlásila Sparta informační embargo. Já ji chápal i nechápal. Ono vysvětlovat, proč se jí nedaří, to se každému nechce, ale na druhou stranu fanoušci chodili i nadále a fandili a už kvůli nim by měli být na Letné otevřenější.
Koho na trenérský post a jaké posily? Těžká otázka. Co se týká posil, ty si vyhledává trenér dle stylu, kterým se chce prezentovat. Jakou zvolit cestu? Zahraniční, nebo domácí? Domnívám se, že je u nás dost kvalitních trenérů. Holoubek, Kozel, Janotka a další. Jo a Priske je volný. To berte jako vtip, protože to by vedení jeho znovu angažováním udělalo poté, jak odešel, blbce samo ze sebe i z Friise, a to si dle mého názoru nelajznou. Ještě je tady jedna možnost a za mě by byla vzhledem k dosavadnímu hernímu stylu Sparty nepochopitelná. Tou je, že Friis zůstane. To už bych měl ovšem podezření na duševní nezpůsobilost nejvyššího vedení.
Pokud bych to shrnul, problémů nastalo za uplynulý rok na Letné tolik, že po dvou titulech se tomu ani nechce věřit. Jak jsem popisoval, do svědomí si musí sáhnout jak Tomáš Rosický a Lars Friis tím, že si přizná, že nemá co nabídnout, tak i někteří hráči, kteří na Spartu prostě nemají.
Ross, Garcia, Solbakken, Tuci. Zbyteční. Teď možná překvapím a možná naštvu některé sparťany. Berte to jen jako názor někoho, kdo Spartu bedlivě sledoval. Vitík, Suchomel, Kairinen pryč.
Vitík, velebovaný a za mě přeceňovaný hráč, který dělal v průběhu sezony spoustu chyb. V zimě se spekulovalo o zájmu velkoklubů, ale žádná extra nabídka na stole asi nepřistála, když se jeho adresa nezměnila. Nyní se obávám, že se na tom nic nezmění ani v létě. Vitík má velké výkyvy formy. Někdy zahraje a má výborné obranné zákroky a jindy je takovým nemotorným způsobem schopen namazat do šance komukoliv. Některé jeho kiksy, to bylo až k neuvěření. Bohužel nepotvrzuje, že by jeho výkonnost měla jít směrem vzhůru a že vůbec na přestup má. Často vidíme velké oči hráčů, kteří na přestup do zahraničí nemají, ale sami si myslí, že ano. Jak to končí? Leští lavičku a pak jsou rádi, když se mohou vrátit zpět.
Byly momenty a zápasy, po kterých bych obranu vyházel celou. Těch v uvozovkách vlastňáků po individuálních chybách, nesouhrách, krátkých rozehrávkách, po kterých o balon Sparta přišla, bylo tolik, že by to vydalo na román. Spartu tyhle laciné branky srážely vlastně celou sezonu. Doma Sparta do této chvíle obdržela 18 branek, venku o jednu méně. Na to nebyli fanoušci zvyklí a tady musí vedení hodně zapracovat na zlepšení. Jen pro srovnání, Slavia doma do této chvíle dostala čtyři góly a získala o 13 bodů více. Sparta se doma nečekaně trápila i se soupeři, u kterých se to nečekalo. Naopak protivníci se už nebáli na Letnou jezdit s tím, že dostanou bůra, a to je potřeba do příští sezony radikálně změnit. Zpět ke jmenovaným hráčům.
Co se týká Suchomela, tak to je taková alternativa, když nevím, koho tam už dát. Dle mého názoru by mu slušelo hostování v českém klubu, kde by se mohl ve svých 22 letech ještě vykopat. Ve Spartě to na základní sestavu prozatím není.
Kaan Kairinen se nechal v listopadu slyšet, že už ve Spartě nechce být. Padlo to v rozhovoru pro finský web yle.fi. Snil o TOP 5 ligách, ale nějak mu dle mého názoru uniklo, že na ně nemá. Jeho velkohubé prohlášení mě docela nadzvedlo ze židle. V mých očích často brzdí hru přihrávkou do strany, která nic neřeší. Má sice statistiky dokazující, že úspěšnost jeho přihrávek činí 88%, což ho řadí na 14. místo v rámci celé ligy, ale ty jeho většinou nic v průběhu akcí neznamenají. On nezkazí, ale také nic podstatného nevytvoří. Těch finálních, které se od něj čekají, je velmi málo. Pokud byl přesvědčený, že je pro něj Sparta málo, mělo ho vedení pustit, anebo ho přeřadit do B-týmu. Jestlipak by si něco takového dovolil prohlásit v Anglii nebo Německu? Ani náhodou, tam by se s ním nemazali a ukázali by mu, kdo je zaměstnanec a kdo zaměstnavatel a jak se má takový zaměstnanec v práci chovat. Navíc, pokud ho zaměstnává klub s tradicí, značkou a hrdými fanoušky v zádech, tak se až divím, že mu to nikdo nedal pořádně sežrat.
A teď odchody, které bych si nepřál. Birmančevič a Haraslín. Haraslín je rozdílovým hráčem vlastně v každém utkání. Nebojí se vzít odpovědnost na sebe i s vědomím, že o balon přijde. Je mi jasné, že nynější adresa už je mu malá. Tak to prostě je. Na druhou stranu několikrát prohlásil, že už odmítl některé nabídky, protože je ve Spartě spokojený. Záležet bude na nabídce a také na tom, jakou evropskou soutěž si Sparta umístěním vykope. To bude hrát v jeho rozhodování určitě velikou roli.
Birmančevič je trochu jiný případ. Z mého pohledu je v některých momentech geniální, ale letos i kvůli zraněním, zmíněným problémům v kabině a poklesu formy už není tím hráčem z minulé sezony. Přesto v něm nadále vidím obrovský potenciál. Friis vsadil nedávno na oprášenou souhru s Kuchtou a Haraslínem a já viděl znovu toho starého Birmu. Kuchta se pak rozčiloval, proč je Birma střídaný Friisem. I on cítil, že se Birmančevič zase chytil. Moc by se mi líbila souhra těchto tří i v příští sezoně, ale jestli je jí dočkám, to je hvězdách. I on může mít vzhledem k zmiňovaným problémům zaječí úmysly.
Pokud jste se dostali až sem, chci vám moc poděkovat za to, že jste to vydrželi. Jestli se mnou v názorech souhlasíte, či nikoliv, to je na vás. Každý máme nějaký úhel pohledu a já předložil jen ten svůj. Bohužel kvůli tomu, co jsem letos sledoval, zaujímám pohled kritický, a to bez ohledu na to, jak to na konci dopadne. To ovšem neznamená, že nevěřím na lepší časy. Pokud si kritiku připustí i vedení Sparty, bude to první dobrý krok k nápravě, která musí přijít. Bez radikálních změn se můžeme v nynější letargii plácat další sezonu. Nejde si namlouvat, že ještě není tak zle, protože je. Konfrontace s našimi nejlepšími kluby a remízová utkání s podprůměrnými týmy jsou zrcadlem toho, jak na tom na Letné jsou. Sparta nesmí bránit výsledek proti Dukle a podobným týmům, a to myslím při vší úctě k nim. Pokud se vedení rozhodne přivést posily, mělo by začít nejprve u hlavního kouče, čímž nemyslím toho současného. Ten by měl mít jasnou vizi, kam chce Spartu směrovat. Nový trenér by se neměl spokojit pouze s tím, že do Ligy mistrů postoupil, ale měl by mít ambice v ní potrápit ty největší favority. Samozřejmě to píšu s vědomím, že bude nejprestižnější klubová soutěž Spartě příští rok zapovězena. Myslím to obrazně. Chci zpět tu sebevědomou Spartu z mistrovských sezon, která šla na hřiště s otázkou ne, jestli vyhraje, ale o kolik. Tak si počkejme na léto. V něm se dozvíme, jak moc se chytili na Spartě za nos a jak moc myslí na úspěch v následující sezoně. Jisté je jedno, laciné to nebude a Spartu čeká horké léto.
