Článek
Sparta rupla s Plzní, se Slavií, s Olomoucí, mezitím utrpěla debakl se City, natrápila se s Libercem a povinně porazila v poháru Zbrojovku Brno. Co to ukázalo?
1. Sparta je příliš závislá na formě několika hráčů i přesto, že kádr má více než široký
Pokud jí nezahrají Birmančević, Haraslín, Kairinen, Laçi, Olatunji nebo Rrahmani, od kterého si tolik slibovala, těžko se vypořádává s jakýmikoliv soupeři.
Bohužel, to se přesně stalo. Všichni v této náročné fázi sezóny ztratili formu. Jen Haraslína vyřadilo zranění, ten ve formě byl, ale takový Rrahmani přicházel s vizitkou skvělého útočníka, což zatím potvrzuje jen v krátkých úsecích hry. Věřím však tomu, že se po pohárovém zápase probudí. Tam měl již ty lepší záblesky. Jasně, byl to zápas proti poslednímu celku druhé ligy, ale druhý poločas naznačil, že Sparta hrát dopředu nezapomněla, a Rrahmani se mi líbil tím, jak se snažil každou akci zakončit. Tak uvidíme, zda se to potvrdí i proti Baníku?
2. Presování na Spartu platí
Slavia i Plzeň zvolily taktiku pressování po ztrátě míče. Pan Koubek potvrdil i v pozápasovém televizním rozhovoru, že byl záměr nedostat takto Spartu do hry. Zřejmě se nechal inspirovat v derby, kdy viděl, že Trpišovský na to vsadil a vyplatilo se mu to. Sparta na to nedokázala reagovat a uchylovala se k nákopům, čímž vyřadila často zálohu ze hry. Sadílek se balonu dotkl devětkrát za šedesát minut, to je na středového hráče velmi málo a jen to dokazuje, jaký způsob hry byla Sparta nucena hrát.
3. Špatný střed hřiště
Již jsem uvedl, že se záloha v těchto utkáních velmi málo dostávala do hry. Letenští dříve více drželi balon, a tím si vynucovali souvislý tlak. Bohužel soupeři, se kterými se v posledních zápasech potkala, jí to nedovolili, protože prostě byli lepší. Letenští nejsou zvyklí honit se za balonem a hrát větší část duelu bez míče. Příčinu vidím právě v již zmiňované ztrátě formy středových hráčů a pomalé přechodové fázi.
4. Kreativita, odvaha a faktor Haraslín
V jednom ze svých předchozích článků jsem zmiňoval, že soupeři mají Spartu přečtenou. Ono jim to nedává moc práce, když se nyní ACS dostává k vápnu po dvaceti zbytečných přihrávkách. Soupeř má čas se zformovat a chybí moment překvapení. Sparta pak často vápno zdlouhavě obehrává a neví, jak dál. Pražský klub neumí nyní útočit do plných. V duelu s Plzní byl vidět i obrovský rozdíl v rychlém přechodu do útoku. Ten se o to více zvýraznil i s absencí Haraslína. On byl ten, který se v předchozích zápasech nebál přejít jeden na jednoho. Plzeň se dostala k vápnu po pár přihrávkách během několika vteřin. Úřadující mistr se o to snad ani nepokusil. Statistika jedné střely na bránu za celý zápas hovoří za vše. Sparta jednoduše nevěděla, jak se k nim má dostat. Chyběla nabídka, protože hráči stáli. To bych zmínil i u předchozích duelů.
5. Ztráta sebevědomí
Znáte to. Nepovede se vám přihrávka, neproměníte šanci a soupeř vás potrestá i z malého zaváhání. To se pak dostane rychle do hlavy. Proto raději zvolíte další přihrávku dozadu na jistotu, než abyste znovu něco zkazili. A teď si představte, že se tento scénář opakuje tři zápasy po sobě. Zažíváte něco, co by vás po vynikající sezóně ani nenapadlo. Strach z neúspěchu. Vzpomínáte na tu minulou? Jednoduše to šlapalo a každý hráč si na úspěch velmi rychle zvyká. O to větší je pak pád, když přijde série nepovedených zápasů. Červíček v hlavě každého hráče se zvětšuje, a ten si tak najednou nedovolí to, co si dovolil dříve. Ta ztráta sebevědomí se pak přenáší na ostatní, takže pak jako celek nevolíte řešení, která byste dříve zvolili.
6. Malá motivace, naštvanost, chuť to zlomit, zarputilost, chybějící lídr
Je fajn, že Laçi v pozápasovém kolečku v Plzni na hřišti křičel, řval, byl emotivní, naštvaný a dával to všem okolo najevo. Spíše bych to ale čekal od Panáka, a to hlavně během zápasu. To je kapitán! Já vím, že on nikdy nebude křičet. Nemá na to povahu. Možná právě proto, že takový není, by ale nějaká jeho emoce v zápase o to více nastartovala i ostatní. Vzpomínám na Krejčího, který po nějakém skvělém obranném zákroku zatnul pěsti a hecoval tribuny. To je přesně to, co mám na mysli. Nebyl to nejlepší obránce, někdy zahrál skvěle, jindy dělal hloupé chyby, ale právě to jeho lídrovství to vynahrazovalo. V posledních utkáních to nevidím. V žádném případě nezpochybňuji Panáka jako jednoho z nejlepších hráčů, které tu máme, ale kapitánství nese i to, že seřvete celou kabinu a dokážete hráče vyhecovat v čase, kdy se nedaří. Proto jste byl zvolen.
Teď zaskřípu zuby a zmíním dvě jména od našeho největšího rivala. Tím se dopředu omlouvám.
Já nikdy neměl Chorého rád a někteří fanoušci Slavie by o tom mohli také leccos vyprávět, ale ta jeho zarputilost po přestupu do Edenu se snad ještě zvýšila o další level. On jde do všeho jak buldozer, a tím si už asi definitivně naklonil i ty příznivce klubu, kteří si ho ve Slavii nepřáli. O Bořilovi si také myslím své, ale na hřišti je to blázen, který dokáže strhnout nejen spoluhráče, ale i tribuny. A právě takoví „blázni“ dokážou nakazit i ostatní. U nás jsou Kairinen, Panák, Rrahmani, Sørensen, Ryneš a další na hřišti převážnou část zápasu takoví bezkrevní. Když se něco nepovede, tak se po sobě spíše vyčítavě dívají. Kdo by měl být ten hecíř, za kterým hráči půjdou? Napadá mě Vitík, který si svými výkony vysloužil respekt v rámci celé ligy. Tím neříkám, že má být kapitán! Jednoho už máme a v žádném případě tuto volbu nezpochybňuji.
7. Friis se těžko přizpůsobuje nepříznivému vývoji hry
Je to už taková obehraná písnička. Sparta kombinuje na půlce, kde si vymění zbytečně moc přihrávek, a soupeř přihlíží. Pro fanoušky dlouhé minuty nuda, nic se neděje a trenér je v klidu asi s myšlenkou, že ten gól přece jednou musí přijít. Jenže on nepřichází. Trenér stáhne jednoho záložníka a dá tam jiného. Post za post. Pro soupeře žádná změna, ten si jede dál to své ze zajištěné obrany.
Stručně jsem popsal to, co v posledních ligových duelech sleduji. Friis se snaží oživit hru výměnou hráčů, ale ne změnou rozestavení, pomocí níž bychom soupeře přehráli ve středu hřiště, kde Spartu nejvíc tlačí bota. Zbrojovku nepočítám. Ta je při vší úctě kvalitativně trochu jinde a umožnila Letenským to, co dlouho nezažili. Zahrát si fotbal, kdy soupeře přehráváte a vytváříte si šance. Předpokládám, že nacvičených variant rozestavení dle vývoje utkání má Sparta několik, ale nějak na ně nemohu přijít. Žádnou jsem v poslední době vlastně ani neviděl. Myslím tu, která by změnila dění na hřišti v její prospěch.
8. „Kouzlo Priske“ vyprchává?
Nechci porovnávat Priskeho s Friisem. Každý má jinou představu o tom, jak vést mančaft. Každý si představuje hru svého týmu trochu jinak. Nutno ale říci, že „faktor Priske“ měl něco, co u Friise nevidím. Když byl Friis v pozici asistenta, tak trochu v pozadí zájmu, myslím si, že mu tato role vyhovovala více. Je to jen můj dojem. Po odchodu Priskeho šlapala Sparta ještě nějakou dobu v takovém udržovacím euforickém módu z minulé sezóny. Přijde mi, že o něj teď přišla, a nejsem si jistý, zda je Friis ten, kdo tu euforii umí zase do hráčů nalít zpět.
9. Začleňování dalších hráčů v případě, že se stálicím nedaří
Osmadvacet hráčů napočítám včetně gólmanů při pohledu na soupisku A-týmu. To ani nezmiňuji rezervu, kde na šanci čekají další. Pokud se mi někdo z hráčů na soupisce, co pravidelně nehrají, líbí, řeknu Jakub Pešek, Kryštof Daněk, Martin Suchomel a zlepšující se Markus Solbakken. Je to jen můj pohled, ale hladoví hráči toužící se ukázat by byli po sérii nepříznivých výsledků, a hlavně předvedené hře možná lepší než hráči bez formy, na které trenér sází. K posledně zmíněnému doplním jen drobnost. Solbakkena si vyhlédl Rosický. Viděl v něm kreativního hráče a když jsem si ho vyhledal na netu, přiznávám, že jsem v něm tenkrát viděl stylem hry právě Rosického. Bohužel zatím nenaplňuje očekávání jednoho z tvůrců. On nekazí přihrávky, ale volí takové ty na jistotu. Těch klíčových, které vytvoří šanci, má poskrovnu. V poslední době mi ale připadá, že se ve hře dopředu zlepšuje. Jsem do budoucna zvědavý, jestli se mýlím, nebo ne.
10. Špatné přepínání z Ligy mistrů na domácí soutěž
Tohle už je takový evergreen účastníků pohárových soutěží. V nich předvedou sebevědomý výkon, pak přijde na řadu průměrný tým z ligy a najednou je ta lehkost pryč. Nevím, zda je to špatnou motivací, nastavením myslí hráčů, že se přece nemůže nic stát, nebo něčím jiným, ale tato situace se stává i věhlasnějším klubům, než je Sparta. Správné nastavení je záležitost celého realizáku, aby svým svěřencům připomenul, jak je důležité vítězit i v domácí soutěži, a připravil je na to.
Možná by někdo zmínil i únavu, ale já nechci. Profesionální hráč se nemůže vymlouvat na to, že má za týden tři zápasy. Je o ně pečováno tak, jak se nám ani nesní.
Chtít popřít všechny předešlé body a zase se nastartovat s Baníkem!!
Tak nakonec je z toho jakési desatero, které je psáno pohledem jednoho fanouška. Fanouška, který chce vidět svůj klub zase na výsluní a zamyslel se nad možnými příčinami, proč tomu teď tak není. Jsem přesvědčen, že pokud si alespoň pár zmíněných bodů vezmou hráči k srdci, vše se může v dobré obrátit. Já tomu věřím, protože fotbal nezapomenete hrát po pár nepovedených zápasech. Tím následujícím je mač proti Baníku Ostrava! Kdo by měl prověřit Letenské lépe než klub, který má formu?
Tomáš Rosický byl vynikající záložník, protože viděl možnou přihrávku na hráče, kterou ostatní neviděli. Tím se mi vždy moc líbil, tou svou nečitelností, která mi teď ve hře mistra hrozně chybí. Proto se domnívám, že výše uvedené ví pochopitelně také. Jen si říkám, zda už tomuto stavu nepřihlíží moc dlouho?
No nic, já si budu jen přát, abych v příštích týdnech odmazával jeden bod za druhým, protože bude vyřešený a Sparta se vrátí tam, kde jsem ji viděl v předchozích letech.
Autor: Jan Lajbl
