Článek
Jako většina z vás i já se alespoň jednou ročně vypravím na zaslouženou dovolenou. Doby, kdy jsem jezdil s partou do lesa „pod širák“ nebo kempovat pod stan, jsou už nějaký ten pátek minulostí a nyní dávám přednost teplé posteli a hotelovému servisu.
Nemusím se vydávat daleko do zahraničí. Ostatně moře už jsem viděl, potvrzuji, že je slané a lidi jsou všude stejní, takže po zkouknutí několika exotických destinací jsem se jednou provždy rozhodl trávit dovolenou u našich blízkých sousedů v Maďarsku či Polsku.
Jedinou podmínkou, kterou upřednostňuji při vyhledávání hotelového ubytování je adults only. Nebo alespoň co nejblíže k tomu. Po zkušenostech již důkladně pročítám recenze, zda je v daném hotelu ticho a není příliš oblíben rodinami s dětmi. Namyšlené či sobecké? Nemyslím si.
Já chci mít prostě o dovolené klid. A jelikož sám potomky obdařen nejsem a nemusím s nimi tudíž trávit dovolenou, mám na to snad i právo. Předem podotýkám, že narušení dovolené nebylo povětšinou vinou nezbedného dítka, ale nejsem stavěn na usměrňování ignorantských rodičů, kteří si jej buď nevšímali vůbec nebo mu naopak vše dovolili.
Několikrát jsem na dovolené s all inclusive zažil rodiče, kteří ráno „vypustili“ děti do světa, usadili se u hotelového baru a nezajímalo je nic dalšího než drink s deštníčkem. A děti si svou nově nabytou svobodu pak užívali za utrpení nás všech. Řev, křik, dohadování po celý den u bazénu nevydrží poslouchat nikdo.
A to ani nemluvím o narušování večerního programu pro dospělé malými hosty, kteří přeci na dovolené nemusí jít spát před půlnocí, vždyť mají volno. Takže hra na honěnou mezi tančícími páry či ježdění na odrážedle mezi stolky bylo naprosto běžné.
Druhým extrémem jsou pak rodiče, kteří se nad svými potomky neustále dmou pýchou. Nejčastěji se to projevuje tím, že takový rodič ve snaze předvést dokonalost svého dítka jej různě posílá pro jídlo, či pití nebo někomu ukázat některou z jeho dovedností.
Takže v jídelně doslova zakopnete o tříleťáka nesoucího se vším úsilím mamince talíř plný jídla přes celou místnost nebo večer u stolu musíte strpět taneční kreace tatínkovy holčičky, která chodí první rok do mažoretek. Jak vrchol utrpení si pak vzpomínám byl pro mě večer, kdy u vedlejšího stolu nutila maminka svého synka přednášet ostatním hostům básničky. Po té třetí jsem se zvedl a šel spát.
Co vás k tomuhle nutí? To už ve výchově neexistuje určitá míra soudnosti? Já fakt na vaše děti zvědavý nejsem a chci mít svůj klid.