Článek
Příběh ženy, která se narodila jako ošklivé káčátko a vyrostla z ní krásná, atraktivní, vzdělaná a empatická bytost. A její život byl plný životních zásadních zvratů, které ovlivnily její další kroky, směr a také pohled na život ženy jako takové.
Jo, jsem to celá já. Celé mé dětství, až do dospělosti, jsem byla vychovávána velmi přísně. Byla jsem nejen brutálně týraná matkou, která už je po smrti, a která mi velmi ublížila i tím, že mne i přes brutální fyzické a psychické týrání, ponižovala, zesměšňovala, že nestojím za nic, dominantně mi přikazovala co smím a co nesmím, co si mám obléknout a co ne, jak se mám chovat, jak se mám tvářit, nesmím se usmát, protože úsměv by znamenal, že jsem šťastná. Její vliv na mou osobnost byl bohužel pro mne fatální. Jednoho dne jsem nezvládla její teror a chtěla odejít z tohoto světa. A stala se zakřiknutou osůbkou, která se bála všeho a všech. Nedůvěřovala nikomu. Nepoznala jsem nikdy jaké to je, když mne má někdo opravdu rád. Mne. Mou duši. Ne to jak vypadám.
Dnes jsem už dospělá žena a máma dětí, které jsem vychovala v podstatě sama a jsem na ně pyšná. Ale o dětech tento článek není. Je o tom, že jsem z těžkého dětství přešla do těžké dospělosti. Jako pubertální holka jsem měla nádherné vlasy až k pasu. Jednoho dne mi je matka ostříhala až na ježka. Jen proto, že jsem podle její představy nevydrhla rejžákem parkety na chalupě. A tak ošklivému submisivnímu káčátku byla ještě více přistřihnuta křídla. Nemohla jsem vzlétnout.
V dospělosti, kdy jsem se vdala z rozumu, abych se vymanila ze spárů mé matky, jsem teprve poznávala, jaké to je být ženou. Koupila jsem si krásné prádlo, začala se přirozeně chovat tak, že jsem byla usměvavá, milá, empatická a ještě se smyslem pro módu, líčení, ráda jsem si koupila něco pěkného na sebe, ale vždy vkusného a levného, nikdy jsem neutrácela. Dokázala jsem přirozeně kombinovat nejen barvy a střihy oblečení, ale styl jsem měla takový, že jsem začala provokovat okolí, hlavně muže, aniž bych ale chtěla. Nechodila jsem oblékaná vyzývavě, jen ze mne prostě zářila nějaká energie, charisma, které muže přitahovaly jako magnet. Byly situace, kdy na mne pískali na ulici, pokřikovali na mne, jestli nechci jít na drink nebo na kafe, dokonce se mi stala kuriozní situace taková, že jsem večer řídila auto a byla jsem v 8 měsíci těhotenství a zastavila jsem na semaforech na červenou. Vedle mne zastavilo další auto a z něj vyběhl nějakej chlap, otevřel mi dveře a prý: „Pojďte se mnou na večeři.“ Teprve až mne viděl, že mám velké bříško, tak vyděšeně ty dveře zase zabouchnul. Já zůstala jen v šoku.
A takových podobných situací jsem v životě zažívala mnoho a mnoho. Když mi bylo asi 35 let, tak jsem si teprve začala vychutnávat mou sexualitu. Po rozvodu, kdy jsem žádost o rozvod podala z důvodu, že mi byl manžel dlouhá léta nevěrný a já se snažila stále udržet rodinu hlavně kvůli našim dětem, jsem nějak zvlčela. I když to je trochu divné, ale teprve jsem začala vnímat mé tělo.Tělo ženy. Ne tělo matky čtyř dětí a manželky, která tahá jen těžké nákupy, uklízí, vaří. Samozřejmě jsem pečovala s láskou o všechny mé děti a vychovávala z nich slušné lidi. Poznala jsem muže, který mne sváděl dlouhé měsíce, než mne dostal tam, kam chtěl. A sex s ním byl nepopsatelný. Poznala jsem díky sexu s ním mé tělo do každé buňky. Předsudky jsem nikdy netrpěla a chtěla zažít vášeň, kterou ve mně vzbuzoval jen tím, že promluvil, natož když se mne dotknul. Ano, přišly i chvíle, kdy jsem byla zmatená, nevěděla jsem, jak se zachovat v některé situaci, zvlášť tehdy, kdy mne nečekaně zaskočil tím, že mi představil svou další dlouholetou milenku a vyžadoval ode mne sex ve třech. A zasvětil mne do tajů, které byly jen v mé fantazii. Můj velký problém, řekla bych celoživotní,byl ten, že jsem vždy byla muži věrná a milovala jsem ho až za hrob a udělala bych pro něj první poslední. Pozdě jsem přišla na to, že jsem byla jen sexuální hračkou. Ale byla jsem nezkušená, naivní, mladá.
V pozdějším věku jsem se opět zamilovala a vůbec jsem to nechtěla a neplánovala. Vždy jsem v sobě měla zakořeněny zásadní morální hodnoty, jako například, že nikdy ženatýho chlapa, nikdy nebudu ta, která rozbije chlapovi rodinu, děti pro mne byly vždy na 1. místě a bylo mi těžko, když jsem viděla, že chlap je své manželce nevěrný, bylo mi líto té jeho manželky a trpěla jsem výčitkami. Ale dostala jsem se jedinkrát v životě do situace, kdy mne půl roku naháněl urputně ženatý muž. Nelíbil se mi vzhledově, ale přitahoval mne svým chováním, humorem, vedle něj jsem si připadala jako malá holka a přitom jako žena femme fatal. Vzbuzoval ve mne neskonalou touhu a vášeň. Dokázal mne vždy rozesmát. Od rána do noci jsem nemyslela na nic jiného, než na jeho doteky. Mírně řečeno. Vzbuzoval ve mně tak obrovskou sexuální fantazii, která mne proměnila v ženu femme fatal. A to doslova. Stále jsem si ale udržovala styl. Stále jsem se oblékala tak, jak jsem byla zvyklá, viděla jsem stále, že muži vidí na mně oblečení, líčení, vlasy, ale nevidí mou duši, stále jsem vnímala pohledy cizích mužů, kteří mne svými pohledy svlékali, ale já myslela jen na něj. Celý den a noc. Psali jsme si od rána do noci a skoro denně se milovali. Trvalo to dlouhých 9 let. Já se do něj zamilovala a on do mne. Jenže byl ženatý. A to mi způsobovalo velký emoční problém. Chtěla jsem z tohoto vztahu nevztahu pryč, ukončovala jsem ho během těch dlouhých let několikrát, on to nechápal. Ale ve chvíli, kdy to sám přestal zvládat a neuhlídal mobil, dokterého mu začala lézt jeho manželka, tak nastaly mezi náma rozbroje. Nic jsem po něm nechtěla, ani aby se rozvedl. Vzala jsem to celé na sebe. I když mi to zlomilo srdce a bolestí na srdci jsem proplakala dlouhé 3 roky. To ve chvíli, kdy jsem mu sdělila, že definitivně končím náš vztah. On se nechtěl rozvést, já chtěla klidný a oficiální vztah, kdy budu cítit, že chce muž jen a jen mne a bude pyšný na to, že má vedle sebe ženu milující, oddanou a věrnou. Ale on byl bohužel více na majetek a dal přednost svému pohodlí a majetku, před mou láskou, věrností, empatií. Nikdy mi v ničem nepomohl. To já byla ten maják, ke kterému každý večer utíkal a byl šťatsný, že mne má, že má ode mne vše, co si jako muž může přát. Zázemí, sex, romantické chvíle, klid, pochopení, trpělivost, dokonce jsem mu byla vždy oporou ve chvílích, kdy potřeboval jakoukoli pomoc. Půjčit peníze, rozbil se mu mobil, tak jsem mu hned koupila nový i když sama jsem měla do kapsy hluboko. A mnoho a mnoho dalších věcí se událo. Stále jsem věřila jeho krásným slovíčkům, že mne miluje, že mne chce do konce života a žádnou jinou, že manželku nemiluje, že si nesmím najít jinýho chlapa, že jsem jen jeho a další a další slovíčka, kterými mne denně připoutával k sobě. Bylo to pro mne nesmírně těžké tento vztah ukončit. Zjišťovala jsem stále a stále, že musím z tohoto pryč, jinak mne to zabije. Vášeň na jedné straně a na druhé straně vědomí, že jsem spadla do pasti muži, který je manipulátor a narcis a jsem pro něj jen hračkou. Nic víc.
Pomohlo mi až to, když jsem na vlastní uši slyšela v telefonu jeho reakci na slova jeho manželky. To takhle jednou večer mi zazvonil mobil. Zvedla jsem ho a mlčela, ani jsem neřekla „prosím“, tušila jsem, že by to mohla být ona-jeho žena. A intuice mne nezklamala. Byla velmi opilá a do telefonu mi nic neříkala. Jen ho nechala zapnutý , abych slyšela, jak se spolu baví. Zavěsila jsem, bylo mi to odporné toto chování. Ovšem to jsem ještě netušila, že mne vytočí celkem 32 x. Vždy jsem zavěsila. Až poslední pokus z její strany, mne asi dostat na úplné psychické dno, jsem její hovor nechala být volně zapnutý, mobil jsem položila na stůl a jen čekala, co z toho všeho bude. A bylo. Ona mu říká mimo jiné: „Tak za ní běž, když ji tak miluješ!“ A jeho reakce mne odrovnala a otevřela definitivně oči a dostala jsem v tu chvíli tu největší kudlu do srdce. On jí odpověděl: „Nejsem blázen!“ Já zavěsila. Další den mne okamžitě vyhledával, že prý mu smazala mé číslo a následoval skoro roční kolotoč, který skončil mým ukončením vztahu ve chvíli, kdy to nečekal. Ale já věděla, že musím. Jinak se z toho zblázním. On nechtěl nic řešit, jemu to takto vyhovovalo celých 9 let. Ale k tomu jsem pomalu přicházela veškerými situacemi a hlavně jeho chováním. Nebudu to zde již rozebírat dále, ale trvalo skoro 3 roky, než jsem se z té bolesti dostala.
Retrospektivně jsem si sáhla do svědomí a zmapovala celý můj dosavadní život. A došla jsem tam, odkud jsem vyšla. K sobě samé. K mé pravé podstatě. Nikdy se nesnížím k tomu, abych vědomě nějakému chlapovi rozbila rodinu. Ale také dnes vím, že už nikdy se nenechám svést ženatým chlapem, který mne bude bombardovat denně láskou a sladkými slovíčky o lásce, o tom, že jsem jediná a že chce jen mne a žádnou jinou. Už nikdy! Dnes jsem se díky této bolestivé zkušenosti dostala tam ,kde jsem. Jsem konečně sebevědomá žena, která ví, co chce a pozná na míle daleko, když by mne chlap chtěl jen pro své potěšení a lhal by mi. Lež nesnáším a dnes už ji dokonale poznám. Nejen ve slovech, ale i v gestech, v řeči těla a podobně. Tato zkušenost mne vyškolila a začala jsem studovat i psychologii, abych se z té bolesti na duši dostala vlastními silami. Bylo to velmi těžké. Velmi. Ale když jsem si zmapovala můj dosavadní život, jsem na sebe pyšná. Protože jsem se nikdy nezpronevěřila vlastním morálním hodnotám a svědomí mám čisté. Byly chvíle, kdy mi dokonce i nabízel peníze, jen abych byla „alespoň“ jeho milenka. Odmítla jsem a myslela si, že to snad nemyslí vážně. Udělat ze mne oficielní děvu? Ne! Nikdy. Má duše je jiná. A tak jsem zjišťovala celý můj život, že muži mne chtěli. Slibovali. Na sex. A pak se zachovali jako zbabělci. Já se dokážu podívat na sebe do zrcadla. Oni ne. Ale to už je jejich problém. Mne to málem stálo život ta bolest zlomeného srdce. Ale zvládla jsem to. A vím, že raději budu sama, než abych si k tělu pustila dalšího manipulátora, narcise, lháře. Poznám už ho na sto honů daleko. Ptám se sama sebe. Kde je opravdová láska? Existuje vůbec? Bude někomu na mně slutečně záležet? A odpověď visí někde ve vzduchu. V sobě mám spoustu lásky, ale sama jsem ji nepoznala. Muži mne vždy jen využili. Mou čistou duši. A proto tak moc bolí i to zlomené srdce.
