Článek
Kupředu, zpátky ni krok!
Karel Nesnídal se narodil 12. května roku 1913 v Plzni. Krátce na to se ale rodina Nesnídalových musela za prací přestěhovat do daleké Olomouce, protože otec Karla dostal kvůli účasti na stávce výpověď ze Škodových závodů. Karel zde navštěvoval měšťanskou školu a rostlo z něj nadané dítě. Mimo činnosti v Sokole se věnoval hře na housle a rád zpíval.
Ve dvacátých letech se mohl otec vrátit k práci ve Škodovce, ale místo sehnal až v Hradci Králové. Tam Karel vystudoval Obchodní akademii a začal pracovat jako účetní v Jičíně, kde se velice spřátelil s Ernstem Silbernsterem. Dodnes se traduje historka o jeho příchodu do rodiny Silbernsterových. Když se jim přišel představit, řekl u dveří: „Dobrý den, já jsem Nesnídal.“ A Ernstova maminka, která neznala jeho příjmení, hned běžela do kuchyně připravit mu kávu a snídani. I přes jejich židovský původ se Karel s Ernstem scházel i za války, dokud nebyla celá rodina deportována do Osvětimi.
V roce 1934 nastoupil do důstojnické školy, kde patřil mezi ty nejsnaživější. Začínající nacismus v Evropě nesl těžce. Už od malička byl vychovávaný k vlastenectví a tyto ideály předával i mladší generaci, když vedl v Jičíně i Hradci sokolský dorost. Byl připraven se zbraní v ruce bojovat za svobodu své vlasti, ale po podepsání Mnichovské dohody mu došlo, že si Čechoslováci musí pomoci sami jiným způsobem.
Spoluvězně se snažil rozveselit
Karel se ihned po okupaci přihlásil do sokolské odbojové skupiny v Hradci Králové, zvané Jitřenka. Jejich cílem byla podpora rodin zatčených, získávání zbraní a zpravodajská činnost. S mnoha dalšími odbojáři se setkal v roce 1940 na sokolském lyžařském kurzu v Beskydech, který byl ale jen krytím pro setkání sokolských odbojářů. Tam se seznámil i s odbojářem Františkem Pecháčkem, který jej požádal o vytvoření struktur odbojové organizace JINDRA v Královéhradeckém kraji.
Po atentátu na Heydricha byl přeřazen do Kroměříže, kde se znovu napojil na tamní skupinu organizace JINDRA. Zanedlouho mu však přišel povolávací rozkaz k totálnímu nasazení v Říši a byl nucen odjet do Francie. Gestapo však kvůli výpovědím zatčených odbojářů Karlovu činnost odhalilo, a tak byl 26. října 1942 zatčen a převezen na hradecké gestapo.
Karel se ke členství ve skupině JINDRA přiznal, mučení se ale stejně jako jeho spolupracovníci nevyhnul a na gestapu strávil tři čtvrtě roku. I přes to všechnu vinu stáhnul na sebe, aby nedošlo k dalšímu zatýkání. Kvůli tomu byl jeho osud téměř jasný – byl předvolán k berlínskému soudu, kde se udělovaly ty nejhorší rozsudky. O Karlově charakteru svědčí i dopis od Stanislava Zemana, se kterým byl transportován do Berlína: „… Bylo nás v cele 11 Čechů. Tam jsem poznal šlechetnou duši Karlovu a jeho pevný charakter…zpěvem a humorným vyprávěním nás všechny obveseloval a každého těšil, jak bylo třeba.“
Krvavé noci
Když Karel Nesnídal stanul 8. července 1943 před soudem, udělili mu trest smrti a byl převezen do věznice Plötzensee. Trest se snažil odsunout, ale jeho plán mu znemožnil spojenecký nálet na Berlín, který zasáhl i věznici. Nacisté rozhodli, že všechny odsouzené k trestu smrti je třeba ihned popravit. Tak bylo mezi 7. a 9. zářím roku 1943 v rámci ,,Krvavých nocí” popraveno kolem 300 lidí, mezi nimiž byl i Karel Nesnídal.
Zemřel s dalšími spoluvězni za velkého zmatku, popraven oběšením, které se ale podobalo spíše škrcení. Nacisté jim odepřeli i napsání posledního dopisu. Karel tak zemřel velmi zarmoucený, že způsobil své rodině velké potíže. Několik dní po jeho popravě byla rodině doručena bolestivá zpráva. Vrátil se jim zpět z věznice balíček pro Karla, na kterém bylo červeně napsáno POPRAVEN.
Velkou úctu mu po smrti prokázal ve výše zmiňovaném dopise major Zeman, který napsal:
„… Karel obětoval život za svobodu a lepší budoucnost našeho národa, a proto zůstane u nás všech, a zvláště u těch, kteří s ním pracovali v odboji, zapsán jako národní hrdina. Jeho čin bude příkladem všem dalším generacím!“
Zdroje:
