Článek
Gentleman s láskou ke zvířatům
Morávek se narodil roku 1904 v Kolíně, kde také vystudoval gymnázium. Už od malička měl dobrý vztah se svojí matkou, které za protektorátu tajně psal pod jménem Růženka. To ona formovala jeho náboženské a morální postoje a vychovávala ho ve vlasteneckém duchu. Po maturitě se rozhodl pokračovat ve studiích na vojenské akademii v Hranicích a po úspěšném absolvování se přidal k armádě. Od ostatních důstojníků se ale velmi lišil svým elegantním vystupováním, inteligencí a přemýšlivostí. Jeho povahu výborně vystihl jeho nadřízený Josef Bartoš: „… Mimo službu je kamarádský, veselý a vtipný se sklonem k povídavosti… Je zároveň velmi sebevědomý, ale poněkud citlivý, avšak bez škodlivých sklonů. K jeho intelektuálním schopnostem patří velká bystrost, chápavost a schopnost logického uvažování.“
Během svých studií si zamiloval koně, které nejen rád cvičil, ale i kreslil. Vlastnil také dobrmana jménem Rýn, který symbolicky zemřel chvíli před mnichovskými událostmi roku 1938.
Václav Morávek se svým psem Rýnem
Začátky v odboji
Když byl po Mnichovské dohodě rozpuštěn dělostřelecký pluk, v němž působil, vrátil se zpátky do Kolína, kde mu byla přidělena práce úředníka. Jenže energickému Morávkovi se práce „kancelářského škrabala“, jak se o ní vyjadřoval, příliš nezamlouvala. Nechal se přeložit do Českého Brodu, kam už ale nedorazil. Odjel do Prahy, kde se v odbojovém hnutí Obrana národa seznámil s Balabánem a Mašínem. Morávkovi přidělil Balabán důležitý úkol, a to navázat spojení s vysokým důstojníkem německé vojenské rozvědky, Paulem Thümmelem. Díky své výborné znalosti němčiny a nenápadnému vzhledu by Morávek pro tento úkol jako dělaný. I když je Thümmel dodnes někdy označován jako „dvojitý agent“, informace které od něj Morávek získával, byly tehdy považovány za velmi důležité.
Gestapu se odvážně vysmíval
Morávek je svým smyslem pro humor dodnes pověstný. Gestapáky různými způsoby provokoval, psal na budovu úřadovny gestapa protiněmecká hesla a nosil do úřadovny gestapa „povinný výtisk“ ilegálního časopisu V boj. Nebál se ani zavítat do oblíbené hospody gestapáka Oskara Fleischera, který byl na Tři krále přímo nasazen, a nechat si od něj zapálit cigaretu. Humor Tři krále stmeloval a sloužil i jako forma psychického ventilu. Dělali si legraci i ze sebe navzájem. Například Morávek říkal o deset let staršímu Balabánovi „Starej“ nebo i „Führer“.
Mašín i Balabán se postupně dostali do spárů gestapa a Morávek zůstal sám. Postupně se k němu začali jeho bývalí spolubojovníci obracet zády, protože kontakt s ním jim připadal moc nebezpečný. „Byl velice nešťastný. Říkal, když se dočkáme konce, všechno postřílím. Všichni mi zavřeli dveře, rozutekli se,“ vzpomíná Marie Líkařová.
První jarní den roku 1942 Václav Morávek dobojoval. Byla vyzrazena jeho schůzka nejspíše s Paulem Thümmelem a jeden z členů gestapa ho při přestřelce zasáhl kulkou, která mu přeťala aortu, načež na místě zemřel.
Ne všichni se dokázali nacistickému režimu vzepřít, byť s ním nesouhlasili. Václav Morávek byl ale jedním z těch, kteří bojovali proti okupantům nejvíc, jak jen mohli. Za své hrdinství byl in memoriam povýšen na hodnost brigádního generála a minulý rok byl dokonce oceněn Řádem Bílého lva I. třídy.
