Článek
Narodil se v poušti u oázy Nikde. V písečných dunách hrál si s kouzly a tykal si s brouky. Krovky se jim leskly ve slunečním svitu a v noci kousali ho do zátylku… jen tak ze zvyku.
Postupně si rád hrál a krutost byla zbraní. Místní děti neměly jej ani trochu rády. Když v pubertě prozřel a nalezl své vzory, podnikl cestu přes písečné duny.
Přes lesy, hory, stráně někdy měl i namále. Závodil s časem i počasím, krví se živil, když nuda přihnala se… temný mrak.
Pak potkal dívku sličnou a jeho srdce vzplálo. Byla útlá v pase a očí orlí měla. A nic se ani nedivila, že neměl stín a ani odraz. Jen hlad po čerstvém mase. Šťavnaté a chutné krmě získával zlatem ze své nedobytné truhly.
Přišel čas a vzal ji zpět do své domoviny. Vyprahlou zem vítal a přivezl si vzácné knihy. Očaroval studny, kde jen hadi, štíři. Pramenitou vodu donutil v nich téci.
I tak se ho lid bál a pikle kul. Když pak náhle naposledy vydechnul… Na pohřební hostinu nikdo nepřišel.
Jeho smrt zavinilo malé klíště, robě, co měl od cest v sobě. Hladové bylo stále dost a jeho žena slepá láskou i strachem, z jeho kouzel, vetkla mu do vlasů svízel. Aby navěky duše jeho trpěla a klidu neměla.
Tak dodnes leží u oázy Nikde a probudit se sám nemůže… Snad někdo někdy pomůže.
