Článek
Odkládací stolek a skleněné vězení. Ve tvaru oválném si jen tak sedí. Uvnitř rozplizlý vjem, co desítky let, nezměnil se. Až dnes pohyb nepatrný, zachvění malé.
V narůžovělém bublinkovém oparu si na svět hledí. Postavy známé i neznámé kolem procházejí. Časově období nevnímá tak jako my. A náhle se jedna z osob zastaví.
Nakloní se a zaostří svůj zrak. Opatrně v dlani předmět k očím pozvedá. Prsty se zlehka dotýká povrchu, vnímajíc pavučinku z prasklinek malých.
Netuší, že pohyb urychlí probuzení. Teď už je předmět přemístěný a sleduje hladově nové prostředí… sbírku těžítek ve které vyniká.