Článek
Špatná nálada
Po školní jídelně, s plným břichem pudinku, vydal se na cestu a jen tak ze zvyku… s koloběžkou ujíždí se lehce. S mlhou v zádech, to se snadno řekne, ale jeho nálada byla na nule.
Neměl kamarády, ani přítele a tak poskakoval po kočičích kamenech. Hledal kam se zašít a měl tušení, že jeho ranní sen… bylo to zlé znamení? V tom snu se odvíjela cesta do školy :
Ujíždí tak jako teď. Jen mlha hustší zdá se a ovíjí se kolem jeho těla, po rukou se sápe. Chňape po kotnících a dýchá mu za krk, až mrazí. Na štěrku jiskřivá námraza halí vše do omamného pláště a tak zvláštně si připadá. Vidí vše i když jasno není. Náhle se vše okolo něj změní!
Stojí v jasném úplňku na vrcholku hory, co už celé věky na hemžení dole hledí. Ta hora se chvěje a dýchá bez přestání… Mrazení v zátylku drží ho na místě. Očima přejíždí kamenné bloky rozpukané časem. Na nebi šedivé provazce z mraků chystají představení. Koloběžka leží u jeho nohou, s kolečkem vraženým v puklině skalní. Záře svitu měsíce odráží se. Něco tam leží, choulí se, tetelí. Vezme to zvědavě do dlaní. Ta špatná nálada se k němu tiskne, dýchá tak zlehounka, až věřit se nechce. To růžové stvoření se slovy popsat ani nedá. Touží být jeho závislostí a vůní nepopsatelnou chlapce ovíjí. On stiskne ji více, je jeho soužením. Pak něco v ní křupne a vzdech se připojí. Je pryč všechno trápení.
Ráno se probudil do letní pohody. Úsměv od ucha k uchu a všichni se diví: Co stalo se s klukem, který všem protivný se zdál a nikdy se nad ničím neusmál. I jeho maminka hlavou nevěřícně kroutí… že by to poslední školní den zavinil?
On ale ví své. V kapse u kalhot něco je schované. Teď už to nedýchá, ani nechroptí a je k podivení jak jeho úsměv působí. Ve školní budově spolužáci jsou lapeni. Baví se s ním k jeho překvapení.
Sen končí… Stojí na cestě s mlhou neprostupnou. Nohu na stupátku a druhou v louži zabořenou. Studí ho v ponožce a jeho trup i krk obalené jsou v růžově chvějícím se hávu. Ví co to je, ani se nebrání… Špatná nálada v dvojité dávce, v dárkovém bonusovém balení. Neměl sílu stiskem ji zničit. Teď bude nucen s ní žít a vše okolo ničit, svým nevrlým pohledem i rty pevně sevřenými. Už se více neusměje. Bude z něj mrzout, který uzavře se do sebe a lidi před ním budou prchat v náladě špatné.
