Článek
Dlouho jsem si myslela, že dobrá předehra musí mít určitý průběh. Několik polibků, mazlení, postupně odvážnější doteky a potom samotné milování. S partnerem jsme měli svůj zaběhnutý rytmus a oba jsme věděli, co přibližně přijde. Nebylo na tom nic špatného, ale začala mi chybět trocha překvapení. Chtěla jsem, aby se na mě znovu těšil jako na začátku vztahu.
Jednoho večera jsem se proto rozhodla změnit úplně jednoduchou věc. Přestala jsem spěchat.
Když jsme si lehli do postele, nepokusila jsem se hned přejít k obvyklému mazlení. Přisunula jsem se k němu, položila mu ruku na hrudník a chvíli se mu jen dívala do očí. Potom jsem ho pomalu políbila. Když mi polibek opětoval, na okamžik jsem se odtáhla a usmála se. Všimla jsem si, že čeká, co udělám dál.
Místo rychlého pokračování jsem mu začala přejíždět prsty po tváři, krku a ramenou. Každému doteku jsem věnovala mnohem víc času než obvykle. Občas jsem ho políbila, potom se zase jen přitulila a nechala ho, aby mě objal. Bylo zvláštní, jak moc se změnila atmosféra, přestože jsem vlastně nedělala nic mimořádného.
Dříve jsem měla tendenci vnímat předehru jako něco, co nás má co nejrychleji přivést k sexu. Tentokrát jsem si ale řekla, že nikam nespěcháme. Chtěla jsem si užít i samotné očekávání.
Postupně jsem se zaměřila na jeho záda a šíji. Pomalu jsem mu masírovala ramena, konečky prstů přejížděla po kůži a občas se zastavila u krku. Když jsem ho políbila za uchem, tiše se zasmál a řekl, že dneska jsem nějaká jiná. Přesně to jsem chtěla slyšet.
Pak jsem se přesunula k jeho hrudníku a břichu. Střídala jsem jemné hlazení s polibky a sledovala, jak reaguje. Někdy stačilo opravdu málo. Jindy jsem se ho zeptala, jestli je mu takový dotek příjemný. Překvapilo mě, jak moc si užíval, že se tentokrát nikam neženu a věnuji pozornost jen jemu.
Po chvíli mě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Řekl mi, že se mu líbí, když předehra trvá déle a nemusí mít pocit, že musí neustále něco dělat nebo někam směřovat. To mě přimělo přemýšlet. Vždycky jsem totiž předpokládala, že muž chce především rychle přejít k samotnému sexu. Jenže partner mi ukázal, že i on si dokáže užívat pomalé, něžné a dlouhé mazlení.
Později jsme se o tom bavili a přiznal mi, že někdy bývá po náročném dni příliš unavený na to, aby se dokázal okamžitě naladit na intimní chvíli. Pomáhá mu, když nemusí nic uspěchat a může se jednoduše uvolnit. Najednou mi dávalo smysl, proč některé večery naše obvyklá předehra nefungovala tak, jak jsem očekávala.
Od té doby se snažím přistupovat k intimním chvílím trochu jinak. Někdy začnu dlouhým polibkem, jindy masáží nebo obyčejným objetím. Nesnažím se mít připravený scénář a nechávám prostor tomu, co je příjemné nám oběma.
Zjistila jsem také, že pomalejší tempo neznamená méně vášně. Naopak. Když člověk nemusí přemýšlet nad tím, co bude následovat, může mnohem víc vnímat každý dotek, polibek i blízkost druhého.
A co jsem tedy změnila? Vlastně jen jednu věc. Přestala jsem považovat předehru za pouhou cestu k sexu. Začala jsem si ji užívat jako samostatnou součást našeho intimního života. A partnerova reakce mi potvrdila, že někdy není potřeba vymýšlet žádné velké experimenty. Stačí zpomalit, věnovat druhému pozornost a dát mu najevo, že nikam nemusíte spěchat.
