Článek
„Evropa hnědne“, říká paní Denemarková a má pravdu. Myslí tím fašizaci, sílící ultrapravicové síly. Na knižním veletrhu ve Frankfurtu, kde je Česko „čestný host“, měla projev, v němž mimo jiné řekla:
Stojím tu, nemohu jinak, protože existuju a mám už toho plné zuby, jak poslední dobou poslouchám stále dokola: je třeba oddělovat politiku a literaturu. Všechno je politika. Otázka dneška je jednoduchá: otevřená demokracie, nebo uzavřená společnost. Literatura zná odpověď, proto je tak nebezpečná.
Mluvila také o tom, že evropská „demokracie“ se redukuje na „byznys a ekonomický pragmatismus“. Dobrý projev na rok 1990. (Škoda, že je rok 2026.) Potom se rozohnila nad vnějšími „nepřáteli“, Ruskem a Čínou. Překvapivě zmíní i naše nadřízené americké zločince a jejich údajný „preventivní úder“ na Írán. Ale jen takto krátce a trochu jí z toho vypadne podíl Izraele též na těchto zločinech, což kvitoval pan německý kancléř - jejž by paní Denemarková takřka jistě neoznačila za „hnědého“ - slovy, že „Izrael za nás dělá špinavou práci“.
Paní spisovatelce bojující krásný morální boj pouze svým perem a hlavou také z projevu vypadl jeden detail: největší probíhající fašistické zločiny současnosti s významnou českou i evropskou podporou. Ale to víte, v „otevřeně-demokratickém“ Německu mají na izraelské genocidě významný podíl. Jde o „morálku“. A zbrojní obchod. To musí spisovatelé pochopit.
Jelikož má paní Denemarková prý ráda „otevřenou společnost“, zkuste se jí zeptat, jak to vidí se zájmy na pokračovaní příšerných jatek proxy války na Ukrajině, okolnostmi jejího vzniku a možnostmi jejího ukončení. Ona vám ale asi řekne, ať si koupíte nějakou její knihu. Docela jisté je, že kdybyste zadali do počítače: „Drahá umělá inteligence, napiš mi projev o morálních svinstvech a nebezpečí Evropy!“, dopadlo by to lépe.
Jáchym Topol také zná odpověď?
V oligarchicky vlastněném, pravicově propagandistickém Respektu označili Jáchyma Topola za „nejvýznamnějšího spisovatele své generace“. Asi bychom jej měli řadit do společnosti paní Denemarkové a vděčně v nich spatřovat lidi, kteří pro nás tvoří tu „kulturu“.
Pana Topola jeho „znalost odpovědí“ (je to přece velký český spisovatel současnosti!) nedávno zavedla na setkání zbrojařů a jejich politických kamarádů během Mnichovské bezpečnostní konference. Doprovázel zde jakéhosi motorkáře, kterého čeští „kultivovaní“ lidé udělali s pobídkou oligarchických zachránců „demokracie“ prezidentem.
Bezpečnostní literatura je dnes velmi žádaná. Nedivte se, máme i bezpečnostní filozofii. (Někdo snad už také píše bezpečnostní operu. To bude hotový gesamtkunstwerk v boji proti hybridním hrozbám.)
Paní Tučková také přikyvuje
Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mě v názoru pouze utvrdil.
Napsal ve své přihlášce do KSČ v roce 1986 jeden perspektivní rozvědčík, jenž se propracoval až na generála imperialistického NATO a potom oligarchického prezidenta, jemuž píší projevy zbrojní a finanční lobbisté. A potom tento člověk, z nějž si ve „slušné a kultivované“ společnosti nesmíte utahovat, řečnil na výročí srpna '68 před Českým rozhlasem.
A „bylo to mimořádně ekl“, jak řekla paní Tučková. Aha, pardon! Ona to řekla po vystoupení jiného kariéristy a zástupce pravicové nadvlády, Oty Klempíře od Motoristů.
Víte, oni to ti velcí spisovatelé vycítí, kdy mají co říci. Na sociální sítě připsala k těm pohnutým událostem ve Frankfurtu:
Slyšet ministra kultury promlouvat k mezinárodnímu publiku o exilových autorech, kteří našli útočiště před perzekucí totalitního režimu, kterému sám napomáhal fungovat, bylo mimořádně ekl. Reakce samozřejmě přišla, k tomu se nedalo mlčet. A byla komentářem nejen k jeho minulosti, ale především k aktuální destabilizaci kulturního ekosystému, kterou ve své funkci za necelý rok napáchal. Radka Denemarková ho z jeviště vyprovodila brilantně a se schválenou novou Státní kulturní politikou nezbývá, než doufat v její slova: „Ministři, kteří ničí kulturu, přicházejí a odcházejí, ale literatura zůstává.“
Paní literární podnikatelka Tučková potom vytrhne tučný štos papírů z kalendáře a půjde srdnatě bojovat proti minulosti. Nalepí na to trochu ezotericky a liberálně překrouceného feminismu, podepíše se, odešle a trh už vykoná své.
Co dělat s českými literáty
Četli jste někdy Marii Majerovou nebo Jarmilu Glazarovou? Zde máte velké literátky. Fukse nebo Mňačka taky zkuste - abychom zůstali jen u Ladislavů. Zabruste do knih, které vycházely v obřích nákladech za prezidenta téměř tak krásného, jako je ten současný, a uvidíte, že leckteré údajně význačné topoly před tím padnou k zemi jak tuční klempíři.
Ubohou úroveň drtivé, předrtivé většiny současné české „literatury“, „kultury“ a jejích „tribunů“ či „tribunek“ nemůže gramotný člověk popřít. Ať osazenstvo frankfurtského festivalu raději vaří kafe zbrojařům a „bezpečnostním expertům“.
Kdyby jim na tom náhodou přišlo něco v nepořádku, mohou se jít angažovat podobně jako protestující proti militarizaci v Německu, francouzští stávkující, španělští protestující za dostupné bydlení, italští odboráři blokující zbraně pro Izrael atd. Tím by pomohli té slavné „Evropě“ tisíckrát více nežli svým ohromně mdlým psaním a plkáním. (Pan Němec je na dobré cestě, ale ještě by měl protestně přestat psát.)
Chápejte, že v Evropě máme podobně jako na Ukrajině noblesní kulturtrégry, kteří díky své noblese nemusejí jít do mlýnku na maso za zájmy zbrojařů coby kanónenfutr „evropských hodnot“.
V listopadu si pak spolu s paní Denemarkovou, paní Tučkovou i panem Topolem v naší „otevřené demokratické společnosti“ na akcích spoluorganizovaných oligarchií a ambasádou USA řekneme: „Díky, že můžem!“.
