Článek
Můžeme jen doufat, že z prostředí české oligarchie a jejích politických vykonavatelů bude do budoucna vynášeno ještě více informací o jejich skutečném fungování - a že někdo zmapuje bohatství na neospravedlnitelně bohatém vrcholu naší pseudodemokratické společnosti podobně, jako například lidé kolem Navalného mapují bohatství Putina a ruské vlastnické třídy.
Jedni pijí tuzemák, pivo či středně drahé chilské víno, kouří skunk, jiní šňupou kokain. Tím není utvářena sociální realita. Jak však známo, na kokain potřebujete více peněz nežli na pervitin. A také při tom asi bydlíte v jiném bytě, nebo nikde. Šňupačky a šňupači kokainu patří dejme tomu do nejbohatší pětiny obyvatelstva. Zde máte domov „demokratů“.
Chápat souvislosti koksu
Naše oligarchická společnost s demokratickou fasádou nabízí různě bohatým lidem různé formy vyžití a přežití. Láhev čerta (směs rumu a griotky) se zakoupí v krámě a zkonzumuje na posezení na lavičce či na břehu řeky, kokain se urovná do čárek kreditní kartou a vtáhne do nosu srolovanou bankovkou (zde jsou oba způsoby platby usmířeny).
Zde už můžete začít chápat, jak funguje naše pseudodemokratická společnost, kde jde nejen na prvním, ale i druhém a třetím místě o peníze a majetek (viz odkaz výše). Oligarchičtí vlastníci u nás vlastní drtivou většinu médií, platí si politické strany, think tanky, veřejně známé osobnosti a podstatný vliv mají i v údajně nezávislých veřejnoprávních médiích i některých cudně „levicových“. Moc uzoučké vlastnické třídy určuje chod naší společnosti, která je občas poprošena o souhlas s vládou té či oné oligarchické frakce. Skutečné alternativy jsou terčem dennodenní pravicové indoktrinační ofenzivy.
Takže paní ódéesačka Vaňková, zapletená také do přihrávání městských bytů a pozemků kamarádům a spřátelená s donem Pablem (kamarádem „slušného“ pana premiéra), nyní klidně může odstoupit. Ti hloupější z poddaných mohou mít pocit, že jde skutečně o morálku a že ďábel kokainu je vymýcen - a oligarchická nadvláda bude v Česku vesele pokračovat.
Adekvátní náhled na českou politiku
Pozoruhodné je, jak se daří předstírat, že je například podstatným mocenským rozdílem, zda se oligarchové vlastnící média účastní politiky přímo, či jen z povzdálí. Pozoruhodné také je, jak se daří v naší zemi velké jako leckteré čínské město vytvářet zdání, že zde máme celé zástupy vysoce morálních a „slušných“, ba nevinných lidí, které by v jejich nevinnosti ani nenapadlo, že vysoce nadprůměrně placení pomahači vlastnické třídy šňupou různé lukrativní prášky zvyšující potěšení z nadvlády, sexu a přebíjející opilost z neméně lukrativních alkoholů.
Zkazky o dennodenních skandálech, prohnilosti české politiky a korupci byl doprovozen nástup k moci oligarchy Babiše, jednoho z několika. Většinová část oligarchie potom moralistně mobilizovala poddané proti Babišovi. Nepřijde to českým poddaným, jimž ještě funguje pár mozkových buněk, trochu blbé?
