Článek
V dnešní době velmi solidních automatických překladačů již naštěstí člověk nemusí být rukojmí českého mediálního prostoru s tím, jak je vlastněný a řízený, a nízké úrovně žurnalistů.
Při použití například překladače DeepL se dočteme v nedávno uvěřejněném otevřeném dopise Jeffreyho Sachse německému kancléři následující:
Bezpečnostní záruky nejsou jednostranné nástroje. Fungují obousměrně. Nejedná se o ruskou ani americkou argumentaci, ale o základní princip evropské bezpečnosti, který je výslovně zakotven v Helsinském závěrečném aktu, v rámci OBSE a desítkách let poválečné diplomacie. Německo má povinnost přistupovat k této situaci s historickou vážností a upřímností. V tomto světle jsou rétorika a politická rozhodnutí nedávné doby nebezpečně nedostatečné. Od roku 1990 byly základní bezpečnostní obavy Ruska opakovaně odmítány, oslabovány či přímo porušovány – často za aktivní účasti nebo souhlasu Německa. Tuto historii nelze vymazat, má-li válka na Ukrajině skončit, a nelze ji ignorovat, má-li se Evropa vyhnout trvalému stavu konfrontace.
V psaní nadepsaném „Evropská bezpečnost zahrnuje Rusko“ - už to je pro „pravověrné“ lidi nepřijatelné - píše Sachs dále o porušených slibech ohledně rozšiřování amerického imperiálního paktu NATO. Jasně naznačuje německou servilitu vůči potřebám upadajícího amerického impéria, dotýká se ale i období, kdy Německo dokázalo částečně vzdorovat americkým příkazům a požadavkům (v roce 2003 odmítlo spolu s Francií podpořit invazi do Iráku):
V roce 2002 Spojené státy jednostranně odstoupily od Smlouvy o protiraketové obraně, která byla po tři desetiletí základním kamenem strategické stability. Německo nevzneslo žádné vážné námitky. Erozí architektury kontroly zbraní však nedošlo ve vzduchoprázdnu. Rusko správně vnímalo rozmístění systémů protiraketové obrany blíže k jeho hranicím jako destabilizující faktor. Odmítání tohoto pohledu jako paranoie bylo politickou propagandou, nikoli rozumnou diplomacií.
Na konec svého dopisu nastiňuje Sachs žádoucí alternativní cestu pro Evropu:
Evropa se musí vrátit k institucionálním základům své vlastní bezpečnosti. Ústředním fórem pro evropskou bezpečnost, budování důvěry a kontrolu zbraní by měla být opět OBSE, nikoli NATO. Strategická autonomie Evropy znamená právě toto: evropský bezpečnostní řád utvářený evropskými zájmy, nikoli trvalou podřízenost expanzivní politice NATO. Francie by mohla oprávněně rozšířit svou jadernou odstrašující sílu jako evropský bezpečnostní deštník, ale pouze v přísně obranné pozici, bez systémů rozmístěných v přední linii, které ohrožují Rusko. Evropa by měla naléhavě usilovat o návrat k rámcovému ujednání INF [výše zmíněná smlouva o protiraketové obraně] a o komplexní strategická jednání o kontrole jaderných zbraní za účasti Spojených států a Ruska – a zavčasu i Číny. A co je, pane kancléři Merzi, nejdůležitější: poučte se z historie – a buďte k ní upřímný. Bez upřímnosti nemůže být důvěra. Bez důvěry nemůže být bezpečnost. A bez diplomacie riskuje Evropa opakování katastrof, z nichž se podle svých slov poučila. Historie posoudí, co si Německo rozhodne zapamatovat – a co se rozhodne zapomenout. Tentokrát ať si Německo zvolí diplomacii a mír a dodrží své slovo.
Snad s výjimkou Lubomíra Zaorálka a prof. Krejčího - z těch alespoň maličko viditelných/zveřejňovaných - v českém prostředí takovéto rozbory a návrhy nezaslechnete (důvody rozebírám v jiných článcích).
Je vysoce zajímavé si Sachsův krátký dopis doplnit informacemi o jeho životní dráze. Z nich je vidět, že Sachs byl zcela „mainstreamovou“ osobou, coby ekonom se podílel na „transformacích“ ekonomik v bývalém Východním bloku (včetně Ruska, Polska, Estonska), do určité doby byl publikován i např. v New York Times. Doporučitelné je také jeho vystoupení na půdě Evropského parlamentu z února 2025, kde líčil okolnosti a techniky pro-amerického převratu na Ukrajině v roce 2014, kritizoval nynější militaristický kurz Evropy a mluvil také o masových fašistických zločinech Izraele, jež Evropa podpořila, pokryla a smlčela (zde se zvlášť výraznou spoluvinou Německa, ale i Česka).
Kdo je Merz
Jeffreyho Sachse by jistě správně zfanatizovaní čeští hrdinové označili za „rusského švába“. Gramotní lidé si o tom mohou udělat přehled.
Co se současného německého kancléře týče, tak ten má velice podobné zázemí jako ostatní političtí vykonavatelé v Evropě. Podobně jako Emmanuel Macron pochází z prostředí finančního byznysu, v Merzově případě se jedná o nechvalně proslulou firmu BlackRock, která je gigantickým světovým vlastníkem - a podílí se také na dobývání zisku z Ukrajiny.
Podobně jako Donald Tusk, Giorgia Meloniová nebo Keir Starmer je Merz velmi oddaný „atlantista“ - tedy evropský místodržitel americké nadvlády v rámci euro-amerického imperialistického bloku vyjádřeného mj. skrze NATO.
Podobně jako Keir Starmer v Británii je velmi významným dodavatelem vojenské podpory pro Izrael páchající genocidu a podobně jako Macron i Starmer má bezprecedentně nízkou podporu obyvatelstva.
Studium Evropy napříč desetiletími
Je docela snadné si udělat obrázek o tom, jak takové politické loutky jako Merz (a celé další zástupy dosahující samozřejmě i do Česka) slouží zájmům zbrojního průmyslu pomocí vyvolávání strachu z „blížícího se ruského (či dokonce rusko-čínského) útoku na Evropu“ a podobně.
Lze si udělat přehled, které politické loutky slouží jakým sekcím velkého kapitálu a například i o tom, jak je evropská vlastnická třída určující politiku EU spjatá s americkým impériem skrze investice v americké ekonomice. Stejně tak lze pochopit, jak jsou vytvářeny různé loutky tohoto vlivu, jako jsou (mezi mnohými) bývalý český ministr zahraničí Lipavský (i současný ministr v Babišově vládě) či proslulá Annalena Baerbock (nezapomeňme na současné duo von der Leyen-Kallas!).
I když si člověk vezme pravicové a konzervativní zástupce starší Evropy, jako byl de Gaulle, Chirac nebo dokonce Kohl, tak spatří, jaké se nyní na „obranu evropských hodnot“ staví směšné zkorumpované nuly. Které ale mají mocnou síť roztleskávačů, propagandistů, volavek. Ale o tom zas někdy příště. Mezitím se rozhlédněte kolem sebe v Česku.
