Článek
Alarm slaví vítězství newyorského starosty Zohrana Mamdaniho, který má slabě sociálně demokratický program a staví se proti zločinům izraelských fašistů (kteří jsou horlivě podporovaní českým režimním establišmentem).
Zároveň zde vyšly opatrné články od „spisovatele“ a „sociologa“ Stanislava Bilera, který navrhuje reagulaci trhu s bydlením. Dokonce formuluje věty, které ve skutečnosti popisují, jak funguje český pravicový režim (nazývaný „demokracie“) nejen v oblasti bydlení:
Bydlení coby investice a zdroj příjmů a krize bydlení je prakticky jedno a totéž. Dokud bude možné s bydlením spekulovat, skupovat byty a domy pro ukládání a zhodnocení peněz, krizi bydlení nikdy nevyřešíme. Bez ohledu na to, jestli se bude bytů stavět hodně či málo, jejich ceny vždy zvednou spekulanti a překupníci, kteří mají k dispozici více financí než ti, kdo bydlet potřebují.
Alarm a jeho nadřízení
Údajně „nejčtenější progresivní deník“ Alarm funguje již 12 let a za jeho historii na něm vyšly některé zajímavé a nápomocné články (které cituji v minulých textech).
Nějakým ne zcela známým vývojem se však z Alarmu postupně stalo to, čím je dnes. Období posledních zhruba pěti let je charakterizováno značnou lísavostí k pravicové moci (zejména v její tzv. „demokratické“ a liberální podobě) a demonstrovatelným otupením hran a ostnů, jež měly některé texty ze staršího období popisující mnohem přesněji povahu a fungování české „demokracie“.
Zpočátku placen provozovateli serveru Ulož.to, přešel Alarm v roce 2019 pod financování oligarchického Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (za současného financování čtenáři). V tom období také došlo k výměně šéfredaktora, přičemž současný „literární kritik“ a „novinář“ Jan Bělíček se např. nechal zvát pravicově-propagandistickým uskupením Milion chvilek pro demokracii, aby velice „pokorným“ způsobem naznačil, že by „občanská společnost“ (tak jak je vedena českými pravicovými nadřízenými) snad mohla přijmout i nějakou mlhavou formu „levice“. Jeho předvolební působení a působení dalších jeho redakčních kolegů bylo charakterizováno koncentrovanými reputačními útoky na Stačilo!. V tom duchu, že se - přes prokazatelně levicový program a opakované výroky hlavních levicových zástupců - jedná prostě o „fašisty“ a „autoritáře“, kteří nejsou vůbec žádnou levicovou alternativou. Zástupci Stačilo! také nebyli ani pozváni k rozhovoru v Alarmu, který dostali Piráti, Zelení a malé uskupení Levice, jejíž zástupce Pavel Čižinský např. sdělil, že „řešením Stačilo je jít udělat pogrom na židy“ - na což se šéfredaktor-„novinář“ nijak nedoptával.
Můžeme si myslet, že je zde ve hře poněkud mdlý rozum a typicky česká „opatrnost“ zástupců Alarmu, nebo právě penízky, které dostávají od oligarchů - u nichž lze demonstrovat také propojenost s placením minulé pravicové vládní koalice i prezidenského maskota této frakce české vládnoucí třídy.
Co v Alarmu za posledních pět let křiklavě chybělo a proč
Zbabělost je asi nejsilněji působící česká „hodnota“. V těsném sousedství je pohodlná lenost, moralizující pokrytectví, intelektuální nepoctivost a zákěřná malost bez rozhledu.
Česká republika je však součastí imperialistického euro-amerického bloku (s opačným pořadím nadřízenosti), který je nyní v hluboké krizi své globální nadvlády i ve vnitřní krizi svého kapitalistického režimu. Tento imperialistický blok je nyní zapojen do „konfliktu v zastoupení“ („proxy-války“) s mnohem menším a méně zločinným Ruskem (což neznamená, že proletářské hnutí má mít jakékoli iluze o ruském oligarchickém režimu).
Nedostatek přemýšlivosti i zbabělost se například v Alarmu projevují téměř dokonalou absencí rozboru příčin tohoto konfliktu a mocných zájmů našeho imperialistického bloku v něm. (Kdybychom nepřipoušteli svrchu působící faktory, museli bychom snad spekulovat, že i zástupci Alarmu vlastní, stejně jako hlavní „hodnotoví“ lidé ze „slušné společnosti“, akcie zbrojních firem!)
Nedávné téma „neziskovek“ je také zpracováno jak v nějakém Respektu. Progresivní pseudomyslitelé z Alarmu například nedokáží rozebrat, k jakým různým účelům slouží neziskovky a že máme spoustu pravicově-indoktrinačních typu Člověka v tísni, všemožných Evropských hodnot a dalších propagandistů evropského oligarchického establišmentu a NATO-imperialismu.
Konečně je zde chování Alarmu a podobných skupin za vlády brutálního třídního boje shora, nehumánní pravicové moci zaštiťující se „obranou demokracie“ za vlády Fialovy pětikoalice bohatých. Apolena Rychlíková nyní svá naivně-stupidní dílka tvoří všude možně (včetně „veřejnoprávních“ médií), ale v minulosti to bylo i v Alarmu, který spoluzakládala. Od zbabělých a zkorumpovaných pseudomyslitelů z Alarmu nemáme žádné skutečné rozbory toho, v čí prospěch, jak a na základě jaké mocenské sítě vláda „demokratů“ vládla. Třeba to doplní dodatečně, po volbách.
Abychom zmínili i jeden bod hodný pochvaly: v Alarmu vyšla řada článků mluvících - sice v docela úzkých mantinelech a s výše naznačenými ohledy - o konání Izraele fanaticky podporovaného českým pravicovým establišmentem. Zcela zde sice chybí rozbory vztahů českého a izraelského zbrojního průmyslu, četné koordinační styky i mezi represivními složkami ČR a státu masově používajícího fašistické praktiky. Také zde není citována některá zásadní literatura (jako např. A. Loewenstein, který právě popisuje, jak Izrael funguje jako „cvičiště (západního) fašismu“). Ale vidíme, že od Alarmu toho člověk nemůže chtít mnoho.
Jak může levice použít Alarm
Levicová politika znamená boj proti vlastnické třídě za zájmy podřízeného obyvatelstva. Je tím důslednější a opravdovější, čím více začíná zcela odspoda, od situace bezdomovců, nejhůře placených zaměstnanců, ale na tomto hierarchickém žebříčku jde daleko za lidi s „průměrnou mzdou“ (na niž nedosáhnou 2/3 zaměstnanců!) i k privilegovanějším zaměstnancům a drobným podnikatelům. Levice hodná toho jména chce zničit, překonat nelidský pravicový režim, jako je ten fungující v ČR.
Tyto statisíce a milióny proletářů velice nezajímají pseudointelektuální cinty, které si pro partu městských „levicových liberálů“ píše takový Alarm. Nemohou se cítit reprezentováni nejvlažnějšími a uťápnutými prosbami vůči dominanntím skupinám české moci, aby se taky občas udělalo něco malinko levicového a humánního. Pokud se objeví takovéto zbytky ne zcela kapitalistického a pravicového přístupu, vládnoucí skupiny si to přivlastní jako svou politiku a dávají na odiv, jak jsou „hodné“, jak jim jde o ty „hodnoty“ a ne o příjmy v nejvyšších patrech mocenské pyramidy naší „demokracie“.
Pro oligarchy z NFNŽ a pravicovou nadvládu je částečně výhodné si vydržovat takový Alarm, Deník Referendum, Apolenu Rychlíkovou, Daniela Prokopa apod., protože mohou říct: Podívejte, jak jsme otevření a tolerantní, vždyť nám taky jde o ty sociální otázky atd.
Pojďme ale použít tuto sortu „progresivců“ a pseudointelektuálních „levicových liberálů“ také zleva! V malé a směšné české kotlině jsou přeci jen styky mezi radikálními, pracovitými, zajímavými a přemýšlivými lidmi na levici a některými zástupci takových Alarmů, Deníků Referendum apod. Tato „progresivní média“ žijí kromě oligarchických peněz a příspěvků čtenářů také z reálného levicového dění (tak také Alarm v roce 2013 vznikl). Chtěli by se zaštiťovat právě tím, že „nabourávají systém zevnitř“ (takové bylo heslo Alarmu: skvotujeme mediální prostor), ale je potřeba si uvědomit, že oproti řadě levicových aktivistů žijí mnohem pohodlnější životy.
Pokud jsou zástupci Alarmu apod. alespoň slabě levicoví, tak v případě, že by neměli své oligarchicky (a čtenářsky) dotované fleky, museli by se lísat k jiným kapitalistickým nadřízeným. Popřípadě by měli nižší příjmy jako drtivá většina podřízeného obyvatelstva. Nu, a potom by třeba nenáviděli český pravicový režim trochu více. Každé levicové hnutí si musí i přes naivní přestavy o naprosté „vertikalitě“ vytvořit určitou dělbu činností a analyticko-strategickou hierarchii. Jsem přesvědčen, že u mnohých zástupců těchto „progresivců“ by jejich síly a schopnosti byly využity mnohem lépe, kdyby například roznášeli různé levicové letáčky, pokoušeli se odborově organizovat zaměstnance, chodili svými počty podpořit důležité demonstrace, ba i někde jinde napsali, jak skutečně funguje česká pravicová nadvláda včetně Nadačního fondu české žurnalistiky a „hodných liberálů“.
