Článek
Nerovnost moci nepochybně stojí také na rozdílech v inteligenci.
Odstupňovaná schopnost komplexního přemýšlení ale není jediný faktor.
Moc nad ostatními a - viděno z vrcholu naší údajně „demokratické“ společnosti - nadvláda jedné mocenské skupiny nad zbytkem není zdaleka podmíněna jen rozdíly inteligence.
Dominance a stupeň nespravedlnosti této dominance má svůj historický vývoj v průběhu let a také své zákonitosti, mechanismy fungování. Při určitém stupni přemýšlení hrozí jejich prohlédnutí. Je možné popsat - do určité míry veřejně - způsob fungování nadvlády i různé finty, lži, prostředky, které používá. Což pak otevře cestu pro skoncování s jednou mocenskou formací a vytvoření nových poměrů. Kterých je možné docílit jen fyzickou politikou a aktivitou.
Člověk chce mít v hlavě „smysl“
Lidská opice je docela bystrá. Naše mozky se nepochybně vyvinuly jako evoluční výhoda v boji o přežití: proti přírodě, ostatním živočichům i sobě navzájem.
I šimpanzi pozorují ostatní členstvo tlupy a nejrůznějšími jim dostupnými prostředky se mohou pokusit v kooperaci s ostatními nahradit jiné jedince a skupiny na vyšších příčkách hierarchie. Co je u šimpanzů docela primitivní boj o přežití a moc, je u lidí to samé - avšak v „sofistikovanější“ podobě.
Lidský mozek je ale možné použít k lecčemu. To milé čtenářstvo právě ráčí dělat a během každého dalšího dne využije své mozky k nejrůznějším jiným věcem než pouze k boji o moc a přežití (což však neznamená, že naše živočišná podstata docela se blížící té šimpanzí někam zmizela).
Co však je rozhodně charakteristické pro mocenský boj mezi lidmi a skupinami lidí je ideologie - která ovlivňuje chování těch či oněch lidí. Uvědomme si: chytřejší a mocnější manipulátoři mohou hloupějším lidem předkládat různá myšlenková schémata (návrhy jak myslet a jak se chovat), přičemž sami myslí a chovají se podle jiných schémat.
Konkrétní příklad z Česka: poddaným se tvrdí, že náš systém nadvlády je založen na „hodnotách“ (k nimž podle některých ideologů patří také „pravda“, „spravedlnost“, „demokracie“, resp. demokratičnost apod.). Lze ale dost dobře dokázat, že:
1) Český režim, jeho hlavní mocenské skupiny, se neřídí podle „hodnot“, ale podle tendencí kapitalismu v určité jeho dějinné podobě a modifikaci přecházející možná do nějaké jiné podoby ("rentiérský kapitalismus", „cloud-kapitalismus“, "technofeudalismus"; viz dílo Guye Standainga a Yannise Varoufakise/Janise Varufakise).
2) Existují organizace a jednotlivci, kteří jsou placeni určujícími kapitalistickými/rentiérskými vlastníky za to, aby šířili určitý druh ideologie, respektive určitá myšlenková schémata, která slouží zachování a posílení moci těchto hlavních aktérů. Stačí podívat se např., jací sponzoři a jací veřejně i méně veřejně působící lidé stojí např. za indoktrinační akcí okolo 17. listopadu Díky, že můžem a zamyslet se, k čemu různé podobné podniky (jejich sponzorům) slouží.
Fašismus na jednu stranu častěji než liberálové řekne pravdu, na druhé tesá jiné lži do kamene, zotročuje a vraždí
Pravda o kapitalistickém systému nadvlády, v němž žijeme, je příliš brutální, strohá, depresivní.
V dějinách proběhly různě úspěšné pokusy tuto kapitalistickou nadvládu polidštit, regulovat, reformovat - a svrhnout.
Takzvané sociálně demokratické principy tu a tam docela dobře fungovaly a jejich zbytky jsou tím, co z některých kapitalistických společností dělá trochu lidsky důstojnější systémy než z jiných. Došlo ale už několika (proti)ofenzivám vlastnické třídy - občas ve spolupráci se „střední třídou“ i částmi proletariátu.
Jedna z nich byly evropské fašistické režimy 20., 30. a 40. let (s různými pozdějšími variantami také v jiných částech světa). Druhou z nich byl nástup tzv. neoliberalismu - tedy méně regulovaného kapitalismu opět zvětšujícího sociální rozdíly, destabilizujícího polidšťující byrokratické instituce moderní společnosti - a vydělujícího nadstátně působící a mezinárodně propojenou buržoazii z více či méně „demokratických“ regulací.
Takto deregulovaná buržoazie má pod kontrolou většinu politického dění v „demokratických“ společnostech euro-amerického imperialistického bloku (i mnohde jinde). Proti ní se coby pseudoopozice staví buď trochu jinak poskládané vlastnické skupiny, nebo o něco menší, třeba jen „národně“ působící kapitalisté. Pak jsou zde ony sociálně demokratické síly - které byly z větší části pohlceny výše jmenovanými podobami moci určujících vlastníků a zároveň se samy zdiskreditovaly kompromisností, zkorumpovaností atd. Pak už jako jediná skutečná alternativa zůstává radikálněji levicová, socialistická politika, která hledá jak spojit cíle regulační a reformisticky-humanizující politiky s probojováním nového socialistického systému.
Poslední dva jmenované politické proudy jsou hlavními nepřáteli českého pravicového režimu (a podobných jinde). Přičemž spory mezi „liberály“, „konzervativci“, „progresivci“ mohou navenek působit srdnatě (a nižší političtí vykonavatelé vlastnické moci je třeba prožívají jako zásadní), ale vlastníci stojící nad těmito politickými družstvy zápasícími v kapitalistických žabo-myších soutěžích jsou v dalekosáhlé shodě.
V naší době se znovu bortí a ideologie a myšlenková schémata, která poddané drží v oněch pravicových žabo-myších bojích. Fašismus strhává tento závoj, nepoužívá tolik zkrášlovacích líčidel a ukazuje kapitalismus takový, jaký je. Takto může Donald Trump mnohem otevřeněji mluvit např. o tom, že do Sýrie se šlo pro ropu, že Írán (a další země v opozici vůči euro-americkému imperialismu) budou prostě podrobeny brutální destrukci, zastrašování a vydírání.
Takto mohou fašisté vládnoucí Izraeli otevřeně mluvit o tom, že pro ně neexistuje rozdíl mezi palestinskými civilisty a ozbrojenci. Argentinský fašista Milei otevřeně vzývá destrukci humanizujících institucí, životního prostředí atd.
Zároveň jsme prakticky u všech historických forem fašismu viděli velikášské budování jiných monumentálních lží - doprovozené třeba metodami amerického marketingu a zábavního průmyslu převzaté Goebbelsem a spol. Fašisté v Itálii tesali do mramoru lež o pokračování Římské říše, fašisté v Německu fikce o nadřazenosti a výlučnosti „árijské rasy“, v Řecku se předstíralo používání antické podoby řečtiny ve 20. století, v Izraeli a Německu se okupace, úřední šikana a vraždění Palestinců vydává za vyrovnání s holokaustem. A v USA se předstírá morální vyspělost vraždícího impéria, jeho posvěcení křesťanstvím - a vyspělost oproti Číně.
Pod nově vybudovanými i z historie vypůjčenými lžemi fašismu dále působí kapitalistické mechanismy. Kapitalismus se skrze fašismus snaží ubránit - proti již přítomné nebo hrozící opozici v podobě výše popsaných sil rozhodné demokratizace a rovnosti/spravedlnosti.
