Článek
Pana oligarchického gaunera už to možná nebaví. Jako „filantrop“ (což jinak znamená lidumil) přece provozuje Bakala Foundation, kde podporuje „témata jako jsou svoboda, demokracie, lidská práva, nezávislá a profesionální žurnalistika“. Podporuje také Člověka v tísni, Skautský institut, spolupracuje s ambasádou USA. A také mentoruje, tedy pardon, jako „mentory“ zaměstnává Davida Klimeše a Apolenu Rychlíkovou (povolenou podobu „levicové opozice“ v českém pravicovém režimu), kteří spolu mají veřejnoprávní pořad Chyba systému, jenž je velmi pokorný při upozorňování na zásadní chyby našeho krásného systému. Toho dobra bylo na pana gaunera až moc!
Takže nyní dává Václavu Havlovi vale. Tedy knihovně pojmenované podle něj, kterou de facto vlastnil. (Otevřenou otázkou zůstává, zda si k používání ponechá přilehlou garáž, do jejíž vrat jsou vryty citáty VH.) O vření v této pražské centrále „Havlova odkazu“ jistě zaslechl i zběžně informovaný člověk. Na odchod se dala většina dosavadních zaměstnanců! „Největší český literát současnosti“ (je to smutná současnost) Jáchym Topol kritizuje současného šéfa Sedláčka, že je chaotický! Tomáš Sedláček - havlovský ekonom/ideolog a bankéř - mluví o tom, že chtěl financovat chod knihovny prodejem tužek a oblečení s Havlem! Do věci vstupuje i Dagmar Havlová, jež doufá, že „kolem knihovny se spojí osobnosti“! Ředitel knihovny Sedláček ještě sdělil, že je rád za rychlý kolaps, a také:
Neleštit kliky milionářům a partnerům, to byla moje vize.
Čemu sloužil Václav Havel dříve a čemu slouží nyní
Taškařice je to náramná. Ještě za Havlova života a tím spíše nyní mohou všichni vyznavači „pravdy a lásky“ vidět, jak funguje kapitalismus, který pomáhali znovuzavést. Klíčové je, kolik kdo z nich má majetku. Existují havlisté, kteří se počítají - jako pan Bakala či noví „partneři“ knihovny - a pak ti, co jsou do počtu.
Samozřejmě je to celá hierarchická řada nadvlády od našich hodných „filantropů“ až po posledního skautíka ve Skautském institutu. Někde na té škále je i takový Jáchym Topol, kterého časopis Respekt (dlouhá léta placený shodou krásných českých náhod panem Bakalou) označil za „nejvýznamnějšího českého spisovatele své generace“. Pan Topol si za svou pokoru také něco málo přivydělá. A pak ho vezmou třeba na veletrh zbrojařů spolu s panem prezidentem.
A pan prezident je zase zaplacen oligarchy, kteří ovládají podstatnou část médií. A to jsme zas u Václava Havla, našeho prezidenta „dobra“. Můžete říct, že srovnání mezi ním a panem rozvědčíkem a posléze generálem NATO je z určitých důvodů neférové. Jisté však je, že nynější prezident „dobra“ (jsou tací, kteří to opravdu chápou jako přerušovanou kontinuitu „dobra“) je se vším tím, co snad občas vidí i lidé nejvíce ideologicky zaslepení, plodem systému, který pomáhal Václav Havel budovat.
Po převratu v roce 1989 se Václav Havel díky restitucím zařadil do maličkého procenta opravdu zámožných lidí režimu, který prý měl být morálně lepší než ten minulý. Rovněž se Havel velmi jasně a opakovaně přihlásil k novým nadřízeným světového mocenského bloku, kam se coby podřízený stát zapojilo Československo a potom ČR. Několikrát vyjádřil loajalitu světovému impériu mnohem mocnějšímu než Sovětský svaz a s větším počtem zavražděných odpůrců.
Havel podpořil vstup do imperialistického paktu NATO - který nezanikl, ačkoli důvodem jeho existence údajně byla obrana před Východním blokem v čele se SSSR. Podpořil bombardování zbytku státního útvaru Jugoslávie (která byla alternativou k dominantnímu americkému i menšímu sovětskému imperialismu). Podpořil zločinnou invazi do Iráku kvůli ropě. V roce 1991 se angažoval za stažení rezoluce OSN konstatující, že „sionismus je forma rasové diskriminace“.
Tyto a mnoho dalších reálných akcí doprovázely Havlovy (a havlovské) řeči o „pravdě a lásce“, „hodnotách“, „dobru“ a tak podobně. Neustále také rostla sociální nespravedlnost a oligarchizace. Václav Havel sice měl tu a tam pár kritických poznámek, podporoval lehoučce alternativní Stranu zelených (v té době vedenou jiným restituentem Bursíkem), ale i po masivním podvodu Zdeňka Bakaly na nájemnících bytů OKD a na státu se kamarádil mj. s tímto naším filantropickým gaunerem.
Havlovská ideologie do dnešních dnů funguje jako povolená alternativa k méně nápaditým pravicovým ideologiím českého kapitalistického režimu. Přes její obrovskou kompatibilitu a neškodnost vůči potřebám vlastnické třídy a iluzím „střední třídy“ je na ni mnohdy velmi ostře útočeno jinými pravicovými proudy. Občas jako na něco skrytě levicového - takto vedl a vede útok určitý klausovský tábor. Který potom plynule přechází do tábora nacionalistického, jenž odsuzuje (oprávněně, avšak typicky fašisticky překrouceně) snobské elitářství havlovsky mluvících mocenských part.
Přes pár českých zvláštností nevidíme nic jiného než obdobu americké kapitalistické ideologie, která velmi účinně rozehrává nekonečné žabo-myší války mezi různými pravicovými proudy (republikánů a demokratů, liberálů a konzervativců), z čehož občas ukápne něco, co se může jevit téměř jako levicově-opoziční, ale rychle je to neutralizováno.
Jáchym Topol není ani Mickey Mouse
Život Václava Havla je výrazně kompatibilní s ideologickým kultem vytvářeným pro část obyvatelstva. Jeho éra disidentství za minulého režimu je výrazným vkladem, přičemž Havel coby autor a „intelektuál“ skýtá minimum rizik pro kapitalistickou nadvládu a indoktrinaci. Narozdíl od takového Jana Patočky - který byl schopen prohlédnout a konstatovat, jak to západní imperialistický blok má s „demokracií“, jíž tak rád šermuje. Nebo filosof Petr Rezek, který popsal intelektuální komičnost Václava Havla a jeho spřízněného okruhu.
Náš „nejvýznamnější spisovatel“ Jáchym Topol v roce 2026 vyřkl, že „má pocit, že z Václava Havla začíná být Mickey Mouse“. Vidíte, jaký má pan literát bystrý cit pro diagnostiku doby! Proto také byl vybrán na rokování zbrojařů a západních imperialistů do Mnichova, aby se zde se svou strhující novou knihou o starém dobrém androši a zlých rusácích pokusil reprezentovat naše disneyovské hodnoty.
Na Mickey Mouse však člověk musí mít nějakou inteligenci a talent. Umělecká zkratka, která zachytí myš několika jednoduchými přesně vedenými tahy a dá jí lidské vlastnosti tak, že je to zábavné alespoň pro některé děti, vyžaduje určitý výkon hlavy. Stejně tak koordinace obrovského byznysu s tím spojeného.
Václav Havel byl natolik dobrý umělec, že zapadl do role sympatického hodného myšáka, kterého český pravicový režim a „demokratický“ imperialistický blok potřebuje, nebyl ale natolik dobrý umělec a myslitel, aby popsal, jak fungují takovéto myši a myšáci, jaké mají zákruty svých děr a jak je to s většími zvířaty.
Ještě trochu banálnějším produktem než Mickey Mouse je partner panenky barbie, Ken. Urostlý americký mladý muž také musí jednou zestárnout a proto si jej lze představit, jak se zešedlými vlasy prohání mašinu, lyžuje, jede na tanku, venčí psa nebo se hezky chová k dětem. S jedním takovým byl nebohý (ale asi už relativně bohatý) pan Topol na té mnichovské konferenci zbrojní oligarchie a západního imperialismu.
Teď je otázka, co dále vymyslí strážci havlovského pokladu a bankovní hipík Sedláček. Bude to česky napínavé!
