Článek
Musím říci, že nejšťastnější jsem byl, když Agáta byla s Jaromírem Soukupem. Mohl ji z četných partnerů nejvíce kultivovat.
Proč ale navrhuji, aby se stala jakousi automatickou první dámou? Přijde mi legitimní uvažovat o lidech jako o „typech“. Pokud jsou dobře definovány (tedy ne jako třeba znamení zvěrokruhu), lze každého člověka přiřadit k nějakému „typu“. Jistě, vždy bude něco přečuhovat. Pokud nepřečuhuje, je to smutné. Věřím, že Agátu Hanychovou lze dobře přiřadit k určitému typu spolu s mnoha dalšími (již jsem o tom jednou psal). Tento typ potom považuji za jeden z nejvhodnějších, možná ten úplně nejvhodnější na post partnera prezidenta s příslušným platem.
A samotný prezident nebo prezidentka? V současné době by to byl zbrojní oligarcha Strnad, pokud jsou údaje šířené v médiích správné. Pokud někdo pana Strnada překoná, měl by to být on. Ušetří se tím spousta oklik a také jsem vyrozuměl, že úspěchy se úspěšným nemají závidět, ale naopak se mají slavit, protože je to báječné pro všechny. Je ovšem možné, že můj návrh je motivován skutečností, že nemám dostatek diskrétnosti a taktu - o pokoře a noblese nemluvě.
Nicméně níže může čtenářstvo sledovat mou úvahu, již opírám o poznatky, které jsem načerpal v naší - mé, vaší i páně Strnadově - vlasti.
Jak má být správný prezident veden
V ČR žije docela dost lidí považujících se za „kulturní“ a „dobré“ lidi, kteří mají velmi rádi Václava Havla. Mnohdy v něm vidí významného intelektuála, protože 1) napsal několik průměrných až docela dobrých divadelních her a podprůměrných společenských úvah a 2) měl ve zvyku si významně odkašlávat.
Pochybuje-li někdo po právu o Havlových intelektuálních přínosech, tak ho třeba alespoň považuje za „dobrého člověka“, ačkoli podpořil 1) bombardování NATO v Srbsku bez mandátu OSN, 2) zločinnou invazi do Iráku, která zanechala statisíce mrtvých. A další.
Václav Klaus sám sebe považuje za velmi originálního génia, ale je to docela běžný pravicový vykonavatel zájmu vlastnické třídy (s jiným stylem a trochu odlišně skombinovanými buržoazními zadavateli nežli „havlovská“ parta), který si sice dovolí kritizovat Evropskou unii (v některých věcech má pravdu), ale nikoli americké imperiální nadřízené dominující nad EU a Evropou skrze NATO.
Miloš Zeman nikdy nebyl socialista a v sociální demokracii představoval extrémně pravicové pojetí (které se ostatně už dávno stalo normou pro různé labouristické strany), které je charakterizované fašizujícím korporativismem, pohrdáním lidmi a rasismem (v ekonomicko-sociální oblasti představuje něco dost podobného jako Špidla, Sobotka a jiní „slušní“ socdemáci tolerovaní pravicově-liberálními nepřáteli levice). Byl ale zhruba stejně špatný jako ostatní hradní potentáti a drtivá většina neúspěšných kandidátů.
Je nepochybné, že současný hradní maskot oligarchie skvěle jezdí na mašině - ale moc mu to nemyslí. Nemusí. Vznikají sice trapné situace, když náhodou něco říká bez papíru či čtecího zařízení, ale s oligarchy, kteří jej zaplatili, je propojena dlouhá řada médií a značná náklonnost k této oligarchické loutce panuje i v médiích, kterým se říká veřejnoprávní.
Neselže český lid a zvolí báječného maskota oligarchie a NATO?
V naší „demokracii“ se nemůžete jen tak spoléhat na poddané. Máme sice značnou věrnost „slušných a chytrých“ lidí vůči jasně nespravedlivé a nehumánní pravicové politice a naivitu vůči víceméně pořád těm samým fintám, ale co když se pěšáci naší „demokracie“ začnou vzpouzet - a třeba se i trochu zamyslí?
Hradního kamaráda zbrojařů, bank, soukromých důchodových fondů a dalších vlastnických skupin prý podporuje nadpoloviční většina obyvatelstva, ale jsou tu výše zmíněná rizika. Dalším rizikem je, že při postavení nadějného protikandidáta - např. Dády Patrasové nebo Jiřího Lábuse - by mohla současná státní hlava zaostat.
Proto by bylo vhodné přijmout určitá opatření, která zajistí, že směr, jímž se směle vydáváme již pětatřicet let, bude nadále pokračovat.
Vyřešme to jednou provždy aneb Žijeme přece ve spravedlivém kapitalismu, ne?
Již za vlády dávných „demokratů“ (ještě před příchodem zachránců „demokracie“ Petra Fialy, Petra Pavla a jejich družiny pirátů) vyslovil pan Komárek - který se nově vidí po boku Sókrata a Platóna - krásnou myšlenku, že by se mělo „málo majetným a málo vzdělaným“ lidem odebrat volební právo.
Je to skvělá myšlenka od jednoho z evolučně jistě nejvíce vyvinutých občanů, ale máme tu jeden háček. Zdalipak jej vidíte, milé čtenářstvo? Ano, mohlo by se totiž ukázat, že majetek pana Komárka je třeba deset tisíc krát menší nežli majetek pana Strnada, pana Lukačoviče nebo oligarchických sponzorů pana prezidenta a že má tedy pan Komárek mnohem blíže k tomu nemajetnému a nevzdělanému plebsu nežli k opravdu úspěšným lidem - ačkoli je to evidentně velký český aristokrat ducha.
Takže proč to neudělat kreativně a v souladu s tím, co se u nás z médií i škol učí už malá dítka? Žijeme přece v tom správném kapitalistickém zřízení, které je nakonec dobré pro všechny a pokud je někdo šikovný, vypracuje se na vrchol - třeba deset tisíc krát vyšší než nadmořská výška běžných poddaných, pardon: občanů.
Kdo je nejbohatší, ať tomu vládne. Stejně problém s Babišem je ten, že on není ten správný a největší kapitalista, ne? Nebo má tedy oligarchie vládnout spíše oklikou, jako přes „demokraty“ a pana prezidenta? (Nebo chcete tvrdit něco jiného? Třeba to, co říkají socialisté, komunisté, lidé se špinavými nehty a pijáci krve neviňátek?!)
Takže prezidenta raději nevolit. Volit můžete národního ptáka, když budete hodní. Jo, taky parlament, jestli teda musíte. A to stačí, ne? Potom máte pracovat a snažit se být alespoň z desetitisíciny tak úspěšní jako pan Strnad nebo sponzoři pana prezidenta. Rovněž se pomodlete. A pak už hybaj spát a pak zase pracovat.
Jémine, vždyť my jsme zapomněli na senát! Ach, ten Senát!
