Článek
Znáte pana Petra Bittnera? Vyšel ze stáje pana Patočky z oligarchicky dotovaného Deníku Referendum, který se tváří jako „levicové“ médium, ale dočtete se zde chválu oligarchického prezidenta a nic se nedočtete o některých velmi podstatných věcech: například o okolnostech a zájmech v proxy válce na Ukrajině.
Můžete si koupit Respekt?
Pan Bittner dělal nebo stále dělá tzv. poradce pirátské „naději“ Markétě Gregorové, jež drží tu správnou pro-NATO a pro-zbrojařskou linii, nyní striktně vyžadovanou ve „slušné společnosti“.
Se svým bratrem, který je tzv. levicový ekonom, dělal pan Bittner „cool“ pořad s názvem Škrty, který je plný cool humoru a podpory pro zbrojení (můj dřívější podrobný rozbor zde). Nyní zakotvil v pravicově-liberálním časopise Respekt, který je spoluvlastněn stejnými oligarchy jako Deník N.
Zde pokračuje ve své cool jízdě, která se zdánlivě nechce zastavit před žádným tabu. Proto se zkuste pana Bittnera zeptat, kolik za svou jízdu v novém dresu dostává penízků.
Jde přece o „hodnoty“, ne?
Ve svém nedávném díle nejdříve vzdává hold gastrokritikovi Pohlreichovi - ač je to možná vše jen cool ironie -, aby mu potom vyčetl, že volil Motoristy, jak Pohlreich prozradil.
Je jasné, že Motoristé se ve „slušné společnosti“, kam evidentně patří pan Bittner, nevolí. Volí se jiní političtí kariéristé a jiné pravicové finty v podobě Pirátů (možná se zeleným křovím), ODS, STANu, KDU-ČSL nebo TOP09, jak vám v Respektu naznačí takovým způsobem, že to pochopí i ten nejhloupější „chytrý liberální čtenář“.
Pan šéfredaktor Tabery potom panu Bittnerovi vysvětlí, že za Egona Erwina Kische (který byl cool ještě než to bylo cool) mysel Stalin a pan zástupce šéfredaktora Švehla, že „Zemanovi voliči“ jsou toxičtí a že „odbory se nikdy nezbavily odéru směšnosti a zbytečnosti“. Z bohatého archivu se také u dalšího pravicového propagandisty Jiřího Soboty - který nyní odešel hájit ty správné „hodnoty“ do spřáteleného Deníku N - dozví, že Julian Assange byl kriminálník, na jehož odhaleních není nic hodného pozornosti.
Pak tu máte ještě jednu maličkost: probíhající masové fašistické zločiny s horlivou českou podporou v podobě izraelské genocidy Palestinců - při níž také byl zavražděn bezprecedentní počet novinářů. Podívejte se na prostor a frekvenci, jakou „hodní liberálové“ a „investigativci“ z Respektu dávají těmto masivním nelidskostem s horlivou českou podporou. Podaří se panu Bittnerovi uchopit toto téma v pravicově propagandistickém Respektu nějakým „cool“ způsobem?
Typologie a předvídatelnost fungování českého režimu
Rozebíral jsem to už několikrát a je to dost snadno představitelné. Pravicová moc, která je v Česku zcela pohodlně v sedle, musí pro zisk podpory voličů přechodně používat „levicové mimikry“. Vidíme tisíce příkladů u nás i v zahraničí: strany pravicových politických kariéristů (včetně např. Pirátů) předstírají, že budou dělat politiku i pro lidi, kteří nemají nadprůměrný majetek, utrousí pár frází o „sociální spravedlnosti“, „boji proti oligarchizaci“, „řešení bytové krize“ apod. Dělají to také různé pravicové vábničky pro „občanskou společnost“ jako Milion chvilek pro demokracii. A dělají to také média.
Oligarchická skupina, která stojí za placením hradního maskota oligarchie a stran minulé vládní koalice také vlastní a dotuje média, včetně těch „progresivních“. Oligarchická i tzv. veřejnoprávní média zcela prokazatelně dělají propagandu pro pravicovou nadvládu - a téměř vždy mají nějakou zanedbatelnou „tolerovanou levici“. Na Českém rozhlase například tuto roli plní tragická paní Rychlíková, jejíž působení jsem již popsal dříve.
V oligarchickém Deníku N mají pana Metelce, který zde sehrává roli „levicového intelektuála“. V Respektu spoluvlastněném stejnými oligarchy jako Deník N mají také Táňu Zabloudilovou, která píše v časopise úzce spojeném s pravicovým establišmentem a vlastnickou třídou včetně rentiérů o tom, že se něco musí udělat s tím bydlením. Po příštím zvolení pravicových „demokratů“ podporovaných Respektem už určitě!
Je tedy docela zřejmé, jak to funguje: když jste liberální pravicový demagog, který chce oblafnout poddané ve prospěch další volby a podpory pravicových sil, je docela výhodné mít „levicové mimikry“. To jest spolehlivě menšinový hlas nějakého dostatečně „pokorného“ levičáka, který je vám vděčný za drobky od stolu, které mu dáváte na živobytí. Také se kromě pokory takovéhoto pingla hodí, aby nebyl příliš bystrý a vy jste mohli světu ukázat, co je to za sortu.
Nebo křivdím těm, kteří chtějí „měnit systém zevnitř“? V období po začátku ekonomické krize a protestech proti vládě minulých „demokratů“ Kalouska, Schwarzenberga a Nečase se dostalo několik povšechně „levicových“ lidí do veřejnoprávních i oligarchických médií. Dávali - někteří dost výslovně v osobních rozhovorech - najevo, že chtějí dělat „dlouhý pochod institucemi“ a „měnit systém zevnitř“. Je to jistě pohodlnější než dělat skutečnou levicovou politiku mezi lidmi a odzdola.
K čemuž nás ostatní nabádá pan Bittner, který pochodoval už také pod oligarchou Lukačovičem na Seznamu:
Odpověď nepřijde shora. A nepřijde od další nové partaje s logem a kampaní. Pokud má levice znovu vzniknout, bude si to muset odpracovat zdola. Ze sítí vzájemné pomoci, z komunitní politiky, z aliancí pečujících a mladých. Ze solidarity, která se nenarodila v programových dokumentech, ale v potřebě žít důstojně i bez dědictví. Protože o kvalitě života v Česku oproti jiným zemím v mnohem větší míře nerozhoduje politika, ale majetek. A všudypřítomná pravice bude v politice vždy hájit stávající majetkové rozložení – i kdyby tu všechno patřilo jedinému člověku, ostatní by mu to přece jen záviděli.
Teď na to jde přes Respekt.
