Článek
Návrh na rozdělení ČEZu je dalším kolem privatizace zisků a socializace ztrát. Jiným nástrojem je zbrojení, předchozím kolem byly církevní restituce - a samozřejmě privatizace 90. a nultých let. K umoření dluhu buržoazie na úkor poddaného obyvatelstva také sloužilo uvolnění stavidel inflace a stlačení reálných mezd.
Nejvyšším účelem české „demokracie“ je bohatnutí vlastnické třídy na úkor poddaného obyvatelstva. Toto je od roku 1989 naprosto jasně doložitelný, stále stoupající trend.
Děje se to však za pravidelného moralizování a vždy nové aktivace „občanské společnosti“ - která potom podpoří pravicové síly, jež svou politikou posilují tento trend.
Česká republika je dost snadno popsatelný a docela dobře pochopitelný útvar. Jenže režimní propaganda a indoktrinace jsou stále velice účinné i ve společenských vrstvách, které nemají z tohoto režimu podstatné výhody.
Jak funguje středotřídní „občanská společnost“ a jak k ní mohou přistupovat lidé, kteří lépe chápou, jak to u nás funguje - a chtějí to zásadně změnit
Pravidla hry českého pravicového režimu říkají, že nejdůležitější je starost o vlastní zisk, respektive příjem.
Mezi lidmi disponujícími ziskem z vlastnictví dominantního kapitálu a těmi, jejichž živobytí je dáno mzdou, platem nebo drobným kapitálem, je ovšem zcela zásadní mocenský rozdíl. Režimní ideologie a propaganda ale tento zásadní rozdíl záměrně zamlžuje a tváří se, že žijeme ve společnosti „rovných příležitostí“, která je nějak podstatně „demokratická“.
Lidé v postavení nízkopříjmových zaměstnanců a malých podnikatelů dennodenně zakoušejí nepravdivost této režimní ideologie, takže její oporou jsou lidé poněkud privilegovaní - a také poněkud hloupí. (Obojí lze perfektně doložit na „občansko-společenských“ podnicích typu Milion chvilek pro demokracii.)
Uvidět lživost režimní propagandy (respektive jejích vzájemně se doplňujících různých proudů určených pro různé části společnosti) ale ještě neznamená, že na oněch výše popsaných společenských mechanismech člověk přestal participovat. Zbývá rezignované smíření, cynismus, sebeklam, odvracení pozornosti (vezměte si, jaké prostředky jsou ve veřejném prostoru vynakládány k dosažení tohoto stavu!). Pakliže tedy nenastoupí organizované politické úsilí, které chce tento stav měnit.
A nevidíme nyní náhodou, že se něco takového objevuje? Z reportáže v tzv. veřejnoprávní televizi vyčteme, že roste a je vyjadřována nespokojenost mezi státními zaměstnanci, na něž doléhají škrty a čistky prováděné vládní stranou Motoristé sobě. Do pořadu ČT nás uvede pan Jan Moláček - který nyní stojí v popředí protestů za „veřejnoprávnost“ a jinak byl v minulosti oceněný coby „investigativní novinář“ vlivovou organizací Open Society Fund, loajálně pracoval pod oligarchou Bakalou v Aktuálně.cz a pod oligarchickou skupinou provozující Deník N.
Reportáž o - reálně probíhající - destrukci některých důležitých ekologických standardů jdoucí na ruku vlastnické třídě je rámována jako „destrukce fungujícího státu“. Pátrající zájemci zjistí, že u minulých takovýchto kroků se stejnou podstatou, podnikaných třeba politickými silami, které jsou propojené s nadřízenými pana Moláčka, naše slavná „veřejnoprávní média“ nehovořila o „destrukci fungujícího státu“. A nyní dotčení, protentokrát angažovaní zástupci „občanské společnosti“ plus „fungujícího státu“ také mlčeli.
Z cizího krev neteče, chtělo by se říct. Ale dejme tomu, že každý potřebuje různě dlouhý čas, než trochu prozře. Někdo potřebuje, aby se věc týkala přímo jeho vlastního místa a peněženky. Státní zaměstnanci přicházející o místo kvůli krokům Motoristů a Babišovy vlády jsou pochopitelně nespokojení. Ale vidíme, že se zvedá vlna protestů také od zástupců „občanské společnosti“, kteří nejsou přímo peněžně dotčeni. A to, co říkají o ohrožení národních parků ve prospěch soukromého zisku, je pravdivé.
Jenže ekologie je v našem pravicovém režimu alespoň částečně „povolené“ téma. Stejně tak tzv. veřejnoprávní média. Odpor proti ohavně nízké minimální mzdě a mizernému postavení zaměstnanců by už v „občanské společnosti“ tolik nerezonoval. Neřkuli požadavky na mnohem vyšší zdanění kapitálu a přerozdělování společenského bohatství směrem dolů, volání po revizi nesmyslného zbrojení nebo odepření podpory reakčním a fašistickým silám, jaké vidíme dominovat v USA, Izraeli a mnoha dalších státech západního mocenského bloku.
Někteří lidé patřící do „občanské společnosti“ - majetnějších a prestižnějších kruhů - mají možná v těchto otázkách své pochybnosti. Ale ona je „občanská společnost“ také nějak řízena či usměrňována hlavními styčnými lidmi a společenskými kruhy. A propagandisté pravicového režimu - včetně tzv. veřejnoprávních médií - rozhodně nebudou mluvit o sociálních a protimilitaristických snahách jako o vyjádření té hodné „občanské společnosti“.
Takže kam mohou dojít současné protesty „občanské společnosti“ proti pravicové vládě ANO, SPD a Motoristů?
Jsou ODS a STAN stále hlavní „demokraté“? A pan prezident také? A vznikne Unie svobody číslo 5? Respektive Piráti číslo 3?
Když se jedná o ekologické téma a „občanskou společnost“, tak by přece mohli přijít na pomoc Piráti - vždyť od nich vzešli báječní mladí progresivní lidé jako Jan Lipavský, Ivan Bartoš, Zdeněk Hřib, Jana Komrsková, Olga Richterová či Markéta Gregorová. A podíleli se velmi poslušně na vládě pravicových „demokratů“ vládnoucí naprosto zřetelně ve prospěch nadprůměrně bohatých a na úkor ostatních.
To na některé lidi už nebude fungovat. (Nepodceňte však široké řady lidí, kteří jsou zvyklí projevovat nejdřív pokoru a vděčnost a myslí si, že za to něco dostanou. A u volebních uren praktikují jakýsi rituál či modlitbu za pravicovou politiku, i když je její šamani a kněží cynicky zneužívají).
Tak jsou tu přece Zelení. Zdá se, jako by se trochu posunuli doleva. To je právě ten problém. To se ve „slušné společnosti“ nesmí. Respektive vocaď pocaď. Když chcete získat širší vrstvy obyvatelstva pro svou „novou“ politiku, tak musíte používat sociální demagogii, některá sociálně demokraticky, ba levicově znějící hesla. To svého času svedl jak Jenda Čižinský, tak Milion chvilek. SPD to to také umí. Ale potom se zas vrátili do „slušné společnosti“.
Sociální demokracie, která se v pravicově dominovaném režimu účastnila několika vlád, dělala občas alespoň částečně levicovou politiku - jindy se podílela na privatizacích, deregulacích, nejnižším politickém kariérismu. Voliči jí přešli ještě k mnohem horšímu Babišovi, SPD či jiným pravicovým uskupením a českému veřejnému prostoru obývanému poskoky buržoazie se podařilo ji vlákat do různých pravicových pastí a nahradit ji takovými volavkami, jako jsou Piráti (se zeleným křovím). Když je potřeba, pomohou s likvidací jakžtakž akceschopné levicové síly různí „levicoví liberálové“, oligarchicky placení „progresivci“, jak jsme viděli v případě uskupení Stačilo! Nyní někteří z nich vytvořili „Novou sociální demokracii“, kterou podporuje i „polepšený komunista“ Jiří Dolejš. Mají také Vladimíra Špidlu, který je mnohdy i pravicovými liberálními nepřáteli považován za „autentického sociálního demokrata“ - což oni nemyslí dobře a má to utvrdit už tak dost pravicového socdemáka v tom, že jeho umírněnost či neškodnost v otázkách třídního boje jde tím správným směrem. Při pohledu na další osazenstvo ve vedení, jako jsou pánové Dienstbier, Roček či Pavlík, přestává však člověk mít obavu, že by to vedlo k něčemu většímu. Pokud se tedy nespojí s nějakým „filantropickým“ oligarchou - což oni zatím ústy svých zástupců vylučují. Potom by mohli dostat pár desetitisíců hlasů ve volbách. Zůstává „stará“ sociální demokracie (nazývající se nyní SOCDEM), nejstarší česká strana, která už kdysi za první republiky dokázala čile kolaborovat s pravicovými nepřáteli, zároveň však za svou historii měla řadu poctivých bojovníků za lidsky důstojnější majetkové a politické poměry.
Jsou důvodné obavy, že by k nedožitým devadesátinám oblíbeného průvodce ke stále nespravedlivější a militarističtější společnosti, Václava Havla, mohla vzniknout nějaká „havlovská strana“ (v pořadí už tak desátá). V jedné byl i „ekonomický expert“ Miroslav Kalousek, který báječně rozumí třídnímu boji shora, zájmům bank, zbrojařů a jiných vlastnických skupin - a vlastní kariéře. Snad by se do takové „humanistické havlovské strany“ podařilo dosadit i nějaké eso, jemuž v žilách koluje krev jiné barvy než běžnému plebsu (když už to tomu našemu plebsu slavná veřejnoprávní televize tak hezky vysvětluje pořadem Modrá krev).
Jenže zásadní na celé věci je, jak se dohodnou a doplní politické síly, které se jinak pouští do zdánlivě lítých bojů (jako v USA Republikáni a Demokraté). Motoristé nyní hájí teplé místo ve správní radě VZP pro pana Kalouska. Větší politické handly se dějí na poli zbrojních zakázek a vztahu mezi evropskou a americkou částí západního imperialistického bloku. Oligarcha Babiš nejdříve před volbami prohlásil, že jeho strana zruší „muniční iniciativu“ takzvaně pro Ukrajinu, leč ve skutečnosti pro zbrojní oligarchii. A potom řekl, že ji nezruší.
Na nedávné konferenci v Paříži navrhl Babiš evropskou obrannou koalici bez Británie (této letadlové lodi USA u břehů Evropy - což je jiná letadlová loď USA) za použití evropské „alternativy“ k americkému systému Patriot. To by mohlo znít v náznaku jako zhruba správný směr hodný podpory (Evropa by se opravdu měla rozloučit s podřízeností a kolaborací vůči americkým imperialistickým zločincům, kteří řídí NATO!). Ale EU je nyní dominována loutkami euro-amerického imperialismu (von der Leyenová, Macron, Merz, Meloniová, Stubb, Frederiksenová a další), takže s tou odlukou od USA a rozloučením s globální rolí B-týmu zločinného amerického imperialismu to nebude tak horké. Oligarcha Babiš navíc v minulosti požadoval právě koupi amerického systému Patriot - zatímco „demokratka“ Jana Černochová upřednostnila systém ze zfašizovaného Izraele. Na poli velice tučných zbrojních zakázek spolu soupeří různé oligarchické skupiny - které také někdy táhnou za jeden provaz. Za pomoci oligarchických i „veřejnoprávních“ médií dojde k nějakým novým „kompromisům“ - pokud nepreferujete přiléhavější označení politický handl, nátlak a vydírání.
Domluva mezi různými skupinami zbrojní oligarchie je návodná pro dohody dalších oligarchických skupin a jejich pravicových politických vykonavatelů. Takže divadýlko sporů mezi Babišem, SPD, Motoristy a hradním maskotem oligarchie už nyní zakrývá nejrůznější „kompromisy“. Kdyby vládla v našem režimu jedna jediná pravicová strana, bylo by to příliš okaté. Vedle ODS musí být také ANO, STAN, SPD, Piráti (se zeleným křovím) aj. A na vše musí dohlížet svým bystrým zrakem (a jistě ještě bystřejším úsudkem, respektive rádci) pan prezident.
Porcuje se nyní energetický byznys (z čehož profitují i oligarchičtí patroni minulé koalice „demokratů“), rozvolňují se pravidla pro developery (kteří také mají hustou síť konexí ve „slušné společnosti“), k dobývání zisků na úkor poddaného obyvatelstva se dále otevírá zdravotnictví, železnice. Zde si na své přijde jak Babiš, tak oligarchie spojená s „demokraty“, ale i Motoristy či SPD. Na své si přijdou i přidružení političtí kariéristé, mediální poskoci apod.
Různé pravicové skupiny si vyhoví, někteří psi možná trochu zaštěkají, někdo možná uroní slzičku smutku a sten zoufalství, ale karavana pojede dál. Určité kroky nyní pobuřující i lidi, kteří se v našem režimu trochu víc počítají, bude možná trochu obtížné zamést pod koberec. Ale podobně jako Trump dělá špinavou práci za celý americký establišment a vládnoucí třídu, tak budou i mnohé divoké nehoráznosti prosazované Motoristy ponechané nějakými budoucími „demokraty“. Ti třeba při další reklamní kampani u příležitosti voleb obecně svým ovečkám slíbí, že „zruší protidemokratické kroky Babišovy vlády“, ale potom jim hodí kost v podobě zrušení EET. Také jistě bude možné najít nějakou příležitost k válečné či jiné hysterii, která spolehlivě odvede pozornost těch „chytrých“ lidí, kteří volí pravici, ač na to nemají. Nebo že by se z výše popisované „angažované občanské společnosti“ utvořila síla, která bude podstatně levicová a nezopakuje to, co už jsme od roku 1989 viděli tisíckrát?
Nesázím na to. Sázím na něco jiného.
