Článek
Shodneme se na tom, že sociální demokracie je ve své alespoň trochu levicové podobě (dokud se z ní nestane něco jako Blairova nebo Starmerova Labour Party) nepřítelem pravicové nadvlády? A že tato pravicová nadvláda disponuje v Česku extrémní převahou?
Česká pravicová moc má své sociální výsledky v podobě bohatnutí bohatých, chudnutí chudých, degradace mezilidských vztahů na vztahy konkurenční, militarizace společnosti, masového reklamního lhaní a příprav otevřeného fašismu, který následuje po skončení liberální přetvářky.
V českém parlamentu jsou nyní výhradně pravicové strany, čtyři ve vládě a tři v „opozici“. Lidová levicová moc, její pouhé náznaky či zárodky jsou nepřítelem Babiše i Fialy, kariéristů od Pirátů i Motoristů, polofašounků z SPD i „hodných liberálů“ hájících menší skupinu translidí a nikoli mnohem větší skupinu pošlapávaného a okrádáného obyvatelstva atd.
Současná jednání o volební spolupráci koalice Stačilo! (která zahrnuje i KSČM) a SocDem neboli sociální demokracie by mohla vyústit v získání většího počtu mandátů pro levicové zástupce ve volbách, které jsou plánovány na letošní podzim a které snad „demokraté“ nezruší.
Myslím, že tomuto cíli můžeme říkat: získání parlamentní tribuny. I když jsou česká „nezávislá“ oligarchická média i ta tzv. veřejnoprávní samozřejmě zaměřena proti riziku lidové levicové moci, přeci jen nelze zcela ututlat existenci případných levicových poslankyň a poslanců.
V co vlastně věří a dokázali by rozdávat letáčky?
Do této naší situace už bylo uveřejněno několik článků odrazujících od volební spolupráce mezi Stačilo a SocDem a podpory těchto politických sil. To je v zájmu pravicových nepřátel, ale množství autorů se opakovaně ohání „nahnědlostí“ některých členů koalice Stačilo, jejich „národním konzervatismem“, „propojením s dezinformační a proruskou scénou“ aj., což probereme.
Apolena Rychlíková, jíž je dovoleno působit v tzv. veřejnoprávních médiích coby „levicová alternativa“ (v pravicovém moři) píše o „trápení Jany Maláčové“.
Pavel Šplíchal píšící do Alarmu - který dostává peníze z oligarchického Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky - píše o tom, že „Stačilo ztělesňuje levici pro oligarchy a vlastenectví pro cizí zájmy“.
„Polepšený komunista“ Jiří Dolejš píše v Deníku Referendum rovněž dostávajícím peníze od oligarchického NFNŽ o „nacionálním konzervatismu“ a „přicmrdávání východním oligarchům“.
Podobných textů a výroků najdeme ještě celou řadu u těch, kteří se tváří, že jsou na „levici“ i od prokazatelných pravicových nepřátel. Motivace autorů se mohou zčásti lišit, někdo třeba podporuje Stranu zelených (která také umí leccos nabídnout oligarchickým vlastníkům), někdo je třeba zavázán takové podobě SocDem, která by se líbila i „hodnému“ oligarchovi Bartovi, někoho láká údajně „slušnější liberální levice“ představovaná projekty typu Progresivní Česko (o němž jsem psal) nebo prapodivné brněnské uskupení „B3“, respektive „Volnost, rovnost, bratrství“. Myslím, že se znalostí českých poměrů můžeme spekulovat, že při odsouzení Stačilo + SocDem vstupuje do hry také zcela typická zbabělost (co by mé podpoře řekli „slušní lidé“!), obavy o kariéru v českém pravicovém cirkuse či domě hrůzy, určitá popletenost.
Jistě jsou i zcela oprávněné a podložené výhrady ke Stačilo a SocDem, které rozebreme. Dlouhodobě mi ale přijde velice nápadná a zásadní věc: uvedení „spravedliví kritici“ a „strážci levicové čistoty“ si to většinou dělají velice lehké - a masám podřízeného chudého obyvatelstva velice těžké. Typicky končí podporou politiky, kterou jim vlastně tolerují i jejich pravicoví nadřízení (z NFNŽ apod.) a nejsou ochotni jít do konfliktů za výrazná levicová opatření ve prospěch obyčejných lidí (vezměte si třeba do očí bijící absenci kritiky „důchodové reformy“ a zvyšování výdajů na zbrojení u výše uvedené „slušné levice“).
Mám s těmito lidmi ještě jeden velký problém: oni se rádi tváří jako nějací „levicoví intelektuálové“, ale když se podíváte na úroveň jejich myšlení a znalostí, zjistíte, že tomu tak prostě není. Ve svém snobství - a pohodlné zbabělosti - se také zpravidla vyhýbají levicové práci, kterou může dělat takříkajíc kdokoli, kdo „má dvě ruce“ (i jednu). Mohli by samozřejmě chodit mezi obyčejné lidi, propagovat u nich odborovou a levicovou politickou organizovanost, pořádat besedy nikoli pro pár pseudointelektuálů, ale vysvětlovat obyčejným lidem, jak by se mohli dát dohromady a zlepšovat svou situaci, měnit podobu společnosti.
Pokud by se tito „lepší levičáci“ chtěli ohánět „nezávislostí“, tak se na pár sekund zamyslete, jak „nezávislý“ je například Deník N, který si to píše do záhlaví.
Čistota? Při práci v české latríně?
Vždyť Českou republiku, která má obyvatel jako leckteré čínské město, lze dost přesně a přitom plasticky popsat. Odstupňované vrstvy společenské nadvlády i relativní zajištěnosti privilegované menšiny nejsou v naší malé zemi něco anonymního, ale takřka každý myslící člověk má povědomí o různých výhodných známostech, „malých domů“, „kamarádšoftech“ atd.
Je také zřejmé, jak úspěšná je česká pravicová nadvláda a vymývání mozků (že „opozice“ je tvořena přirozeně pravicovým oligarchou Babišem a také různými fašounky). Na druhou stranu udělá každý člověk široce se bavící s lidmi tu zkušenost, že mnohé postoje obyvatelstva jsou pořád dost levicové, existuje zde odpor proti pravicovým řešením a nenávist vůči svévoli a pokrytectví privilegovaných a zámožných lidí.
Člověk také narazí na menší levicová uskupení, jako je např. Levice, která mi vždy byla řadou věcí blízká, nikoli však jejich nynějším úsilím o „levicovou čistotu“ a tedy nepodpořením širší levicové koalice i se Stačilo.
Těm, kteří to myslejí poctivě s rovnostářskou lidovou politikou mohu říci, že opravdu nejsem nadšen některými osobami kolem Stačilo (ale dost podobně to mám u SocDem). Zároveň je prostě demonstrovatelné, že na jedné straně Maláčová nebo takový Zaorálek dělají dost poctivou levicovou politickou práci mezi lidmi a z KSČM pořád vycházejí dost podstatné levicové hlasy a zdaleka ne jen „nahnědlý konzervatismus“, jak překrucují výše citovaní odpůrci.
„Nahnědlé“ tendence se vždy v dobách kapitalistických krizí objevují a je například velice dobře doloženo, že spousta voličů Trumpa v USA se cítila oslovena také levicovým Bernie Sandersem (kterého zařízli „hodní“ liberálové). I kdyby byl problém „nahnědlých pravičáků“ kolem Stačilo tak závažný, jak někteří sugerují, tak si prosím uvědomme, že jsme v situaci existence několika „nahnědle pravicových“ uskupení, z nichž jedno má nyní premiéra a jiná přísahají na Klause.
Rizika nejsou malá, ale to je život. Nevidím vůbec žádnou cestu, kterou by nabízeli „slušní“ a „čistí levičáci“. Pokud mluví o „budování hnutí“ a o „mimoparlamentní levicové politice“, tak to já dělám také. Navíc se neštítím mluvit s lidmi, kteří mi řeknou, že volili třeba ANO nebo dokonce SPD. Jako staromódní člověk si navíc myslím, že takové platformy jako Stačilo jsou i příležitostí, aby levice demonstrovala váhajícím lidem nadřazenost levicových opatření a mezilidských hodnot.
Vedle nyní popsané podpory pro spolupráci Stačilo a SocDem budu pokračovat ve své politické linii, kterou myslím docela srozumitelně naznačuji ve svých textech. Ono to možná celé nedopadne dobře. Ale je třeba jít hrdě, poctivě a sebevědomě s lidem.
