Článek
Nějaký řadový člen volební koalice Stačilo! (nemohu si bohužel už vzpomenout na jméno a dohledat na Facebooku, kde jsem to viděl) sdílel na sociálních sítích své nadšení z nedávné ultrapravicově vedené demonstrace v Londýně. Doplnil to komentářem, že „začala revoluce“. I když toto je na fantasmagoričtějším konci, nepochybuji o tom, že podobné přitakání by se našlo i u některých dalších členů Stačilo!.
Do čela protestů se postavil ultrapravicový politik Tommy Robinson, který si dělá kariéru na mobilizaci proti přistěhovalcům a „islámské hrozbě“ (rozhovory s běžnými účastníky jsou ale mnohem zajímavější). Je zároveň fanatickým podporovatelem Izraele (jako četné jiné ultrapravicové a fašistické proudy). A lze popsat, jak jsou podobné figury využívány izraelskou lobby, ale i oligarchy spojenými mj. s Trumpem.
Co nám radí „slušná levice“ a „progresivci“
Je to trochu otázka „bubliny“, k níž má člověk z určitých důvodů blízko, ale snad i širší veřejnost mohla zaregistrovat, jak se někteří mediálně viditelnější „progresivci“ postavili ke spolupráci sociální demokracie s KSČM a dalšími v rámci volební koalice Stačilo!.
V údajně „nezávislých“ médiích (která jsou však dotována vládními oligarchy z NFNŽ), která se tváří jako levicově-opoziční, to potom byly celé přívaly kritiky či spíše očerňování (srov. jak čtyři roky tato média rozebírala oligarchickou vládu pětikoalice). Například „spisovatel“ a „sociolog“ Standa Biler píše o tom, že Stačilo! je „ultrapravice“. „Obrácený komunista“ Jiří Dolejš radí přímo „volit proti Stačilo!“.
Komický vrchní „progresivec“ z oligarchicky dotovaného Alarmu, který náhle šermuje starou německou revoluční socialistkou Rosou Luxemburg, mluví o tom, že Stačilo! si v rámci dějinného dilematu formulovaného Luxemburgovou - socialismus, nebo barbarství - vybralo prý to druhé. Jako mnozí další z těchto „progresivců“ mluví také o tom, že Stačilo! patří do „autoritářského bloku“ vedle Babiše a SPD. (Mnozí z nich dokonce používají současný režimní policejní žargon o „antisystémových“, „proruských silách“ a „dezinformátorech“.) Zajímavé je, že tito „nezávislí progresivní myslitelé“ nemluví o „autoritářství“ v souvislosti s třídním bojem vlastnické třídy skrze českou vládu, EU i NATO proti většině obyvatelstva, z nějž to „periferní“, jako na Ukrajině nebo v Palestině, je po statisících vyvražďováno za aktivní účasti „liberálních demokratů“.
V Deníku Referendum rovněž dotovaném vládními oligarchy píše ikona českého anarchismu Ondřej Slačálek o tom, že se voleb zúčastní. Nikoli formou bojkotu či bílého lístku, nýbrž volbou uskupení jménem Levice. Slačálkovu textu a Levici se později podrobněji věnuji, ale nejdříve má slíbená pozitivní argumentace pro Stačilo!.
Sociální obrana a parlamentně-mediální tribuna
O důvodech své volby jsem již obšírněji psal v článku po ohlášené spolupráci SOCDEM a KSČM v rámci Stačilo! (3.2.25) a například také při podrobném rozboru a srovnání programů a výroků zástupců Stačilo! a SPD (29.9.25).
Kroužkování levicových zástupců na kandidátkách Stačilo! znamená dost reálnou šanci, že do nynějšího výhradně pravicového parlamentu se dostane pár zástupců, kteří přes metody „demokratů“ ze „seriózních a veřejnoprávních“ médií, jak potlačovat levicové tóny v českém pravicovém režimu (případně i nasazením takových čísel, jako je Apolena Rychlíková), dostanou alespoň nějaký mediální prostor.
Ať se Stačilo! bude podílet na vládě (přímo nebo na menšinové ANO), nebo bude sedět v opozici, budou do médií moci vnášet svůj hlas jeho jasně levicově mluvící zástupci jako Jana Maláčová, Kateřina Konečná, Petra Prokšanová, Lubomír Zaorálek, Vítek Prokop a další. Většina z nich je myslím bystřejší, pracovitější a kurážnější než všemožná veřejnoprávně tolerovaná „levicová opozice/alternativa“ a výše zmínění „progresivci“.
Přes očerňování - někteří by řekli „dezinformace“ - o tom, že „Stačilo! nemá nic společného s levicí“, najde člověk v případě, že si přečte program, z většiny docela obstojně zpracované návrhy politických kroků. To je zcela klíčové a souvisí to s jednoduchým, ale myslím velmi důležitým argumentem: i některé lehce levicové a sociálně-obranné kroky, které například prosadila sociální demokracie při vládnutí spolu s ANO, zábranily pádu dalších vrstev společnosti hlouběji do zoufalství, deprese - a fašizace. Jako je to výsledkem vlády různých Fialů, Starmerů, Merzů, Bidenů i Trumpů, Macronů atd.!
Přístup „čím hůře, tím lépe“ může být ospravedlnitelný v revolučních fázích, ale jinak jsou vysoce důležité tyto sociálně-obranné kroky pro různé skupiny obyvatelstva: lidi žijící na hraně či za hranou bezdomovectví, nemajetné rodiny, důchodce, ale také nejrůznější povolání, ať jsou to pomocní dělníci, učitelé, pracovníci logistiky, zdravotníci, a statisíce nejrůznějších zaměstnanců i drobných podnikatelů, kteří nemají výrazně nadprůměrné a menšinové platy/příjmy.
Proč nevolím Levici?
Uskupení s názvem Levice dostalo v minulých volbách 639 hlasů. Nevysmívám se, nejsou například placeni oligarchy jako „demokraté“. Něco to možná vypovídá o jejich způsobu komunikace s potenciálními voliči, ale tentokrát jsem je několikrát potkal dělat kampaň v ulicích Prahy (dělají to také v dalších městech) a některé jejich výstupy jsou dobré. Oceňuji, že důrazně kritizují fašistické zločiny páchané Izraelem na Palestincích s českou podporou a spoluvinou. Nerozebírají už ale v této souvislosti dostatečně roli stále mocnější české zbrojařské oligarchie a lobby. A nedělají to také v souvislosti s příšernými a dávno ukončitelnými jatky na Ukrajině!
Stejně hlasité odsouzení české pro-izraelské politiky opakovaně zaznívá od některých zástupců Stačilo!. K tomu se váže nehorázný, ale ne tak překvapivý fakt, že zatímco zástupci Stačilo! nedostali - narozdíl dále od Pirátů a Zelených - pozvánku k rozhovoru do „progresivního“ Alarmu, kanditátovi Levice Čižinskému tam bez další reakce pana šéfredaktora Bělíčka prošel výrok, že „řešením Stačilo! je dělat pogrom na Židy“!
Jak jsme uvedli výše, Levici v těchto volbách podpořila i ikona českého anarchismu Ondřej Slačálek působící také jako „politolog“, což strana sama inzeruje. Slačálek dává volbu uskupení, jako je Levice, do souvislosti s „obranou liberální demokracie“ a píše:
Velkou výzvou pro liberální demokracie je v současnosti to, že se spíš z historických než z logických důvodů propojila s neuvěřitelně zbytnělou ochranou soukromého vlastnictví. Ta se stala svobodou budovat soukromé tyranie, jejichž vstupy do politiky představují jedno z hlavních ohrožení liberální demokracie v současnosti.
Podrobnější polemika v otázce „liberální demokracie“ nemůže být vedena v tomto textu. Je ale možné bodově uvést: Slačálek kopíruje zcela pravicovou ideologii a reklamu na „liberálně demokratické síly“, které mají být nějak podstatně vzdáleny „ne-liberálním režimům“, jako je Orbánovo Maďarsko.
Za prvé je politika takového Orbána velmi podobně pravicová jako u českých „zachránců liberální demokracie“, včetně Pirátů se zeleným křovím: laciná a dobře vykořisťovatelná pracující třída dávaná k dispozici domácím i zahraničním vlastníkům, systematické vytlačování levicových hlasů nejrůznějšími metodami, pravicové podmanění „veřejnoprávních“ médií a vzdělávacích/indoktrinačních institucí. Za druhé není takové Orbánovo Maďarsko nějakou fašistickou diktaturou, dále má formálně demokratické znaky a procedury. Ani jeho vnitřní klientelismus domácí oligarchie a jejího servisu není nijak podstatně odlišný od českého stavu, jen je možná koncentrovanější do menšího počtu oligarchických skupin (které se i Česku často prolínají, doplňují a shodnou) a navázaný na Orbánovu rodinu.
Se Slačálkem se dá souhlasit v tom konkrétním ohledu, že je nesprávné a netaktické nebojovat za zachování některých formálních „liberálně demokratických“ institucí, jako je takzvaně „nezávislé“ soudnictví, „veřejnoprávní“ média, pokud by hrozilo jejich zrušení. Jinak jeho citovaná formulace a další podobné jsou velice zmatené, míjejí podstatu kapitalistické nadvlády a výhodnosti „liberálně demokratické“ fasády pro vlastnickou třídu, přičemž reálné výsledky „liberálních demokracií“ jsou kromě pár jakž takž se držících sociálně-demokratických států (Norsko) velmi tristní.
Ve vztahu k těmto volbám je však klíčové: žádné zrušení formálně-demokratických institucí s nadcházející (Babišovou) vládou nehrozí a právě v logice „levicové záchrany demokracie“ je smysluplnější volit Stačilo!, jak argumentuji výše.
Závěrem ještě jedna Slačálkova citace, z níž by se dalo usuzovat, že si vedle platu vysokoškolského pegoga obstaral nějaké docela lukrativní příjmy - anebo že mu poněkud přeskočilo a začíná se považovat pokud ne za „elitu“, tak alespoň za nějakého postatného nositele liberální demokracie, když říká „my“. O „liberálně demokratických institucích“ píše:
Měli bychom se na ně soustředit, trvat na nich a kultivovat je, ne vykazovat rostoucí množství lidí z liberální demokracie a tvářit se, že pokud zvítězí, začal konec světa. Tak to není. Pokud zvítězí, začne zápas proti další špatné vládě o charakter liberální demokracie.
George Galloway aneb Poskrvněná politika
Uvidíme, jaký bude ten zápas pana Slačálka a jeho (bývalých?) kolegů anarchistů či „progresivců“, mezi nimiž je nyní novou módou podporovat zbrojení a NATO.
Člověk naštěstí v době internetu nemusí být odkázaný na české „nezávislé progresivce“, ale může sledovat levicová média z USA (a např. zde), z Francie, Německa, Británie aj.
V posledním odkazu najdou čtenáři zajímavé britské levicové médium Novara Media, které se opakovaně věnovalo Georgi Gallowayovi - výrazné i volebně úspěšné britské politické figuře. Vesměs mladší lidé z Novara Media budou sdílet leckterá „liberálně levicová“ stanoviska, která deklarují i výše popisovaní čeští „progresivci“ - narozdíl od Gallowaye, u něhož lze konstatovat některé „kulturně konzervativní“ pozice.
To lidé z NM dokáží obšírně rozebrat - aniž by Gallowaye zavrhli jako někoho, kdo „nemá s levicí nic společného“. Gallowayův „konzervatismus“ je kompatibilní s některými tradicionalistickými postoji (muslimských) přistěhovalců. Zároveň mluví k voličskému obecenstvu rozhodným hlasem na podporu Palestinců, na obranu Íránu a proti militarismu a imperialismu.
Kriminalisté „našich hodnot“ mu snadno jako jedno z hlavních povinění přišijí, že v minulosti měl své politické komentáře i na Russia Today (vedle výborného Chrise Hedgese). Nyní dále provozuje svou „Mother of All Talk Shows“ jinde, definitivně opustil pravicově neutralizovanou Labour Party, úspěšně kandidoval za svou stranu Workers Party of Britain, ale opakuje, že je připraven spolupracovat s Jeremy Corbynem a jeho nově vznikající levicovou stranou. Vedle rétorické brilantnosti dostanou diváci od Gallowaye velmi aktivizační projevy a často podstatnou osvětu o sociálních a politických otázkách.
Vidím jej jako vynikající příklad způsobu oslovování a politického stylu, který musí být přítomen v každém ofenzivním levicovém projektu. Strážci „progresivní čistoty“ - kteří mají více věcí nevyjasněných než vyjasněných - se ale často na takovémto terénu zaleknou (oni se vůbec zaleknou v lecjakém terénu). Taková je ale doba: sociálně-demokratický ekonom s velmi zářným životopisem, Jeffrey Sachs, kritizuje postup západního imperialistického bloku na Ukrajině tak, že se z toho českým „progresivcům“ musí hrůzou rozlít latte. Často to také dělá vedle konzervativně-pravicových hostů například u „soudce Napolitana“.
A pokud se vrátíme k výroku pana Čižinského z Levice o tom, že „řešením Stačilo je dělat pogrom na Židy“, tak řekněme, co by mělo být jasné komukoli, kdo to myslí vážně s levicovou, možná i revoluční politkou: v každém krizovém, ba revolučním období se samozřejmě projevují i všemožné „nahnědlé“ fašizující tendence. Za socialistické revoluce v Rusku i pokusech v Německu, Maďarsku a jinde se objevoval někdy u dělníků i u některých dělnických vůdců rasismus, antisemitismus. Je ale otázkou pochopení socialistického humanismu, kam vede a čemu slouží rasistické štvaní a je také otázkou schopných socialistických vůdců, aby zcestné rasistické tendence neutralizovali. Je to velmi jiný přístup než říct: projevili jste se rasisticky a zde všechno končí. Vyžaduje to spoustu práce, někdy balancování na ostří nože. Zde je však realita života, politiky - i levicového úspěchu. (Zná to proboha každý skutečný odborový organizátor!)
Zeptejte se zastánců „progresivní čistoty“, jaké vlastně mají cíle a jak k nim chtějí dojít.
