Článek
Nyní ještě můžeme sledovat, jak se moc „demokratů“ v médiích a politice vypořádá s droboučkou odchylkou od pravicové nadvlády, a to odchylkou převážně iluzorní a nikoli skutečnou, jak opakovaně rozebírám.
Ideologové této moci vás upozorní, že nyní rozhodně nenastává „maďarský“ či „slovenský scénář“. Je to stále „vláda demokratů“. Avšak ono se také nikdy nebude rozebírat, komu vyhovuje „slovenský a maďarský model“. Že se vlastně na nadvládě ultrabohaté vlastnické třídy vůbec nic podstatného nemění (jen jsou na ni zespod napojeny trochu jiné party asistentů a lokajů), že například Maďarsko je velmi výhodné pro velké korporace apod. Liší se spolu se Slovenskem jen částečně některými metodami a částečně marketingem od našich „demokratů“.
Na povrchních rozdílech a nuancích se však v Česku - s tím, jak jsou místní poměry nastaveny - dá rozehrát tisíc českých divadel, frašek, póz.
Bude mít „střední třída“ svou stranu?
Myslím, že obšírnější analýzou (kterou podávám ve svých textech alespoň náčrtem) by šlo dokázat, že ač se Piráti drobně vymezovali proti ostatním pravicovým stranám (které jsou nyní zastoupeny ve vládě i „opozici“), jsou stále napravo od stran pro „střední třídu“ za první republiky, například od strany Edvarda Beneše a Milady Horákové, Československé strany národně socialistické.
Pirátský marketing prohlašuje, že Piráti jsou „liberální“ a „středoví“, někdy dokonce „progresivní“, ale lze snadno doložit, pro co zvedají opakovaně ruku, co kryjí atd. (jako to líčím v předchozím článku). Těmto reklamním fintám zastírajícím realitu také napomáhá záměrně nejasná definice „střední třídy“ používaná současnou mocí. Například i „občas nesouhlasící“ sociolog Daniel Prokop, mj. člen vládního NERVu, je spoluautorem demagogického pseudovýzkumu Rozděleni svobodou, kde je v souladu s tradičními pravicovými fintami „střední třída“ roztažena od vysoce nadprůměrně vydělávajících a majetných až k lidem, kteří sotva dosáhnou na tzv. mediánovou mzdu (neřkuli „průměrnou“, na niž nedosáhnou 2/3 zaměstnanců). Takže celou „střední třídou“ je pokryta více než polovina obyvatelstva a není vůbec naznačen hluboký předěl, propast vůči skutečně zámožné vlastnické třídě a oligarchii (ta v Prokopových „výzkumech“ takřka zcela absentuje), nemluvě o politicky odlišných a velice často zcela protichůdných zájmech.
K duchu naší „demokracie“ ale patří, že je „střední třída“ získávána k poslušnosti vůči skutečně mocným nad ní a různému druhům šlapání po těch „dole“ - kteří tvoří většinu. Možná nejmírnější podoba této politiky je reprezentovaná pražským uskupením Praha sobě, které je pro „lepší lidi“, již jsou „kulturní“ a „vzdělaní“ (dostatečně si osvojili určitý snobismus a ideologii), avšak vůči těm dole mají alespoň „soucit“ - což je něco zcela jiného než solidarita a hájení proletářských zájmů!
Stejně jako u Pirátů se u těchto „hodných stran“ člověk většinou dopátrá, že je platí ten či onen oligarcha (srov. zde), takže ony potom pomáhají sehrát divadlo pro veřejnost, kdy se zcela nesmyslně rozlišuje mezi významně „hodnými“ a „zlými“ oligarchy (takže proti oligarchovi Babišovi je stavěna oligarchická „demokratická opozice“ apod.). Takto nějak se pravděpodobně upeče nová „progresivní strana“, k níž mohou přejít lidé od Pirátů i od Zelených, kteří předvádějí pozoruhodné výkony, mohou se připojit různé „slušně levicové“ a „levicově liberální“ menší uskupení jako Budoucnost apod. A do čela se jistě najde nějaký mistr průměrnosti jako Ivan Bartoš či někdo jiný dostatečně neškodný vůči pravicové nadvládě.
Skutečná levice vyžaduje skutečnou práci - a program
Kdo nemá už třeba z morálních důvodů náladu na tento „drobný pokrok“ v mezích toho, co povolí části pravicové moci, kdo nemíní snášet současné poměry s extrémně nespravedlivě rozděleným bohatstvím, podvýživou veřejného sektoru, komercionalizací a komodifikací všeho, ten se musí poohlížet po nějakých skutečných levicových silách.
Na „opatrně levicových“ (neboť jsou kromě jiných vnitřních limitací také placeny z oligarchických peněz) internetových denících, jako je Alarm či Deník referendum, najdete všemožné „hluboké“ úvahy o tom, jak má levice vypadat (srov. nedávný výkon šéfmyslitele DR Patočky). Některé jsou docela podnětné, ale málokdy řeknou: levice musí začínat od těch dole, musí jít ostře proti oligarchii, válkám, NATO a její primární zájem neleží u „střední třídy“. Je to levice podstatně proletářská a bojovná. Což se rozhodně promítá do metod - místo marketingového pózování je to chození mezi lidi, pořádání besed s občany atd. Stejně jako spolupráce s odbory, především s radikálnějšími členy - a rozhodně ne „štítivost“ vůči lidem, kteří z nedostatku lepších (viditelných) alternativ volí ANO, SPD, Přísahu, Stačilo, Motoristy apod.
Nářek nad „hloupostí“ voličů, v jejichž zájmu by bylo volit levici, se řeší tak jako za starých časů: energičtí mladí lidé, zkušení levičáci i ti, kteří jsou „chytřejší“, chodí mezi ty „hloupější“ a snaží se je získat coby partnery pro skutečně proletářskou levicovou politiku. Tj. nejsou to nejnudnější pozéři, kteří ovládají především snobství a ubohé moralizování lidí, kteří zrovna neuznávají „plynulost pohlaví“ podle nejnovější módy/žargonu apod. Chytřejší chodí mezi hloupější - avšak nikoli proto, aby je zneužili.
Kde podle vás bude brát hlasy nějaké „Progresivní Česko“?
