Článek
Asi přední myslitel „progresivismu“, šéfredaktor oligarchicky dotovaného Alarmu pan Bělíček píše pro své obecenstvo včetně svých dohlížitelů:
V souvislosti s Die Linke se také hodně hovoří o proruské orientaci. Tady došlo k zásadní změně v roce 2023, kdy dnes bývalá členka Die Linke Sahra Wagenknecht oznámila založení vlastní strany Bündnis Sahra Wagenknecht. Právě Sahra Wagenknecht a její spolupracovníci stáli za většinou velmi kontroverzních vyjádření o válce na Ukrajině. Po jejím odchodu se proto rétorika strany dost proměnila. Aktuálně Die Linke označuje Rusko za původce války na Ukrajině, uznává právo Ukrajiny na sebeobranu a podporuje cílené ekonomické sankce namířené proti Putinovu mocenskému aparátu, oligarchům a ruskému vojensko-průmyslovému komplexu.
Těžko říct, jak pan progresivní učenec stanovuje, že je něco „kontroverzní“. Pozice strany Sahry Wagenknechtové (BSW) je taková, že ruská invaze na Ukrajinu je kriminální - ale že rozhodně není nevyprovokovaná. Požadují také co nejrychlejší ukončení konfliktu na základě garancí neutrality Ukrajiny, tedy neintegrování do NATO. Je pravda, že Die Linke se do značné míry přizpůsobila oficiálnímu narativu - velmi autoritářsky a fanaticky prosazovanému - o nevyprovokované invazi a o správnosti pokračování příšerných jatek, ale přece jenom se mezi jejími zástupci stále objeví bystří lidé s jakousi páteří, kteří například poukáží na roli amerického imperialismu při vytvoření pomaidanovského režimu apod.
Pan Bělíček se dále ve svém oligarchicky dotovaném deníku zdvořile ohrazuje proti absolutnímu evergreenu české „slušné společnosti“ - nejnestoudnějšímu lhaní a pravicové propagandě:
Zvlášť s rychlým nástupem autoritářství a krajně pravicových hnutí by v české politice a žurnalistice bylo dobré opustit zaběhlá klišé, s nimiž se referuje o levicových stranách v Evropě. Demokratický socialismus je politický směr, jehož vliv v posledních letech roste a je potřeba s ním počítat jako s jednou z odpovědí na rostoucí oligarchizaci společnosti i politického života. Pokud k tomu nejsou žádné reálné důvody, je publicisticky líné a zbytečné mluvit o stranách hlásících se k demokratickému socialismu jako o extremistech.
Píše pan Bělíček v oligarchicky placeném Alarmu. Dodává, že „slovo demokratický totiž v tomto sousloví není jen na ozdobu“. (Jeho oligarchičtí chlebodárci platili dále pana prezidenta, pravicové strany Fialovy koalice a pravicová média skrze „Nadační fond nezávislé žurnalistiky“.) A na jiném místě vysvětluje českým režimním propagandistům, kteří jsou za své pravicové lhaní a manipulace - i držení úst - placeni nejspíš ještě o něco lépe nežli on:
Obecně je tu jasně patrná tendence postupně převádět městskou infrastrukturu ze soukromého sektoru (energetika, zdravotnictví, vzdělávání) pod městskou správu. Někomu se to sice líbit nemusí, nic extremistického ale na těchto návrzích není.
Ale je. V režimu obrovsky mocné, po zuby ozbrojené oligarchie, která si platí celé smečky „hlídacích psů“, je jakékoli drobné sociálně-demokratické opatření, jaké pan Bělíček zmiňuje ve svém textu, prostě „extrémistické“. On je také extrémista. Ale zatím strategicky vydržovaný oligarchií a „slušnou liberální společností“ jako dalekosáhle neškodná, poslušná, nebojovná, nebystrá a nezorganizovaná alternativa. (Zkuste jej a jeho partu z Alarmu konfrontovat také s tím, co jako další hřích nacházejí na Die Linke Novinky oligarchy Lukačoviče: totiž „podporu migrace“ a „rozpuštění NATO“. S vědomím různorodosti těchto otázek.)
Navíc člověk, který již hezkou řádku let pózuje jako „levičák“ a „intelektuál“, by mohl být schopen prohlédnout, že v programu Die Linke nejde reálně o žádný „socialismus“, tedy překonání kapitalistického režimu nadvlády, ale o sociální demokracii, v její velice „umírněné“, opatrné, pravicově kolaborující podobě.
Německo: BlackRock a mainstreamová média
Když se člověk propracuje českými hlídacími psy, čekají na něj ještě ti němečtí. U nás patří k základní výbavě „vzdělaných“ a „sofistikovaných“ lidí si do krajin, jako je Německo, Francie, Británie a někdy dokonce i USA, promítat představu o nějaké větší „demokratické vyspělosti“ a „serióznosti (mainstreamových) médií“.
Německo je jedna ze sociálně nejnespravedlivějších zemí Evropy a aktuálně se velmi aktivně podílí na největším probíhajícím fašistickém zločinu: izraelské genocidě Palestinců (plus na izraelských útocích na Írán, Libanon aj.). My také.
Německá oligarchie a jí voděná politická moc sází na příkrý nárůst zbrojení, ořezávání sociálního státu - a na „partnerství“ se zfašizovaným americkým impériem nacházejícím se v úpadku oproti Číně. Myslíte, že německá „seriózní“ mainstreamová média se vůči této moci budou chovat méně servilně než ta česká?
Je tu ale jeden „paradox“ (zdánlivý): části německé vlastnické třídy si přejí obnovit široký přístup k laciným ruským energiím. Jejich vehiklem je strana AfD. Přes ostentativní paniku v médiích „slušné společnosti“ je zde stejná úleva i radost, že hlasy podřízeného proletářského obyvatelstva sbírá pravicová strana, jejíž ekonomický program i přístup k zájmům zbrojní, finanční, rentiérské atd. oligarchie je stejný jako u současné vlády CDU s kancléřem Merzem - a sociálními demokraty coby leštiči klik. Tedy stejná radost jako v Česku nad ANO, SPD, Motoristy aj.
Co se Zelených týče, tak ti se zdaleka ne poprvé ukázali jako naprosto spolehliví kolaboranti výše popisované pravicové nadvlády. Kdo slyšel o českém panu Bursíkovi, současném poskytování zeleného křoví pravicovým kariéristům od Pirátů (a dokonce i STANu a ODS např. na Praze 6) či o výkonech minulé německé ministryně zahraničí, paní Lipavské, pardon: Baerbockové, ten ví, o čem je řeč.
Jsou to právě tyto dvě strany, které by ona „extrémistická“ Die Linke potřebovala k sestavení vládní koalice v Berlíně. Zatímco ze Zelených se nejspíš už definitivně stali zburžoaznělí bobos, u sociální demokracie je snad ještě určité riziko, že by mohla být trochu levicovou stranou. Ale proti hovoří jejich podíl na protilidové Merzově vládě, podpora zbrojení, izraelské genocidy, USA (viz jejich horlivé „transtalantické spojenectví“). Toto vše, včetně vlivu gigantického globálního vlastníka BlackRock na poitiku vůči probíhajícím válečným jatkám na Ukrajině a podílu na vlastnictví německé ekonomiky i pana kancléře popisuji v tomto obsáhlejším článku o současném Německu.
Uvidí Berlín mírné sociálně demokratické reformy, nebo „levicové strany“ zajistí, že ne?
Jak naznačujeme výše, ani Die Linke není prosta kolaborantství s pravicovou nadvládou. Mezi jejími členy najdete takové transatlantické aparátčíky, jako je pan Liebich. Svou poslušnost vůči zájmům pravicové nadvlády prokázali zástupci Die Linke také obzvláště ubohým hlasováním po parlamentních volbách, ale ještě ve starém složení bundestagu pro válečné úvěry zbrojařům profitujícím z pokračování jatek na Ukrajině, na Blízkém Východě a obecně ze zbrojení.
Naopak strana, která tuto politiku ostře kritizuje, je právě „Bündnis Sahra Wagenknecht (BSW)“, kterou pan oligarchicky placený Bělíček označuje za „kontroverzní“ a nejspíš by ji označil i za „extrémistickou“, jako to jeho parta dělala například vůči českému Stačilo!, aniž by se obtěžovala číst jeho program.
Je tu ale přece jen onen návrh Die Linke na vyvlastnění a zespolečenštění části bytového fondu v Berlíně. Na svých stránkách k tomu uvádějí, že by se jednalo o „zespolečenštění“ majetku firem, které disponují 3000 a více byty, což je prý 13 firem, které dohromady vlastní okolo 240 000 bytů. Z celkového počtu má toto představovat 15 % bytů, které mají být „zespolečenštěny“, což v podání Die Linke ještě nutně nepředstavuje přejití do vlastnictví města, ale alespoň svázání regulačním rámcem jdoucím více ve prospěch nájemníků než současná praxe realitních kapitalistů. Die Linke zmiňuje inspiraci Vídní, kde ale město spravuje 50 % bytového fondu. Je pochopitelné, že němečtí i čeští kapitalisté a rentiéři a jejich mediální poskoci jsou proti.
Je téměř jisté, že s pravicovou mocí ještě mnohem více kolaborující zelení a sociální demokraté zředí tyto již dopředu relativně mírné návrhy.
Je paní Smejkalová také antisemitka?
V české „slušné společnosti“ už se Die Linke uchytila jako „antisemitská“ strana. Pan Tomáš Kafka, bývalý velvyslanec v Berlíně a dlouholetý aparátčík na ministerstvu zahraničí o ní říká, že je „dosti antisemitská“. V Echu24, které je dotované ze stejných oligarchických peněz jako Alarm, zase o straně píší jako o „islamistech“ a zdůrazňují, že stranu volilo velké procento v Berlíně žijícího arabského a muslimského obyvatelstva. Echo24, které je podporované oligarchickým Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky stejně jako Alarm, uvádí:
Ústřední rada Židů v Německu vyjádřila znepokojení nad očekávaným vítězstvím Levicové strany v berlínských volbách. Strana během kampaně opakovaně přitahovala pozornost svými antisemitskými prohřešky, uvedl předseda Ústřední rady Josef Schuster. „To, že strana, jejíž volební program otevřeně vyzýval ke smrti lidí, z voleb vyjde vítězně, mě hluboce znepokojuje.“ Dodal, že se objevily výzvy k zabití izraelských vojáků a k intifádě a že lidé na tyto výzvy tančili. Apeloval na sociální demokraty a Zelené, aby nepomáhali Levicové straně získat moc na berlínské radnici. „V boji proti nenávisti k Židům, kterou tato strana toleruje a umožňuje, aby se ve svých řadách šířila, Levicová strana ztratila veškerou důvěryhodnost,“ uzavřel Schuster.
Z toho by bylo patrné, že kdo stranu volí či jen omlouvá, je asi také antisemita. Tedy i tzv. politoložka, paní Smejkalová z Friedrich-Ebert-Stiftung, což je think tank oněch výše tématizovaných německých sociálních demokratů, která ujišťuje, že Die Linke není „extrémistická“ a že to chtějí i obyvatelé.
Ajajaj! Ale nepřipomíná vám to cosi? Ano, kdokoli říká něco, co také říká ruská strana konfliktu na Ukrajině, je prostě nějaký „russácký kolaborant“ a „Putinův poskok“. Ale také by vám to mělo připomenout, jak byla zlikvidována levicová alternativa v podobě předsednictví Jeremyho Corbyna britské Labour Party, na kteréžto likvidaci se podílel i „hodný, levicově liberální“ Guardian.
Za „antisemitskou“ také stranu označuje deník Bild, proslulá pravicová bulvární žumpa, která je s oblibou citována v českých „seriózních médiích“. Vydavatel Bildu, Axel-Springer-Presse, nedávno udělil cenu oligarchovi působícímu v oblasti AI, špionážní a vyvražďovací techniky, Peteru Thielovi, který je znám svým prosazováním fašismu (srov. dále např. zde).
Takže si vyberte. Tedy pardon, některé věci si vybírat nemáte a nesmíte.
V Německu ani v Česku se to nedělá moc originálně
Německá tzv. veřejnoprávní i oligarchická média také samozřejmě varují před „socialismem“ strany Die Linke, přirovnávají její plány na „zespolečenštění“ k minulému režimu v NDR. To by samozřejmě byl podmíněný reflex i českých antisocialistických kolovrátků.
Svazy kapitalistických vlastníků nemovitostí rozjely velkou propagandistickou kampaň proti zespolečenštění, kdy na plakátech uvádějí, jak jsou „sociálně zodpovědní“ a jak to bez nich nejde. V Berlíně asi bude žít větší procento lidí než v Praze, kteří si uvědomují, že to jsou obvyklé kapitalistické reklamní lži. A navíc je tu - oproti lobotomicky pravicové Praze - již proběhlé referendum z roku 2021, v němž se pro „zespolečenštění“ vyslovila nadpoloviční většina hlasujících.
Takže na stranu Die Linke je teď nutné jít spíše skrze obvinění, že je „antisemitská“. A co nezvládnou německé svazy vlastníků a propaganda mainstreamových médií, tomu nejspíš dopomohou pravicoví kariéristé od zelených a sociálních demokratů.
Vtip je ale v tom, že Die Linke je prokazatelně sociálně demokratickou a nikoli socialistickou stranou, že tedy skrze ni se prosazuje podobné (záměrné i nezáměrné) zmatení pojmů a hlav lidí jako skrze „demokratické socialisty“ v USA, kteří jsou součástí establišmentové pravicové Demokratické strany. Podobně jako při úspěchu Zohrana Mamdaniho v New Yorku a několika „socialistických“ kandidátů v amerických primárkách je dost dobře představitelné, že establišmentová pravicová moc využije tuto (pseudo)levici k získání podpory pro jinak převážně pravicovou politiku a celý pravicový režim. (Podobně jako u nás byli použiti Piráti, Deník Referendum, Alarm či „hostující levičáci“ v pravicově propagandistickém Respektu).
Ale právě toto je nutné velmi přesně posuzovat a i z těchto drobných květů či jen výhonků zkusit vypěstovat pár plodů. Už teď můžeme konstatovat, že jedno z hlavních mainstreamových médií v Německu, Die Zeit (který často přebírají pravicoví propagandisté z Respektu) na jedné straně varuje před Die Linke, na druhé píše smířlivým tónem, který by nikdy nepoužil vůči skutečně socialisticky-opoziční straně.
Je třeba ponechat otevřenou možnost, že alespoň zlomek této „částečně tolerované levice“ volí taktiku dočasného umírnění a přistoupení k pravicově dominovaným celkům, ale že je ve správný moment další neudržitelnosti tohoto spojení a příhodnosti osamostatnění schopen toto podniknout a začít oslovovat obyvatelstvo s jasně levicovou a protiestablišmentovou politikou. Zároveň je třeba znát prokazatelné případy, kdy tito „tolerovaní levičáci“ jsou zkorumpovaní kariéristé, někdy i prominentní lidé pracující pro tajné služby či běžní zbabělci a hlupáci. (Něco či vše z toho se zdají splňovat Deník Referendum, Alarm, různé pseudolevicové vábničky typu projektu „Progresivní Česko“ aj.).
V Německu mají „progresivní levicové“ médium v podobě tageszeitung, kde rozhodně najdete časté opakování režimní propagandy ohledně války na Ukrajině, „hybridních hrozeb“ atd. Najdete tam také opakování nejohavnějších manipulací ohledně probíhající genocidy s horlivou německou podporou, najdete tam spoustu zbabělosti, hlouposti a buržoazního zrádcovství levicové proletářské politiky.
Tu a tam se ale i taz odváží rozporovat propagandu o tom, že „Die Linke má problém s antisemitismem“. Ale pak zase najdete články, které zjevně účelové obvinění berou jako „seriózní problém“ - zatímco se nerozebírá obrovská zbrojní podpora Německa pro zfašizovaný Izrael, podpora útočné války proti Libanonu, Íránu atd. „Cool levičáci“ z taz jsou také schopni mluvit o „násilném rekrutování ruské potravy pro kanóny“, aniž by se zmínili, že se též po statisících rekrutuje ukrajinská potrava pro kanóny.
V předposledním odkazovaném článku autorka píše o staronové lídryni sociálních demokratů pro Meklembursko-Pomořansko, kde proběhly volby současně s těmi berlínskými. O Manuele Schwesig říká, že má „mírně řečeno, zajímavý vztah k Rusku“. Myšleno je to, že Manuela Schwesigová podporovala Nordstream 2 a ač odsoudila ruskou invazi a nechala promítat ukrajinské barvy na zemský sněm, zaútočil na ni zdivočelý ukrajinský velvyslanec Melnyk, že je to „pokrytectví“. Po invazi také Schwesigová odvolala svou podporu pro Nordstream a například netematizovala, zda jej při sabotážní akci zničili ukrajinští potápěči či třeba kdosi jiný.
Výsledek voleb v Meklembursku je až na vypadnutí kancléřovy strany CDU mimo zemský sněm velice dobrým výsledkem pro německý pravicový establišment: ohební sociální demokraté dostali o něco méně hlasů než AfD, která má pravicový ekonomický program, podporuje stejně jako ostatní establišmentové strany zbrojení, Izrael, americký imperialismus - a navíc bude vítaným kanálem pro obnovení vztahů euro-americké oligarchie s ruským oligarchickým režimem.
Co Německo ale odlišuje od Česka, je přece jen mnohem větší počet a kvalita alternativních levicových médií, která jdou jasně proti německému zbrojení a militarismu, kritizují mainstreamovou mediální propagandu. Oproti německým i českým „cool progresivcům“ se zde vyskytují na jedné straně skutečně široce vzdělaní a kurážní lidé, na druhé straně je zde jasný lidový rozměr a vztah k širokým proletářským vrstvám, který je alfou a omegou skutečné levicové politiky.
Na předvolebních akcích levicové protiválečné strany BSW se objevovala dost zajímavá osobnost dříve patřící do evropského mainstreamu, Ulrike Guérot. Spolu s Patrikem Baabem, dříve rovněž zcela establišmentovou mediální figurou, která se ale postavila proti současnému pravicovému a militaristickému kurzu Německa.
S nejdivočejší demagogií - a někdy taky policejní brutalitou a zastrašováním - se potýkají v Německu ti, kteří kritizují, co koná zfašizovaný Izrael s horlivou německou podporou. Zde potom náhle před nejpodlejšími útoky nechrání židovský původ, který má řada členů propalestinského hnutí. Hlasem s velikým rozhledem, věrností levicové politice a kuráží při kritice fanatických dogmat německé „slušné společnosti“ je Oskar Lafontaine, manžel Sahry Wagenknechtové. Ten říká, že především to, co dělá Izrael a v čem pomáhá Německo, je „extrémistické“.
Najdete levicový on-line i tištěný časopis junge Welt, který píše o genocidě v Gaze a dodávkách německých zbraní mnohem otevřeněji a kritičtěji než „cool levičáci“ z taz. YouTube kanál acTVism Munich pořizuje rozhovory s velmi dobrými analytiky včetně extrémně fundovaného Shira Hevera, který podrobně popisuje izraelskou fašizaci, militarismus a významnou roli v západním imperialistickém bloku zahrnujícím Evropu.
Podobně jako v Česku máme nejsměšnější propagandistické figurky ve veřejnoprávních médiích, mají v Německu Markuse Lanze, který je proslulý fanatickým vynucováním establišmentové linie ve svých „diskuzních“ pořadech. Například, když se agresivně pousmívá nad tím, že dle jedné z hostek (a řady humanitárních organizací, včetně některých izraelských) páchá Izrael genocidu. I takový otrlý mediální aparátčík ale nedávno pronesl, že „za Gazu se budeme kolektivně stydět“.
Raději ne, pane Lanzi.
