Článek
Stalo se to i za minulého režimu: oficiální hesla se začnou natolik míjet se skutečností, že je mohou opakovat již jen dost hloupí lidé - a lidé za to placení. Lze najít kombinaci obojího.
Mladí lidé mají výhodu v tom, že si toho moc nepamatují. Něco jim pověsíte před zrak jako to největší zlo a neříkáte jim, jakou má to zlo návaznost - na vás. Řeknete jim, že máme určitý okruh „důvěryhodných médií“ - a do těch médií velmi opatrně dávkujete takový výběr informací, který neohrozí vaši nadvládu. Ostatní jsou „dezinformace“, „radikalismus“ a „extrémismus“.
Lhaní by mělo být kombinované s dílčími pravdami a spoléhat i na přirozenou slepotu těch, kdo šíří lživá hesla: takže když například protekční dětičky a nadprůměrně bohatí lidé říkají, že „se nám nedaří špatně“, tak v tom mají pravdu ohledně svého postavení.
U mladých lidí je zároveň riziko, že se mohou chovat mezi sebou solidárně, protože ještě nebyli tolik „rozděleni svobodou“. A také si mohou představit jiné fungování společnosti. Mohou mít tendence vidět například s naší pomoci vražděné palestinské děti a teenagery jako své rovné protějšky. Ale u mnohých se to brzy spraví a oni pochopí, že Západ je dobrý a ostatní části světa jsou zlé.
Zároveň musíte vytvářet „naděje“ - navzdory všem doložitelným statistikám a tendencím. Americký sen jako český sen. Potom už jenom odvádíte pozornost k druhotných věcem.
A pak je odvedete na Letnou, na Korzo Národní a snad i do armády - aby bojovali za všechny ty naše „hodnoty“. (Ačkoli v USA i jinde chodí do armády ze zoufalství lidé z chudých rodin - kromě pár velice odhodlaných obránců americké „svobody“ a „demokracie“.)
V Milionu chvilek nebo na Festivalu svobody si koneckonců můžete přivydělat. Je to práce jako každá jiná: prostě plníte, co bohatí vlastníci vydělávající na vaší práci potřebují.
Mluvíme tedy o „demokracii“ v té podobě, jakou ji předkládají výše naznačené party, ne? Kdyby to byla náhodou nějaká opravdovější, tak by se to přece muselo dělat úplně jinak.
