Článek
Když se pan Bělíček z oligarchicky dotovaného Alarmu, náš patrně přední myslitel „progresivismu“, pouští do geopolitiky, nevěstí to nic dobrého.
Jeho slohová práce předstírající promyšlení klíčového tématu: kudy by se nyní měla ubírat Evropa, je vedle oligarchů z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky zasponzorována Rosa Luxemburg Stiftung/Nadací Rosy Luxemburgové (která je spojena s německou stranou Die Linke, jež například vyhrála nedávné volby v Berlíně).
V souvislosti s klíčovým tématem budoucích cest Evropy a s autorem, který je údajně poctivě promýšlí, je poučné se podívat na jeho vystoupení na tzv. veřejnoprávním Českém rozhlase, kde pan Bělíček vyjadřuje podporu setrvání ČR v NATO a vůči svému „oponentovi“ z ODS, Alexandru Vondrovi, je pokorně-neškodný.
Dobré by bylo začít nepopíráním reality Evropy
Evropská unie je opředena mnoha mýty, iluzemi, nepochopeními. Těm se náramně daří ve „slušné liberální společnosti“, kam se tzv. progresivci z Alarmu evidentně snaží patřit.
Pan Bělíček řadu naprosto klíčových skutečností vynechává či překrucuje. Jak je stylem jeho okruhu (jakési tolerované pseudolevice velice poslušné vůči liberálním nadřízeným), směšuje PR evropského establišmentu se skutečností, je naivně důvěřivý vůči běžným politickým kariéristům (jako je Mark Carney) a nekriticky přejímá evropskou propagandu ohledně Ukrajiny.
Sice předesílá: „Lidé mnohem chytřejší než já věnovali poměrně hodně úsilí tomu, aby ukázali, že situace je o dost složitější, než se nám snaží vsugerovat antievropská propaganda“ a cituje některé podnětné autory. Ale není schopen odhalit existenci oficiální evropské propagandy. Než rozebereme podrobně některé výroky z článku tohoto našeho předního progresivního myslitele a navrhneme mu, jakou jinou životní dráhu by měl zvolit, formulujme pět základních tezí o současném mocenském rozložení:
1) Americká říše má drtivou dominanci ve výdajích na zbrojení a v počtu vojenských základen po světě. S tím, jak USA ztrácejí vůči Číně v mnoha oblastech, se budou soustředit na svou „komparativní výhodu“: vojenská moc a brutalita. NATO je nástroj podřízení Evropy americkému velení a slouží také k rozmnožování zakázek amerického zbrojního byznysu.
2) Současná rétorika evropské moci je od většiny aktérů pouhá finta. Během řečnění o „emancipaci Evropy“ se plní to, co po nás žádají američtí bossové: zvyšování výdajů na zbrojení. I takzvané „evropské“ obrané systémy mají často významný infrastrukturní a vlastnický podíl USA. Účinné odstřižení od americké říše vyžaduje přezkum všech těchto pojítek a důslednost.
3) Evropská buržoazie je jako celek kooperující v rámci EU silně spjata s americkou buržoazií (s přechodovými články jako Británie či Kanada). Americká moc také bude proti sobě rozehrávat jednotlivé evropské establišmenty (pobaltské země, Polsko, ČR proti jihu a západu). Obrovskou „trans-atlantickou“ kotvou je Německo, vůdce Evropy podřízený americkým vůdcům.
4) Ovládnutí evropských „elit“ (výše postavených politických kariéristů, mediálních propagandistů atd.) americkou mocí skrze různé vlivové organizace včetně Aspen Institute, Atlantik-Brücke aj. bude silně táhnout Evropu tam, kde ji chce mít americká i evropská buržoazie: jako „druhou nohu“ spojeného euro-amerického imperialistického bloku. Nohu, která je dostatečně silná pro podporu amerického imperialismu, ale nedostatečně autonomní. Již dlouho zaznívají od některých amerických plánovačů návrhy do tohoto bloku proti Číně přibrat Rusko.
5) Dílčí a sloganovité návrhy jako „posilování evropské zelené energie“ nebo „vytvoření autonomní evropské AI“ budou narážet na výše zmíněné mocenské páky. Světovým lídrem v zavádění „zelené energie“ je Čína. Dávalo by například smysl, aby s ní Evropa mnohem úžeji spolupracovala na tomto poli a současně vyvíjela své prostředky AI a síťové komunikace. Namísto aby se snažila ve spojení s americkým (a ruským) imperialismem vytlačit čínské technologie napomáhající rozvoji v Africe a střední Asii.
Evropská armáda a její „experti“
Výše naznačujeme, jak obrovitý mají USA vliv mezi těmi Evropany, „kteří se počítají“. To jest evropská vlastnická třída a služebné trans-atlantické „elity“. USA vyhrály svou celní válku proti Evropě. Tento přesun evropských výrobců do USA také nezačal za slabomyslného Trumpa, nýbrž za slabomyslného Bidena - jak uvádí Financial Times, které jsou podle textu pana Bělíčka asi jeho oblíbenými a často čtenými novinami.
Části evropské vlastnické třídy by si rozhodně přály co nejrychleji obnovit dodávky laciného plynu a ropy z Ruska, ale jiné významné části jsou připraveny právě k přesunu výroby nebo k toleranci nevýhod v zájmu zachování „trans-atlantické vazby“. Závislost na USA je dále podpořena například sabotáží Nord Streamu (o které veřejně mluvil Biden vedle německého sociálně demokratického kancléře Scholze). Válka na Ukrajině je velmi špatná pro Evropu (včetně Ukrajiny) a velmi dobrá pro USA. To vám ale pan progresivec nerozebere.
V kapitole nazvané „Největší výzvou je evropská armáda“ dělá prapodivné přemety. Vůbec se neptá, zda se náhodou nedalo ruské invazi na Ukrajinu zabránit garancemi neutrality Ukrajiny a tuto invazi označuje za „genocidní“. Upozorňuje potom na zhoubný vliv americké i evropské zbrojní oligarchie - ale nenapadá jej, že by se vliv euro-amerických vlastníků promítal do evropské politiky i způsobu zpravodajství.
Zcela náhle formuluje tuto pasáž:
Pokud z geopolitických a ekonomických důvodu skutečně chceme vlastní evropskou armádu, měli bychom ji postavit na veřejném financování a veřejném dohledu. Zcela legitimní je pak debata o financování tohoto projektu třeba z daní z bohatství či nadměrných zisků. Celý vojenský průmysl může být pod správou veřejných institucí a pod přímou politickou kontrolou. Závislost tohoto sektoru na soukromých aktérech je naopak rizikem, kterému by bylo dobré se vyhnout.
S tím jde takřka zcela souhlasit! Ale nedochází panu progresivnímu mysliteli, že současná propaganda ohledně války na Ukrajině a „nutnosti silně zvyšovat zbrojení“ pochází od aktérů, kteří také svedou nejostřejší politické boje o to, aby žádný „veřejný dohled“ a „silný státní sektor“ nebyl? Nebo si myslí, že když udělá tisícerou úlitbu oficiální propagandě ve věci Ukrajiny, tak že lidé ze „slušné společnosti“ potom budou více naslouchat této jedné jeho pasáži?
Nebo doufá, že tomu pomůže, když bude opakovaně zvát a citovat „bezpečnostní experty“ jako Michaela Smetanu? Ten je z jedné ze stovek podobných organizací, které v Evropě vyrostly v posledních letech jako houby po dešti. V případě Smetany se jedná o Pražské centrum pro výzkum míru, které sdružuje lidi, jako je „expert na hybridní válčení“ Vojtěch Bahenský nebo příznivkyně německé oligarchické vlády paní Lizcová (kterou zmiňuji zde). Výstupy těchto lidí jsou používány při propagandě v tzv. veřejnoprávních médií k posílení NATO-linie. Klidně v „proti-trumpovském“ duchu, ve stylu americké Demokratické strany (za jejíž vlády se připravila větší část ukrajinského vývoje počínaje rokem 2014).
Liberálové vždy ve prospěch pravice překroutí i kroky vedoucí správným směrem
Pan Smetana ale asi bude kamarád pana šéfmyslitele Bělíčka. Nebo s sebou jeho pozvání nese nějaké příspěvky. Jak to ale má posilovat podřízení zbrojení silnému státnímu dohledu i vlastnictví, to mi prosím řekněte!
Jak známo, obrovská zvěrstva izraelské genocidy Palestinců probíhala již vlády americké Demokratické strany - která Izrael celou dobu masivně podporovala zbrojními dodávkami. Evropský establišment - taktéž „liberální“ - rovněž poskytoval podporu či alespoň hrobové mlčení a nečinnost.Takto funguje Evropa a liberálové.
Jaký je to v tomto bodě rozdíl oproti fašistům? A proč fašisté posilují v Evropě? Hlavní zájem liberálů a fašistů je totiž stejný: nespravedlivá pravicová nadvláda a ochrana zisků vlastnické třídy. A jak moc velkou alternativu vůči tomu představuje taková německá Die Linke, která je asi panu Bělíčkovi blízká (ačkoli to nemůže ve své „slušné společnosti“ říkat nahlas) a která ho platí skrze svůj think tank vedle oligarchů z NFNŽ.
Podrobně rozebírám, jaké jsou tendence Die Linke stát se něčím podobným, co jsou Zelení, tj. bežnými liberálními kariéristy, kteří mnohem spíše udělají kompromis s liberály, NATO apod., než aby organizovali a podporovali proletářský třídní boj proti pravicové nadvládě. Die Linke ale pořád není to samé co pan Bělíček a jemu podobní, stále se zde vyskytují odvážní a ostře kritičtí lidé.
Die Linke ale například velmi hanebně podpořila další válečné úvěry a tlumí svou kritiku imperialistického NATO. Pan Bělíček nikdy žádnou zaznamenatelnou kritiku NATO neměl a evidentně nemá moc představu o tom, jak funguje soukolí eurounijní moci - které spoustě lidem ze „slušné liberální společnosti“ přináší velice lukrativní výdělek. Tímto soukolím prý chce pohnout ve směru „emancipace progresivní Evropy“ - a zároveň být ještě přikrčenější než Die Linke.
Lidé, kteří to myslí vážněji, se musí konfrontovat s tím, že některé dobře znějící slogany o „evropské politické jednotě“ a o „evropské obraně“ vypouštěné z horních míst EU (tvořeným nikým nevolenými komisaři v čele s takovými loutkami kapitálu jako von der Leyenová, Kallasová) sledují úplně jiné cíle než odstřižení od diktátu USA či posílení sociálně demokratických a socialistických prvků - což by si snad i „progresivci“ mohli přát.
Lidé typu pana Bělíčka by na základě dobře znějících sloganů klidně souhlasili s takovým Hansem Wernerem Sinnem, předním ekonomem německého establišmentu, který také mluví o „společné evropské obraně“, ale jako vždy má na srdci především zájmy vlastnické třídy a je připraven celou věc dělat s téměř úplným vyloučením veřejnosti. Okolnosti vzniku a pokračování příšerných jatek na Ukrajině je ale schopen nasvítit více než naši „progresivci“.
Lidé chytřejší a mocnější pana šéfredaktora
Alarm opakuje, že je „anti-autoritářský“. Těžko říct, jak to myslí. Redakce, kde sedí také dva příbuzní pana Bělíčka, se volí za existence protikandidátů? Oligarchové a pravicoví ideologové z NFNŽ podporující Alarm jsou zkoumáni, zda jsou také „anti-autoritáři“?
A jak to naši progresivci myslí, když evidentně pomáhají fandit pokračování nesmyslných a pravděpodobně dávno ukončitelných jatek ukrajinské války tím, že pravidelně přetiskují vyjádření údajných ukrajinských „anarchistů“, kteří jsou prý odhodláni v těchto jatkách a pod vedením ukrajinské kompradorské buržoazie a NATO dále válčit? Ačkoli jejich soudruzi jsou ukrajinskou buržoazní a fašistickou mocí šikanováni, zavíráni do vězení a jsou masivně potírány levicové organizace včetně odborů? Podívejte se do archivu Alarmu, že o tom nepíší ani zpola tak často jako o „velkém odhodlání anarchistů dále bojovat“.
Pan šéfredaktor sice v textu přiznává, že cituje lidi „mnohem chytřejší než on“ - což je docela nutnost - ale necituje ty lidi, kteří řekli o reálném fungování Evropské unie zcela zásadní věci z levicové perspektivy. Řecký ekonom a bývalý krátkodobý ministr financí za „řecké krize“, Janis Varufakis, popsal stohy papíru výtečně nediskrétními svědectvími o tom, jak skutečně funguje ta slavná Evropská unie. Budiž ke cti Deníku Referendum, že i přes svůj konformismus stále překládá Varufakisovi články. Například v tomto z roku 2023 říká prostě, že „v EU není demokracie“. Má také svůj podcast Econoclasts ve formě polemik s liberálem Wolfgangem Münchauem, kde zazní mnohem fundovanější a ostřejší kritika evropského postupu ohledně ukrajinské války, než by si jinak Alarm či DR kdykoli dovolily či byly schopné formulovat. Varufakis je také jedním z prvních autorů používajících označení technofeudalismus a technofašismus, která pan Bělíček přebírá od mnohem odvozenějších autorů.
Partneři demokratické a socialistické Evropy? Mnohem spíše Čína než Spojené státy. A mnohem spíše alternativní levicová média než liberály vodění „progresivci“
Také Mario Draghi je citován. Coby bývalý prezident Evropské centrální banky a autor tzv. Draghiho zprávy, která navrhuje naprosto základní sebezáchovná opatření jako: posílení investic pro zvýšení produktivity.
Navrhuje také „eurobondy“, to je společné ručení evropských států/států eurozóny za půjčky na investice. Ty jsou nyní částečně zaváděny v podobě osekané ve prospěch úvěrů na zbrojení, ale jinak blokované evropským vedením i státy jako Německo. Draghiho zpráva je tedy ve většině svých částí odmítána evropskou mocí - a již od počátku obsahovala jen drobné kroky směrem „posílení nezávislosti Evropy“.
Draghi je však zároveň spoluzakladatelem Rýnské skupiny/Rhine Group, což představuje jednu z variant „dvou-rychlostní Evropy“. Již do zakládající skupiny jsou zapojené americké firmy. A není těžké si představit, čemu takováto rozdělování Evropy slouží. „Rýnská skupina“ nejsilnějších ekonomik si může vytvořit smlouvy pro „společné obranné investice a záruky“, zatímco zbytek Evropy na východ a jih bude dále integrován do něčeho podobného jako NATO, třeba s jiným názvem, ale stále s americkým diktátem. „Rýnská skupina“ je také plánem na podvázání francouzské tradice alternativních cest a prevencí příliš nezávislé cesty jaderné Francie pod případným levicovým vedením.
Pan Bělíček se (opatrně, aby to nebylo moc radikální) chytá stébel - která tam mnohdy ani nejsou - a utěšuje se frázemi o „evropské tradici sociálního státu“ (aniž by si povšiml, jak je všude stále více erodován):
Právě tradice evropského sociálního státu může být konkurenční výhodou. Může totiž lákat zahraniční pracovníky a talenty, vytváří stabilnější a odolnější společnosti, kvalifikovanější pracovní sílu, vysokou důvěru v instituce, a pokud by se k tomu přidaly i silnější investice do vědy a vzdělání, mohl by takový model vytvářet pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou, po kterých všichni volají. Tohle všechno je ovšem otázkou politické vůle, propracované strategie a koordinovaného postupu napříč Evropou.
On žádnou propracovanou strategii nemá. Je to jen prostý „progresivec“ naivně důvěřující evropské moci - a vždy se rázně vymezující proti nějakým „radikálům“ a příliš poctivým kritikům.
Už o ten „tradiční sociální stát“ by bylo nutné opakovaně svést velmi ostré politické boje (které se částečně odehrávají v ulicích Francie, Itálie, Španělska a mají i nosná stranická vyjádření). Proč ale nenapnout síly směrem, jakým se vydala čínská „smíšená ekonomika“? To znamená mnohem silnější podíl státním/mezistátně evropského vlastnictví ekonomiky. Státní vlastnictví bank, to jest zničení moci finančního kapitálu. Výrazné přerozdělování bohatství do veřejné infrastruktury a vyřazení moci soukromých rentiérů (v Číně například veškerou půdu vlastní stát a komuny/municipality).
Čínský model je směr, který rozhodně není záhodné kopírovat se vším všudy, ale spoustu aspektů má mnohem humánnějších než evropský kapitalismus - na který se někdo může snažit lepit zbytky „sociálního státu“. Součástí evropské odpovědi na čínskou cestu by rozhodně mělo být posílení demokracie na pracovišti, družstevních forem vlastnictví a demokratické správy obcí (která v Číně rozhodně zcela neabsentuje). V extrémní a neadekvátní stručnosti zde říkáme, že 1) Evropa se má od Číny co učit, 2) Měla by s ní udržovat co nejvíce přátelské vztahy a nenechat se „euro-atlantickými“ silami hnát k vyvolávání nepřátelství s touto obdivuhodnou zemí a civilizací, 3) Měla by být socialističtější a demokratičtější.
Pokud některé z návrhů i takového Draghiho jdou alespoň půl kroku tímto směrem, tak je záhodno je podpořit. Je ale třeba být krajně obezřetný ohledně správného načasování a fint evropské moci. Také je potřeba tlačit různé „progresivce“ k tomu, aby jejich opatrné příspěvky mohly být využity na této cestě - a jinak je demaskovat jako pohodlné kariéristy, poplety, zkorumpované komplice pravicové moci.
V evropských zemích i v USA najdete mnohem lepší alternativní a levicová média, než předstírá být Alarm či Deník Referendum. Síla francouzského uskupení La France Insoumise/Nepoddajná Francie Jean-Luca Mélenchona velice obstojně si vedoucího ve volebních průzkumech, je založená na síti alternativních médií, která podávají na rozdíl od „progresivců“ pod kuratelou NFNŽ kritiku mainstreamových médií, na rozdíl od liberální i fašistické, stejně jako evropské propagandy se nepřidávají na stranu jedné části oligarchie proti druhé, na stranu evropské oligarchie proti americké či naopak. Macronova moc je rozebrána na prvočástky - jako nikdy nebyla rozebrána moc českých „demokratů“ nebo hradní loutky oligarchie.
V Británii i taková Novara Media jsou schopna dělat obstojné rozhovory mj. s Janisem Varufakisem, který tam nelítostně kritizuje postup EU ohledně Ukrajiny, Gazy a její podstatu coby nástroje USA. Moc „techno-feudálů“ a „techno-fašistů“ i evropské zaostávání je schopen popsat stokrát lépe než pan Bělíček a desetkrát lépe než jeho podcastoví hrdinové.
V USA existuje brilantní Geopolitical Economy Report nebo americký marxista Richard Wolff. Dále mohu odkázat na většinu svých předchozích článků, kde odkazy na tato dobrá alternativní média využívám.
Neměl by tedy pan Bělíček a spol. změnit práci a být užitečnější?
Od pana progresivního šéfmyslitele se dočteme o „anti-autoritářských“ výrobcích dronů pro úsilí v ukrajinské proxy válce. Nepovažuji to z výše naznačených důvodů za smysluplné, ale když už se to panu Bělíčkovi tak líbí, mohl by se k montování dronů přidat. Jistě se tam najde nějaký článek řetězce jejich výroby, který mu půjde lépe než předstírání, že je kritický myslitel, který chce pomáhat levicové opozici.
Takovýchto prapodivných úkazů, jako je pan Bělíček, je opravdu dost. Zmiňuji je často ve svých článcích a nacházím je mezi „povolenou levicí“, která se nějak dostala či občas je přizvána do tzv. veřejnoprávních médií nebo píše pro DR či Alarm.
Z rukávu bych vám vysypal alespoň čtyřicet jmen - která nemají takřka žádný přínos coby pózující levicoví myslitelé. A šup! Tito lidé by mohli organizovat protesty a stávky jako ve Francii. Mohli by pracovat v odborech. Roznášet jejich letáčky a materiály levicových uskupení, mohli by prostě oslovovat ty lidi, kteří jsou hlavními nositeli levicového hnutí - ne snobské liberály, kteří nejsou k ničemu.
Namísto toho lžou sobě i světu a podkopávají to, co tvrdí, že podporují. Je jich mnohem víc než čtyřicet. Ale podobné pytlíkování jako u pana Bělíčka je pohodlnější - a také je to asi lepší kšeft. I když na skutečně „slušnou společnost“, ke které se lísají, to zase také není.
