Článek
I. Příští stanice: matrika
V normálním světě se metro staví tam, kde ho lidé potřebují. Tam, kde jsou zácpy, davy cestujících nebo spojení připomíná zoufalou žádost o pomoc. V novém americkém návrhu ovšem vstupuje do dopravních tabulek vedle jízdních časů také počet svateb a narozených dětí. Co může být romantičtějšího než ranní špička řízená porodní statistikou?
Americká Federální správa veřejné dopravy zveřejnila 1. října návrh metodiky pro financování velkých dopravních projektů. Ten umožňuje zvýšit federální podíl podpory až o deset procentních bodů podle porodnosti a sňatečnosti v okolí plánované trasy. Zatím jde o návrh, nikoli hotové pravidlo. Nikdo netvrdí, že by svobodní nesměli do metra nastoupit. V té skutečné absurditě jde o dotace na stavbu, ne o vstupní kontrolu cestujících.
II. Ministerstvo manželských jízdenek
A nyní prosím vstupte do naší smyšlené instituce: Ministerstva manželských jízdenek. V hale visí státní heslo ‚Dvě osoby, jeden oddací list, o pět kilometrů kolejí více‘. Za přepážkou sedí referentka, která místo přepravního průzkumu předkládá katalog svatebních dortů.
‚Přišli jsme požádat o novou tramvajovou trať,‘ hlásí starosta. ‚A kolik máte v oblasti zásnub?‘ ptá se úřednice. ‚Dvacet tisíc cestujících denně.‘ ‚To je hezké, ale číslo vám nic neříká o stabilitě rodinných hodnot,‘ povzdechne si a vytáhne formulář MHD-ANO-SVATBA.
‚Bez oddacího listu vám metro nepostavíme,‘ vysloví referentka naše ústřední satirické heslo. V reálných předpisech taková povinnost není. Ale přesně tak působí situace, kdy se měření přepravních potřeb potká s tabulkou domácího štěstí.
III. Dopravní matematika s dětskou postýlkou
Ve skutečném návrhu jsou bonusy odstupňované: podle velikosti odchylky od celostátního průměru může porodnost přidat jeden, tři nebo pět procentních bodů. Stejná škála se používá u sňatečnosti. Dohromady až deset procentních bodů. Pozor na rozdíl: nejde automaticky o desetiprocentní navýšení celkové ceny stavby ani o deset procent peněz navíc do kapsy každé obci.
V našem ministerstvu tomu říkají přirozená mobilita. Nejdřív porodnice, potom nástupiště. Pro každé miminko jeden pražec; pro svatbu ocelový nosník. Dopravní modelář je překvalifikován na matrikáře a jízdní řád sestavuje podle termínů křtin. ‚Bez oddacího listu vám metro nepostavíme.‘
IV. A co když potřebujete prostě do práce?
Právě tady je satira nejostřejší. Představte si člověka, který vstává v pět ráno, jede dvěma autobusy a hodinu stojí v koloně. Zeptá se, proč jeho čtvrť nemá lepší spojení. Odpověď? ‚S dopravou souhlasíme. Ale nechtěl byste se mezitím oženit?‘
Zastánci návrhu mluví o podpoře rostoucích komunit a rodin. Kritici upozorňují, že hůře na tom mohou být hustě osídlené oblasti s velkou závislostí na veřejné dopravě, ale s nižšími demografickými ukazateli. O tom, která interpretace je správná, má smysl vést skutečnou politickou debatu. O tom, zda lze čekání na autobus řešit zásnubním prstenem, by se debatovat nemuselo.
V. Revizor lásky
Náš smyšlený dopravní podnik zavádí revizora lásky. Na perónu nekontroluje lístky, nýbrž fotografii ze svatby. ‚A kdy plánujete dítě?‘ ptá se dědečka, který potřebuje jen přejet na druhou stranu města. ‚Do toho vám nic není,‘ odpoví. ‚Bohužel, pane, podle metodiky nám právě ujel grant.‘
Je to komedie o tom, co se stane, když se dobrá politická záminka nasadí na špatný měřicí přístroj. Rodiny potřebují dopravu. Svobodní také. Senioři rovněž. A metro není veřejný bonusový program za to, že se občané správně rozmnožují.
VI. Svatební oznámení místo jízdního řádu
V závěrečné scéně ministr slavnostně otevírá novou stanici. Na místě nástupiště stojí fotograf se svatebním pozadím, číšník podává dort a tlampače oznamují: ‚Vážení cestující, vlak má padesátiminutové zpoždění. Výše dotace se však zvýšila po sobotní svatbě v sousední ulici.‘
Pak přijede vlak. Plný školáků, rozvedených rodičů, studentů, důchodců, rodičů malých dětí i lidí, kterým se dnes prostě jen nechce chodit pěšky. To je totiž podstata veřejné dopravy: funguje, když nemusíte předkládat životopis svého soukromí. ‚Bez oddacího listu vám metro nepostavíme,‘ volá ministerstvo z dálky. My bychom raději jeden rozumný dopravní projekt.
POINTA: Svatby mohou spojovat lidi. Metro by mělo spojovat město. A jestli se na těchto dvou věcech úřady nedokážou shodnout, třeba bude příště dotace na tramvaj záviset na kvalitě tchynina bramborového salátu.
ZDROJE A OVĚŘENÍ
