Architektonická vražda, nebo nutnost? Unikátní Transgas padl k zemi a ustoupil byznysu

Vesmírná loď zaparkovaná na Vinohradské

Když se v sedmdesátých letech začal na pražské Vinohradské třídě rodit komplex budov Transgas, veřejnost stála v úžasu. Seskupení temných kubusů obložených dlažebními kostkami, kterým dominovaly futuristické plynové trubky a ocelové tubusy, působilo jako naprosté zjevení. Tým špičkových architektů v čele s Václavem Aulickým a Ivo Loosem zde stvořil nekompromisní dílo ve stylu high-tech a brutalismu. Stavba však nesloužila jako běžný úřad – byla to strategická centrála a řídicí středisko mezinárodního plynovodu. Každý detail, od masivního zábradlí až po ikonické potrubí fungující jako spojovací chodby, byl dotažen k absolutní technologické dokonalosti.

Nenáviděný symbol, který předběhl čas

Osud Transgasu byl od počátku složitý. Pro laickou veřejnost a mnohé Pražany představoval temný pomník normalizace a agresivní pěst tehdejšího režimu zaťatou do historického centra města. Odborníci, architekti a historici umění jej však vnímali zcela opačně – jako nadčasový architektonický klenot, který bez problémů snese srovnání s nejlepšími západními stavbami své doby, jako je například pařížské Centre Pompidou. Tento propastný rozdíl ve vnímání se nakonec stal budově fatálním.

Marný boj s bagry a razítky úřadů

Když obří komplex koupila developerská společnost s cílem jej zbourat a postavit na jeho místě administrativní centrum, strhla se lítá bitva o jeho záchranu. Klub Za starou Prahu, renomovaní architekti i tisíce lidí v peticích prosili o zapsání budovy na seznam kulturních památek. Ministerstvo kultury však tuto žádost definitivně zamítlo, čímž podepsalo Transgasu rozsudek smrti. V roce 2019 se do unikátní ocelové a betonové konstrukce zakously demoliční stroje. Zkáza trvala měsíce, protože stavba byla navržena tak bytelně, že se těžké technice doslova vzpírala.

Hořká pachuť a memento pro budoucnost

Zbourání Transgasu se stalo jednou z největších architektonických ztrát v moderních dějinách Prahy. Nejbolestivější na celém příběhu je fakt, že ani po srovnání se zemí na jeho lukrativním místě dlouhé roky nic nového nevyrostlo. Developerský projekt byl přeprodán, plány se změnily a na místě kdysi sebevědomé a unikátní stavby zela jen prázdná jáma obehnaná plotem. Transgas tak dnes slouží jako mrazivé memento. Ukazuje, jak snadno může společnost přijít o cenné vrstvy své historie, pokud se nechá zaslepit vidinou rychlého zisku a nedokáže pochopit architekturu nedávné minulosti.

Zajímají vás další zákulisní informace, dobové archivy a detaily o tom, jak probíhala bitva o záchranu této stavby? Celý příběh a detailní vizuální rozbor Transgasu najdete v nejnovější epizodě našeho dokumentárního podcastu STAVBY zde: https://youtu.be/XeMuZRFLJfc