Článek
Fixace se vracejí. Tentokrát ne kvůli panice, ale kvůli nejistotě
Začátkem září se na českém energetickém trhu znovu výrazněji mluví o dvou- a tříletých fixacích. Seznam Zprávy 4. září popsaly rostoucí zájem domácností o delší pevné ceny v situaci, kdy se od jara zvýšily velkoobchodní ceny a část dodavatelů zdražila nové nabídky.
To ale neznamená, že tříletá fixace je automaticky nejlepší. Energetický regulační úřad je v tomhle překvapivě střízlivý: vývoj cen nelze spolehlivě předpovědět a nelze univerzálně říct, zda je lepší rok, dva nebo tři.
Fixace je proto dobré chápat spíš jako pojištění rozpočtu než jako investiční sázku. Kupujete si jistotu, že obchodní cena dodávky zůstane po sjednanou dobu stejná. Zároveň se ale vzdáváte části flexibility, pokud trh mezitím zlevní.
První důležitá věc: fixace nezafixuje celý účet
Na faktuře za elektřinu jsou dvě hlavní vrstvy. První je obchodní, tedy neregulovaná část: cena samotné silové elektřiny a obchodní složky, kterou určuje dodavatel. Druhou je regulovaná část, kterou každý rok stanovuje ERÚ a která zahrnuje například distribuci a další systémové položky.
Když podepíšete produkt s pevnou cenou, fixujete právě tu obchodní část, pokud je tak ve smlouvě skutečně sjednána. Regulovaná složka se může změnit i u zákazníka, který má cenu komodity pevnou na tři roky.
Rok 2026 je dobrý příklad. Přenesení financování podporovaných zdrojů energie na stát snížilo regulovanou část účtu domácností bez ohledu na to, zda měly fixaci, nebo ne. Samotná fixace tedy není betonový strop nad celou fakturou.
Jednoletá, dvouletá a tříletá fixace nejsou tři verze stejné věci
U jednoleté fixace kupujete kratší období jistoty a rychlejší návrat na trh. Pokud ceny během roku klesnou, můžete při další obnově reagovat relativně brzy. Nevýhodou je, že za dvanáct měsíců řešíte nové rozhodnutí znovu.
Dvouletá fixace je kompromis. Dva roky už dokážou domácí rozpočet odstínit od krátkodobého výkyvu, ale zároveň nejste uzamčeni na celé tři roky.
Tříletá fixace je největší sázka na stabilitu. Dává největší smysl člověku, který chce znát obchodní cenu dopředu a nechce trh každý rok řešit. Zároveň ale právě u ní nejvíc bolí situace, kdy ceny v následujících letech výrazně spadnou.
Neexistuje univerzální správná odpověď. Správná délka závisí na tom, jak důležitá je pro vás stabilita a kolik flexibility jste ochotni vyměnit za předvídatelnost.
ERÚ má od 1. září nový benchmark: cenu už nemusíte porovnávat naslepo
Od dubna 2026 zveřejňuje ERÚ každý měsíc takzvané Indikativní pásmo nabídkových cen. K 1. září jej znovu aktualizoval. Smyslem je dát domácnosti rychlou odpověď na otázku, zda je konkrétní nabídka fixované elektřiny přibližně férová vzhledem k trhu.
Pásmo se počítá pro fixace na 12, 24 a 36 měsíců a vychází z kombinace velkoobchodních cen, historických vazeb a běžného nákupního chování dodavatelů. Dolní hranice zhruba odpovídá hornímu okraji nejlevnější čtvrtiny nabídek, horní přibližně střední úrovni trhu.
ERÚ výslovně radí: pokud nabídka leží v pásmu, jde o cenu, která odpovídá trhu. Pokud je nad ním, má smysl požádat stávajícího dodavatele o lepší podmínky nebo se podívat do nezávislého srovnávače ERÚ.
To je proti minulým rokům zásadní posun. Spotřebitel už nemusí porovnávat jen marketingové ceníky několika firem. Má veřejný regulatorní benchmark, který se aktualizuje každý měsíc.
Rozdíl 400 Kč za MWh vypadá malý. U běžné domácnosti je to 1 200 Kč ročně
Pro představu stačí jednoduchý model. Domácnost spotřebuje 3 MWh elektřiny ročně. Nabídka A má obchodní cenu o 400 Kč/MWh nižší než nabídka B.
Rozdíl na samotné komoditě je 1 200 korun za rok. U dvouleté fixace 2 400 korun, pokud by spotřeba i cenový rozdíl zůstaly stejné. Při rozdílu 800 Kč/MWh už jde o 2 400 korun ročně.
U domácnosti se spotřebou 6 MWh je každých 400 Kč/MWh rozdílu rovnou 2 400 korun za rok. Právě proto má smysl porovnávat cenu za MWh, ne jen velikost měsíční zálohy.
Záloha totiž není cena. Je to jen předběžná platba podle odhadované spotřeby. Dva dodavatelé mohou nastavit stejnou zálohu a přitom mít úplně jinou obchodní cenu.
Tříletá fixace je výhodná jen tehdy, když vám stojí za cenu ztracené flexibility
Představme si opačný scénář. Podepíšete tříletou fixaci a po prvním roce tržní nabídky zlevní o 600 Kč/MWh. U modelové spotřeby 3 MWh by rozdíl odpovídal 1 800 korunám za rok na obchodní části.
To neznamená, že podpis fixace byl automaticky chyba. Za první rok jste si koupili jistotu proti opačnému scénáři, tedy zdražení. Fixace není stroj na nejnižší možnou cenu. Je to smlouva, která odstraní část cenového rizika.
Problém vzniká ve chvíli, kdy člověk podepisuje tři roky jen proto, že číslo v ceníku právě vypadá atraktivně, ale vůbec nečte, jak může smlouvu ukončit a co se stane po jejím konci.
Největší past: „Fix 24“ nemusí znamenat cenu pevnou 24 měsíců
ERÚ letos varuje před jednoduchou chybou: název produktu není smlouva. Produkt může mít marketingový název „Fix 12“ nebo „Fix 24“, ale to ještě samo o sobě negarantuje, že cena bude po celou tuto dobu skutečně neměnná.
Doba trvání smlouvy a doba fixace ceny jsou dvě různé věci. Můžete mít smlouvu na tři roky a cenu pevnou jen na rok, pokud je tak dokumentace postavená.
Před podpisem proto nehledejte jen název produktu. Hledejte konkrétní formulaci, do kdy je cena sjednána v přesné výši a zda ji obchodník po tuto dobu nemůže jednostranně změnit.
U skutečné smlouvy s pevnou cenou je definice jasná: obchodník není po sjednanou dobu oprávněn výši ceny jednostranně změnit.
Prolongace: smlouva může skončit jen na papíře a automaticky začít znovu
Mnoho smluv na dobu určitou obsahuje automatické prodloužení, tedy prolongaci. Spotřebitel si myslí, že 30. listopadu smlouva skončí, ale pokud nic neudělá, od 1. prosince může běžet další fixované období.
ERÚ upozorňuje, že nové období může mít jinou, méně výhodnou cenu. Dodavatel musí nejméně 30 dnů před prolongací oznámit novou cenu, případnou pokutu za předčasný odchod a dobu, na kterou se smlouva prodlužuje.
Pokud s prodloužením nesouhlasíte, můžete podle aktuálních pravidel smlouvu vypovědět až do 20. dne před jejím koncem. ERÚ zároveň upozorňuje, že některé smlouvy dříve požadovaly výpověď mnohem dříve, než dovoluje zákon.
Tohle je možná nejpraktičtější rada celého článku: při podpisu fixace si hned zapište datum, kdy závazek končí, a pár měsíců předem si dejte upozornění.
Předčasný odchod může bolet. Pokuta ale už nemůže být bez limitu
Smlouvy s pevnou cenou na dobu určitou bývají spojené se sankcí za předčasné ukončení. Je to logická druhá strana fixace: dodavatel si pro vás zajišťuje energii dopředu a počítá s tím, že u něj po sjednanou dobu zůstanete.
ERÚ ale připomíná, že smluvní pokuta nemůže být neomezená. Podle současné úpravy nesmí přesáhnout 40 procent neregulované, tedy obchodní části ceny, kterou byste do řádného konce smlouvy ještě zaplatili.
Před podpisem se proto neptejte jen „kolik stojí MWh“. Zjistěte i to, jak se sankce vypočítá při odchodu po půl roce, roce nebo dvou.
Levnější tříletá nabídka může být horší volba než o něco dražší dvouletá, pokud víte, že během příštích let můžete prodávat byt, stěhovat se nebo měnit způsob vytápění.
Novinka po energetické krizi: před fixací zkontrolujte i Index zajištění obchodníka
Po zkušenosti s pády dodavatelů přibyl další veřejný ukazatel, který stojí za kontrolu. Index zajištění obchodníka, zkráceně IZO, ukazuje, jak velkou část očekávané spotřeby svých zákazníků má obchodník zajištěnou nákupními smlouvami.
Dodavatelé jej stanovují dvakrát ročně, k 31. březnu a 30. září, a následně zveřejňují. Další rozhodný den tedy přijde už na konci tohoto měsíce.
Ještě důležitější je spotřebitelské právo spojené s nízkým indexem. ERÚ uvádí, že pokud je aktuálně zveřejněná hodnota IZO dodavatele nižší než 70 procent, nebo pokud ji dodavatel nezveřejní, zákazník s pevně sjednanou cenou může závazek vypovědět bez postihu.
IZO není známka kvality firmy od jedničky do pěti a nízká hodnota automaticky neznamená bankrot. Je to ale informace, kterou před tříletým závazkem dává smysl znát.
Fixace vás neochrání před špatným dodavatelem
Pevná cena dává smysl jen tehdy, pokud věříte, že ji obchodník dokáže skutečně držet a smluvní vztah zvládne po celou dobu. Energetická krize ukázala, že samotná nízká cenovka není dostatečný parametr.
Proto ERÚ při výběru dodavatele doporučuje zohlednit vedle ceny i reference a smluvní podmínky. Dnes k tomu můžete přidat IZO, veřejný srovnávač a indikativní cenové pásmo.
Nejnižší nabídka na trhu tedy nemusí být automaticky nejvýhodnější. Pokud je rozdíl proti férovému pásmu malý, může pro část lidí dávat větší smysl transparentnější smlouva, lepší servis nebo jednodušší ukončení.
Komu dává smysl rok, komu dva a komu tři
Jednoletou fixaci bych vnímal jako variantu pro člověka, který chce krátkodobou jistotu, ale zároveň chce mít možnost relativně brzy znovu reagovat na trh.
Dva roky dávají smysl jako střed: rozpočet je chráněný přes dvě topné sezony a zároveň závazek není extrémně dlouhý.
Tři roky jsou především produkt pro člověka, který oceňuje stabilitu víc než možnost chytit případný budoucí pokles. U domácnosti s vysokou spotřebou je cenové riziko větší v absolutních korunách, takže i malý rozdíl za MWh se násobí výrazněji.
A člověk, který plánuje stěhování, rekonstrukci, fotovoltaiku nebo zásadní změnu spotřeby, by měl být s dlouhou fixací opatrnější. Jeho budoucí odběr může vypadat úplně jinak než dnešní.
Pět minut před podpisem může ušetřit tři roky lítosti
Před podpisem si otevřete tři věci: nabídku dodavatele, indikativní pásmo ERÚ a samotnou smlouvu. Ne marketingovou stránku. Smlouvu.
Porovnejte cenu za MWh i stálý měsíční plat, zjistěte přesné datum konce ceny a závazku, přečtěte prolongaci a pokutu za předčasný odchod. Nakonec si ověřte IZO obchodníka.
Pokud nabídka výrazně přesahuje indikativní pásmo, požádejte o lepší cenu nebo porovnejte trh. Pokud je cena zajímavá, ale smlouva má komplikovanou prolongaci nebo vysokou sankci, započítejte i tuto nevýhodu.
Rozhodnutí mezi jedním, dvěma a třemi roky pak přestane být věštěním budoucnosti. Bude to obyčejná volba mezi jistotou a flexibilitou.
Verdikt: fixace není past. Past je podepsat ji podle názvu produktu
Dvou- a tříleté fixace se v době nejistějších cen logicky vracejí. Pro část domácností jsou rozumným nástrojem, jak si stabilizovat rozpočet.
Jenže nejlepší fixace není automaticky ta nejdelší a nejnižší číslo v reklamě není automaticky nejlepší smlouva. Pevná cena se týká obchodní části účtu, regulované položky se mění. Dlouhý závazek omezuje možnost využít budoucí pokles a automatické prodloužení může přinést novou cenu na další roky.
Dnes má spotřebitel proti době energetické krize mnohem víc nástrojů: měsíčně aktualizovaný benchmark ERÚ, nezávislý srovnávač, veřejný Index zajištění obchodníka a zákonný limit některých sankcí.
Takže ano, fixovat může dávat smysl. Ale správná otázka není „na kolik let dnes všichni fixují“. Správná otázka zní: co přesně za tu jistotu podepisuji a kolik bude stát, když budu chtít odejít.
Zdroje
