Článek
I. Oddělení ztracených útočníků právě otevřelo
Některé kariéry skončí neproměněnou penaltou. Jiné velkým přestupem. A pak je tu případ, který začal jedním prstem a pokračuje oznámením trenéra, že svého útočníka už na hřiště v sešívaném dresu nepustí. Vítejte na Fotbalovém úřadu práce. Pořadové lístky se tisknou automaticky; červené kartičky si klienti nosí vlastní.
Zazvoní telefon. „Dobrý den, chtěl bych nové angažmá.“ „A obor?“ „Útočník.“ „Specializace?“ „Hlavičky, souboje, nepříjemnost pro obránce.“ „Zvláštní dovednosti?“ Nastane ticho. Pak úřednice opatrně doplní: „Umíte jedním prstem zařídit, aby bylo po schůzce?“
Ve skutečném světě je důvod tohoto náborového řízení známý. Po sobotní bezbrankové remíze Slavie s Hradcem Králové a vyloučení Tomáše Chorého trenér Jindřich Trpišovský v pondělí 19. října oznámil, že s útočníkem už nepočítá. Řekl, že Chorý za Slavii nenastoupí, zatímco další hráčovu budoucnost bude po návratu mužstva do Prahy řešit vedení. To není oznámení o podepsaném přestupu ani důkaz o již rozvázané smlouvě. Je to ovšem dost výrazné rozhodnutí, aby se na přepážce rozsvítila kontrolka „URGENT“.
„Vaše žádost byla přijata. Prosíme, vyčkejte mimo hrací plochu.“
II. Životopis: dvě mistrovské sezony, čtyři červené
Problém s Chorým je, že na fotbalovém trhu rozhodně nenabízí prázdný životopis. Je to důrazný útočník, který umí obraně proměnit devadesát minut v návštěvu zubní ordinace bez umrtvení. Slavii pomohl ke dvěma titulům. Pošlete ho do vápna a stopeři si automaticky začnou přehodnocovat všechny životní volby. Jenže vedle kolonky „přínos pro tým“ už několik měsíců svítí druhá: „sebekontrola — probíhá aktualizace, nevypínejte zařízení“.
V sobotu v Edenu dostal ve druhé půli přímou červenou. Podle zápisu rozhodčího Jana Všetečky ukázal směrem k němu prostředníček. Šlo o jeho čtvrté vyloučení za poslední dvě sezony. Možná právě proto se výrazu „poslední šance“ začíná bát i samotná čeština. Pokud je něco poslední šancí potřetí, mělo by se to v účetnictví vést už jako předplatné.
Paní za přepážkou obrací životopis. „Tady máte čtyři červené. To je řidičský průkaz na nějaký zvláštní vysokozdvižný vozík?“ „Ne, to jsou zápasy.“ „Rozumím. Nabízíme rekvalifikaci na člověka, který po kontaktu s rozhodčím počítá do deseti.“ Uchazeč má okamžitý dotaz: „A není to moc dlouhé? Zápas běží.“
„Vaše žádost byla přijata. Prosíme, vyčkejte mimo hrací plochu.“
III. Minule ministerstvo pravdy, dnes personální oddělení
Čtenáři našich předchozích klobás už úřední instituci znají. V sobotu jsme na Ministerstvu fotbalové pravdy sledovali, jak se jedno gesto mění v červené razítko a jak se na českých trávnících současně pěstuje téměř posvátná aura rozhodcovské neomylnosti. Tehdy jsme zakončili spis větou „Vaše námitka byla přijata. A zamítnuta.“
V pondělí se ukázalo, že ministerstvo má další patro. A tam už nejde o to, zda rozhodčí správně pískl. Tam sedí personalista. Vážně, kdyby se nějaký fotbalista chtěl rozloučit s klubem jedním gestem, těžko by našel úspornější formu. Běžní lidé musejí psát motivační dopisy, aktualizovat LinkedIn a absolvovat tři kola pohovorů. Tady stačil jeden extrémně nemotivovaný vzkaz.
S rozhodčími si přitom můžeme vyřizovat mnoho dlouhodobých účtů. Můžeme se přít o konzistentnost, komunikaci i ten podivný chrám, který se někdy kolem píšťalky staví. Jenže z této konkrétní epizody nelze udělat příběh o bezbranném hrdinovi pronásledovaném úřadem. Jednou věcí je diskutovat o způsobu rozhodování. Jinou je vědět, že hrajete před kamerami, a přesto vytáhnout gesto, které spíše než zákrok soupeře připomíná středně úspěšnou výpověď.
„Vaše žádost byla přijata. Prosíme, vyčkejte mimo hrací plochu.“
IV. Z kanceláře vedení už zněla jednou stejná melodie
Zvlášť komické — a pro klub méně komické — je, že jsme podobné řeči neslyšeli poprvé. Po Chorého předchozích disciplinárních průšvizích se jeho budoucnost v Edenu vážně řešila už dřív. Následoval návrat. Fotbal dal hráči další šanci, což je lidské, sportovně pochopitelné a samo o sobě správné. Horší je, když se z každé další šance stane jen nový obal pro starou chybu.
Na Fotbalovém úřadu práce tedy existuje speciální oddělení „Poslední šance a jejich prodloužení“. Vedoucí má na stole sedm razítek: POSLEDNÍ, SKUTEČNĚ POSLEDNÍ, TENTOKRÁT UŽ OPRAVDU, VÝJIMEČNÁ, VÝJIMKA Z VÝJIMKY, TOHLE JE NAPOSLED a ZA MĚSÍC SI PROMUVÍME. Když se zeptáte, které platí, odpoví vám, že právě došel inkoust.
Trpišovský má plné právo přiznat, že už nemá trpělivost. Bez ohledu na umění ve vápně totiž pro kabinu něco stojí, když se před evropským zápasem místo soupeře řeší domácí disciplína. Útočník má dávat soupeři starosti, nikoliv trenérovi tiskové konference, na nichž musí vysvětlovat anatomii jedné ruky.
„Vaše žádost byla přijata. Prosíme, vyčkejte mimo hrací plochu.“
V. Agent vyhlíží cizinu. Úřad nabízí kurz diplomacie
A do této chvíle vstoupil ještě Chorého agent David Nehoda. Novinářům řekl, že hráč chtěl zůstat v Česku, ale po novém vývoji mohou přehodnotit situaci a hledat zahraniční angažmá. Nikdo tím nepotvrdil podepsanou smlouvu v konkrétní zemi. Je to možnost, nikoli hotová letenka.
Na našem satirickém úřadu ovšem už běží mezinárodní oddělení. Referent listuje příručkou. „Angličtina?“ „Football.“ „Němčina?“ „Fußball.“ „Arabština?“ „Naučím se.“ „A co znamená rozhodčí?“ „To slovo bych radši neprocvičoval.“ Úředník si zoufale povzdechne. „Tak začneme lekcí jedna: úsměv a ruka v kapse.“
Zahraniční klub může získat kvalitního hráče. To je bez debat. Ale sotva si koupí jinou minulost. Tu si Chorý veze s sebou jako příruční zavazadlo, které se nevejde do horní přihrádky. Slušný gól může mnohé napravit na hřišti. Neudělá však znovu nesportovní gesto správným a nevrátí Slavii zápasové minuty, které odehrála o deseti.
„Vaše žádost byla přijata. Prosíme, vyčkejte mimo hrací plochu.“
VI. Konec kariéry? Ne. Konec výmluv by stačil
Celá groteska svádí k jednoduchému závěru: jeden špatný prst, jedna zničená kariéra. Jenže to je přehnané. Chorý není odsouzený k fotbalovému zapomnění a nikdo nemá právo vydávat domněnky o jeho budoucnosti za hotovou pravdu. Potřebuje spíš to, co se do fotbalových přestupových statistik špatně zapisuje: důvěryhodný důkaz, že další klub nebude kupovat zároveň permanentku do disciplinární komise.
Hra je úžasná věc. Umožňuje člověku zvládnout obrovské emoce, napětí a adrenalin, aniž by se musel chovat jako komentářová sekce po půlnoci. Od špičkového profesionála tedy není příliš žádat, aby mezi úmyslem a prstem vznikla aspoň krátká bezpečnostní prodleva.
Na závěr přichází rozhodnutí úřadu. „Uchazeči se doporučuje rozvíjet zakončení hlavou, komunikaci slovem a schopnost vydržet 90 minut bez vlastního disciplinárního seriálu.“ A pod tím poslední poznámka: „Tento dokument není potvrzením konce kariéry. Pouze potvrzuje, že trpělivost zaměstnavatele není obnovitelný přírodní zdroj.“
„Vaše žádost byla přijata. Prosíme, vyčkejte mimo hrací plochu.“
Zdroje k faktickým tvrzením
Tento text je názorem a satirou; ověřené zpravodajské podklady jsou uvedeny zde.
