Článek
CO JE DOLOŽENÉ
Video zveřejněné zhruba před čtyřmi lety zachycuje Filipa Turka a další influencery při jogurtové výzvě na pražské zřícenině Baba. Jogurt končí také na zdivu. Zřícenina je vedena jako kulturní památka; Národní památkový ústav označil chování skupiny za velmi nevhodné. Turek dnes video popisuje jako nesmyslnou zábavu a v reakci přesměroval část pozornosti k prezidentu Petru Pavlovi.
Kdyby se česká politika měřila množstvím potravin, které kdo v minulosti proměnil v projektil, mohli bychom dnešek uzavřít rychle. Na internetu se znovu objevilo několik let staré video, na němž současný poslanec Filip Turek společně s dalšími lidmi hází jogurty po kamarádovi. Děje se to na pražské Babě a část obsahu kelímků končí také na zdivu chráněné zříceniny.
Je to hloupé? Ano. Je to samo o sobě státnická katastrofa? Ne. Česká republika kvůli kilogramovému jogurtu nepřestane fungovat, koruna se nezhroutí a vláda kvůli tomu nemusí svolávat Bezpečnostní radu státu. Pokud bychom z každého starého internetového videa dělali důkaz doživotní nezpůsobilosti k veřejné funkci, velmi rychle bychom zjistili, že generace vyrůstající s YouTubem má před vstupem do politiky poněkud bohatší archiv než generace vyrůstající s fotoalbem v kredenci.
Právě proto nám na celé epizodě připadá nejzajímavější něco jiného než samotná jogurtová sprcha. Ne to, co Turek udělal tehdy. Ale jak se k tomu staví dnes, když už není influencerem v partě kamarádů, nýbrž poslancem a veřejným činitelem.
První problém je menší, než naznačuje internet. A právě proto se dal vyřešit jednou větou
Zpravodajský základ je poměrně prostý. Televize Nova popsala, že se v posledních dnech rozšířil záznam z videa youtubera Jana Krasinského. Ve výzvě se objevuje i Filip Turek a další účastník; poražený následně dostává „jogurtovou sprchu“. iDNES doplňuje, že původní video trvá přibližně devatenáct minut a pracovalo s velkými kilogramovými baleními bílého jogurtu.
Místo přitom není kulisa bez významu. Památkový katalog eviduje zříceninu Na Babě jako kulturní památku a samotná Baba je městskou památkovou zónou. Památkový katalog zároveň popisuje zříceninu jako původní viniční lis z druhé poloviny 17. století, romanticky upravený v 19. století. Národní památkový ústav podle iDNES označil chování zachycené ve videu za velmi nevhodné.
Tím ale zatím končí to, co lze z dostupných zdrojů bezpečně tvrdit. Nemáme v ruce rozhodnutí, že by Turek zříceninu prokazatelně trvale poškodil. Nevidíme ani informaci o pravomocném přestupku či trestném činu kvůli tomuto videu. Rozumná glosa proto nemá z jogurtu vyrábět kladivo na politika. Má se ptát, co nám epizoda říká o úsudku a odpovědnosti.
Veřejný činitel nepotřebuje být bez minulosti. Potřebuje umět říct: tohle byla hloupost
Turek pro TN.cz označil své tehdejší jednání za „nesmyslnou zábavu“. To je vlastně docela přijatelný začátek. Některé věci z minulosti opravdu nejsou hluboký charakterový manifest; někdy jsou prostě jen trapné. A čtyři roky stará internetová blbost nemusí být automaticky důvodem k politické popravě.
Jenže místo tečky přišla další věta. Turek svou reakci spojil s výročím okupace Československa a zaútočil na prezidenta Petra Pavla. Najednou už se neřeší otázka „bylo vhodné házet potraviny po člověku a po zdivu památky?“, ale mnohem větší spor o prezidentovu minulost, komunismus a srpen 1968.
A právě tady se z drobné internetové kauzy stává politicky zajímavý materiál. Ne proto, že by jogurt dokazoval cokoliv zásadního o schopnosti psát zákony. Ale protože reakce ukazuje komunikační instinkt: vlastní trapas zmenšit, zasadit ho do většího konfliktu a přenést pozornost na protivníka.
Tři kroky obrany: zlehčit, relativizovat, přesměrovat
Když jsme si Turkovu reakci rozebrali bez stranických sympatií, má téměř učebnicovou strukturu. Není nutné v ní hledat tajný mediální plán; stačí sledovat pořadí argumentů:
Zlehčení: šlo jen o nesmyslnou zábavu. Tím se spor přesouvá z roviny odpovědnosti do roviny humoru.
Relativizace časem: video je staré a vzniklo před vstupem do vrcholné politiky. To je relevantní kontext, ale nemění obsah záznamu.
Přesměrování: místo dalšího vysvětlení vlastního jednání přijde útok na prezidenta a otevře se úplně jiná historická debata.
Je to účinné, protože poslední bod okamžitě rozdělí publikum na tábory. Člověk, který Turka podporuje a Pavla nemá rád, přestane během několika sekund řešit Babu. Člověk, který Turka nesnáší, naopak dostane další důvod k rozhořčení. Původní otázka zmizí pod sporem, který je emocionálně mnohem větší.
A přitom právě původní otázka je překvapivě jednoduchá. Dospělý člověk se v několika letech starém videu choval na kulturní památce způsobem, který dnes památkáři označují za velmi nevhodný. Veřejný činitel může říct: „Ano, byla to pitomost, dnes bych to neudělal.“ Tím by byla podstatná část příběhu vyřízená.
Největší past celé kauzy: předstírat, že jogurt rozhoduje o politice
Je snadné sklouznout do opačného extrému a udělat z videa důkaz, že jeho protagonista nemůže zastávat žádnou veřejnou funkci. To by byla stejně líná argumentace jako předstírat, že na videu není nic k řešení.
Politik má být hodnocen hlavně podle výkonu mandátu: jak hlasuje, co prosazuje, jak zachází s veřejnou mocí, zda dodržuje pravidla a jaké důsledky mají jeho rozhodnutí. Staré video s jogurtem je proti tomu vedlejší epizoda. Jenže vedlejší epizody mají jednu užitečnou vlastnost: někdy odhalí způsob, jakým člověk reaguje, když nepotřebuje obhajovat složitý zákon, ale jen vlastní úsudek.
V této situaci tedy nejde o test politického programu Motoristů. Není to spor o Green Deal, daně ani dopravu. Je to malý test osobní odpovědnosti. A v malém testu bývají odpovědi někdy čitelnější právě proto, že sázky nejsou vysoké.
Baba není anonymní zeď. Je chráněná už desítky let
Autorskou nadstavbu jsme proto nepostavili na počtu internetových komentářů, ale na ověření samotného místa. Památkový katalog uvádí zříceninu Na Babě jako kulturní památku s rejstříkovým číslem ÚSKP 40469/1-1474. Městská památková zóna Baba je chráněná od 1. listopadu 1993.
To neznamená, že každé polití zdi automaticky představuje zničení kulturního dědictví. Znamená to ale, že argument „byla to jen sranda mezi kamarády“ má ještě druhou polovinu: byla to sranda mezi kamarády na místě, které není jejich soukromým dvorkem. Veřejný prostor má vlastníka, pravidla a v tomto případě také památkovou hodnotu.
Tohle je možná nejméně ideologická věta celého příběhu. Můžete volit Motoristy, Piráty, ANO, ODS nebo nikoho. Po návštěvě kulturní památky po sobě prostě nemáte nechávat bordel. Politická orientace na tom nic nemění.
A co prezident Pavel? Právě tady je nejlepší nenechat se odvést od tématu
Prezidentova minulost před rokem 1989 je legitimní téma veřejné debaty. Stejně legitimní je hodnotit výroky a činy každého jiného politika. Jenže logicky spolu tyto dvě věci nesouvisejí. To, co dělal nebo nedělal Petr Pavel před desítkami let, nemění povahu videa na Babě ani odpovědnost lidí, kteří v něm vystupují.
Argument „podívejte se na něj“ může být politicky účinný, ale jako odpověď na vlastní jednání je slabý. Kdyby prezident Pavel zítra udělal něco nevhodného, nepřestane to být nevhodné jen proto, že jiný politik udělal něco horšího. A stejné měřítko musí platit opačným směrem.
Právě v tom je podle nás nejzajímavější lekce celé jogurtové epizody. Politická debata se dnes málokdy vede o samotné otázce. Každá malá věc se okamžitě připojí k většímu kulturnímu konfliktu, protože v něm už máme předem vybrané týmy. Z jogurtu se během jediné odpovědi stane spor o srpen 1968.
Kdyby Turek odpověděl jednou větou, článek by byl o polovinu kratší
Představme si nejméně dramatickou variantu: „Byla to hloupá zábava, dnes bych to na kulturní památce neudělal.“ Žádné sebemrskačství. Žádná rezignace. Žádná politická poprava. Jen jednoduché převzetí odpovědnosti za něco, co sám politik dnes označuje za nesmyslné.
Taková odpověď by jeho odpůrce nepřesvědčila, že ho mají začít volit. Jeho příznivci by se kvůli ní nejspíš také nerozutekli. Ale stanovila by jeden docela zdravý standard: člověk ve veřejné funkci nemusí tvrdit, že všechno, co kdy udělal, bylo ve skutečnosti správně nebo omluvitelné chováním někoho jiného.
Politická dospělost se totiž nepozná podle toho, že člověk nikdy nebyl trapný. To je nesplnitelný požadavek. Pozná se podle toho, jestli dokáže připustit, že některé vlastní momenty byly prostě špatné, aniž by okamžitě potřeboval najít větší vinu na druhé straně barikády.
Verdikt: jogurt je drobnost. Uhýbání od odpovědnosti už drobnost být nemusí
Na internetu se bude nejlépe sdílet obrázek politika a létajícího jogurtu. Je absurdní, jednoduchý a okamžitě srozumitelný. Jenže právě proto bychom měli odolat pokušení udělat z něj větší skandál, než jaký skutečně je.
Čtyři roky staré video z hloupé výzvy není samo o sobě rozsudek nad politickou kariérou. Je ale fér připomenout, že se natáčelo na chráněném místě, že jogurt končil na zdivu a že památkáři takové chování hodnotí jako velmi nevhodné. Stejně fér je dodat, že dostupné zdroje samy o sobě nedokládají pravomocně potvrzené poškození památky.
A pak zbývá dnešek. Turek dostal možnost uzavřít malou kauzu malou odpovědí. Místo toho ji spojil s prezidentem a okupací. To je pro nás podstatnější než obsah bílého kelímku.
Jogurt ze zdi lze smýt. Mnohem těžší je z veřejné debaty smýt zvyk, že na otázku po vlastní odpovědnosti odpovídáme seznamem provinění někoho jiného.
Zdroje a ověření
TN.cz – Další skandální video Turka: Na zřícenině házel jogurty, po kritice se opřel do Pavla – základ události, popis videa, Turkovy vyjádření.
iDNES.cz – Další Turkův výstřelek, v šestatřiceti metal jogurty v kulturní památce – délka a kontext původního videa, vyjádření NPÚ.
Památkový katalog – Baba, památková zóna – právní ochrana městské památkové zóny od roku 1993.
Památkový katalog – výšinné sídliště / hradiště Baba – historický kontext zříceniny a lokality.
