Článek
Dukla prohrála podruhé za sebou. Fanoušci se ozvali
Dukla Praha měla po sestupu z první ligy jasnou ambici: vrátit se co nejrychleji nahoru. Po pěti kolech Chance Národní Ligy má ale sedm bodů, dvě výhry, jednu remízu a dvě porážky. Po domácím pádu 1:3 s rezervou Slavie přišla v pátek další prohra 1:3 v Ústí nad Labem.
Právě po ní dostal trenér Pavel Šustr otázku na hlasitý dukelský kotel, který tým podporoval i venku. Odpověď byla v jeho tradičním stylu - přímočará, trochu provokativní a přesně taková, aby se o ní druhý den psalo.
Šustr fanouškům poděkoval za podporu, zároveň ale řekl, že už „vystrkují růžky“ a poučují tým o tom, jak se bojuje o první ligu. A přidal větu, která podle mě celý spor posouvá z normální trenérské frustrace do zbytečně paternalistické polohy: „Fanoušci jsou od toho, aby fandili, hráči hráli a trenéři koučovali.“
Tahle věta zní úderně. Jenže fotbal bez názoru z tribuny by byl přesně tím sterilním produktem, proti kterému se Šustr sám často vymezuje.
Nadávka není kritika. A právě to se v jeho odpovědi slévá dohromady
Nejprve férově to, v čem má Šustr pravdu. Pokud někdo trenérovi nebo hráčům po zápase vulgárně nadává, nemusí se tvářit, že je to součást pracovní náplně. Platí to pro trenéra stejně jako pro prodavače, rozhodčího nebo číšníka. Kritika výkonu a osobní urážka jsou dvě rozdílné věci.
Šustr sám ostatně řekl, že s podporou nemá problém, pokud nejsou vulgarity. To je naprosto legitimní hranice.
Jenže hned vedle toho odmítl i řeči fanoušků o tom, „jak se bojuje a nebojuje o první ligu“ a ironicky se ptal, jako by s tím měli nějaké zkušenosti. Tady už nejde o vulgaritu. Tady jde o názor lidí, kteří klub sledují, platí vstupné, jezdí za ním ven a po dvou porážkách v řadě nejsou spokojení.
Fanoušek samozřejmě nemusí rozumět taktice lépe než profesionální trenér. Stejně jako divák nemusí umět natočit film, aby poznal, že ho nebavil. Fotbalová tribuna není trenérská licence. Je to publikum, pro které se celý profesionální sport vůbec hraje.
Před měsícem byl Šustr jedním z nich. Doslova
Celé vyjádření je ještě zajímavější kvůli tomu, co se stalo na Julisce 24. července.
Šustr tehdy pykal za disciplinární trest a nemohl vést Duklu z lavičky. Před domácím zápasem s Českou Lípou slíbil, že pokud Dukla v 85. minutě povede 2:0, půjde mezi fanoušky do kotle bez trička. Výsledek přesně odpovídal sázce a trenér svůj slib splnil.
V kotli skandoval „Dukla Praha do toho“, fandil jako běžný příznivec a po zápase ještě s úsměvem řešil, zda tím něco nepřekročil. Byla to skvělá scéna. Sympatická, lidská a přesně zapadající do jeho obrazu trenéra, který nechce být uhlazený robot.
O necelý měsíc později ale přichází výrok, že fanoušci mají fandit, hráči hrát a trenéři koučovat.
Právě ten kontrast mě baví nejvíc. Když je atmosféra dobrá a tým vyhrává, hranice rolí se může rozmazat natolik, že trenér stojí bez trička v kotli. Když přijde druhá porážka za sebou a z kotle zazní kritika, najednou se role zase velmi přesně rozdělí.
Fanoušci nejsou zaměstnanci klubu. Právě proto mohou říct, že se jim výkon nelíbí
Profesionální fotbal má zvláštní vztah se svým publikem. Klub fanoušky potřebuje, prodává jim permanentky, merchandising, zážitky, emoce a příběh společné identity. Když se daří, mluví se o dvanáctém hráči. Když přijde plný sektor na venkovní zápas, klub mu děkuje.
Jenže dvanáctý hráč není zaměstnanec, kterému trenér rozdá pracovní náplň.
Fanoušek nemusí plnit taktické pokyny. Nemá povinnost být konstruktivní analytik. Má právo tleskat, pískat, být zklamaný, říct, že tým hraje špatně, nebo se ptát, proč klub s postupovými ambicemi po pěti kolech ztratil osm bodů.
Samozřejmě pořád v mezích slušnosti.
A právě proto mi věta „fanoušci jsou od toho, aby fandili“ vadí. Fandění není slepá poslušnost. Podpora klubu může klidně obsahovat i kritiku jeho současného výkonu. V některých chvílích je právě kritika důkazem, že lidem na klubu záleží.
Šustr sám staví svou značku na tom, že nebude ovce
Pavel Šustr není trenér, který by tři minuty po zápase odříkal naučené věty o těžkém soupeři, poctivé práci a nutnosti jít zápas od zápasu. Právě naopak.
Po jarním utkání v Teplicích tvrdě zkritizoval rozhodčího Ondřeje Berku. Disciplinární komise mu následně udělila zákaz výkonu funkce na dva soutěžní zápasy. Šustr se později k celé věci vrátil a vysvětloval, že chce mít možnost říct svůj názor. Použil přitom vlastní přirovnání: nechce být ovce, která jen dělá „bé, bé“.
To je pozice, které vlastně rozumím. Sport by byl nesnesitelný, kdyby každý trenér po kontroverzním zápase mluvil jazykem firemního tiskového oddělení.
Jenže stejnou svobodu názoru je fér dopřát i tribuně.
Nemůže fungovat model, ve kterém je trenérova přímočarost důkazem charakteru, zatímco přímočarost fanouška automaticky znamená, že „vystrkuje růžky“. Buď má fotbal prostor pro emoce a názor z obou stran, nebo z něj opravdu udělám prostředí plné lidí, kteří pouze dělají „bé, bé“.
Dukla přitom své fanoušky potřebuje možná víc než většina konkurence
Na Šustrově poznámce je ještě jeden paradox. Sám řekl, že Dukla má fanoušků „pár“, ale na druhou ligu jich je podle něj relativně dost a navíc jezdí ven. To je spíš kompliment než urážka.
Dukla dlouhodobě nepatří mezi české kluby s obrovskou masovou základnou. O to větší cenu má skupina lidí, která s ní jede v pátek do Ústí a po sestupu pokračuje v podpoře i ve druhé lize.
Na Julisku přišlo na zápas s rezervou Slavie 2 145 diváků. V Ústí byla celková návštěva 1 811 lidí a podle reportáže iSportu byl dukelský kotel slyšet výrazně. To není argument, že fanoušci mají rozhodovat o sestavě nebo přestupech. Je to argument, proč jejich frustraci není moudré shazovat větou, že nemají zkušenosti s bojem o první ligu.
Nemají. Trenér zase nemá zkušenost s tím, jaké je jezdit desítky let na stejný klub bez výplaty, smlouvy a jistoty, že příští pátek dostane za své peníze dobrý výkon.
Každá strana zná jiný kus stejného fotbalu.
Sedm bodů po pěti kolech není katastrofa. Ale otázky jsou legitimní
Je také fér brzdit přehnanou paniku. Dukla po pěti kolech není v rozkladu. Má sedm bodů a ztrácí pět na vedoucí Karvinou. Druhá liga je dlouhá, vyrovnaná a dvě špatná utkání v srpnu sama o sobě nerozhodují o květnovém postupu.
Šustr má pravdu i v tom, že Dukla nemá automatický nárok být favoritem jen proto, že sestoupila z nejvyšší soutěže.
Jenže klub zároveň veřejně mluví o snaze rvát se o návrat. Jakmile nastaví takový cíl, fanoušek má právo poměřovat realitu právě s ním. Dvě porážky 1:3 za sebou a sedmé místo po pěti kolech nejsou důvodem k hysterii. Jsou ale naprosto legitimním důvodem k otázce, zda současné výkony odpovídají ambici bojovat o špičku.
A odpověď samotného trenéra je zatím vlastně stejná: neodpovídají. Šustr po Ústí řekl, že výkony některých zkušených i mladých hráčů jsou „zatím málo“.
Fanoušci tedy v základním hodnocení nejsou úplně mimo. Jen ho říkají z tribuny jiným jazykem.
Můj verdikt: růžky nejsou problém. Problém by byl, kdyby tribuna přestala reagovat úplně
Pavla Šustra mám v českém fotbale raději právě tehdy, když mluví bez filtru. Jeho tiskové konference mají osobnost a často z nich vznikne něco mnohem zajímavějšího než standardní trenérská řeč.
Tentokrát ale podle mě přestřelil.
Má plné právo odmítnout osobní nadávky. Má právo říct, že fanoušek nevidí do kabiny a nemá trenérskou zkušenost. Nemá ale smysl dělit svět na fanoušky, kteří mají pouze fandit, hráče, kteří mají pouze hrát, a trenéry, kteří jediní smějí hodnotit, jak se bojuje o ligu.
Fotbal funguje právě proto, že se tyto světy neustále potkávají.
Před měsícem Šustr stál bez trička v kotli a byl na pár minut fanouškem. Teď by měl připustit i opačný směr: fanoušek může na pár minut hodnotit trenéra.
Dokud u toho zůstane bez vulgarit, žádné nebezpečné růžky nevidím. Mnohem horší signál by byl prázdný sektor, ticho po zápase a lidé, kterým už je úplně jedno, jestli Dukla postoupí, nebo ne.
Jak jsem glosu ověřoval
Výrok Pavla Šustra a kontext pozápasové debaty vychází z rozhovoru iSport.cz zveřejněného 22. srpna 2026. Kontrast s jeho červencovým fanděním v kotli jsem ověřil v předchozí reportáži iSportu. Výsledky, sestavy a aktuální tabulku jsem kontroloval proti oficiálnímu webu FK Dukla Praha; disciplinární kontext proti zveřejněnému rozhodnutí LFA/FAČR. Hodnotící části jsou autorskou glosou a jsou záměrně oddělené od faktického základu.
Zdroje
