Článek
Je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak během pěti minut proměnit českou dálnici v debatní kroužek. Řidič v levém pruhu jede 130 km/h. Pravý pruh je volný. Za ním se objeví rychlejší auto a začne se přibližovat. První řidič si říká: jedu maximem, proč bych měl uhýbat? Druhý: levý pruh není tvoje soukromá parcela.
Právně je odpověď překvapivě jednoduchá. Mimo obec se na komunikaci se dvěma nebo více pruhy v jednom směru jezdí vpravo. Ostatní pruhy se používají tehdy, když je to potřeba k předjíždění, objíždění, otáčení nebo odbočování. Samotných 130 km/h tedy není permanentka do levého pruhu.
To ale nedává řidiči za vámi licenci nalepit se na nárazník. Zákon současně ukládá zachovat takovou bezpečnou vzdálenost, aby bylo možné zastavit při náhlém zpomalení auta vpředu. Český nerv má tedy dvě poloviny a obě mohou být špatně zároveň.
„Jedu 130, rychleji se stejně nesmí“ není argument pro obsazení levého pruhu
§ 12 zákona o silničním provozu pracuje mimo obec s jednoduchým pravidlem: základní jízdní pruh je pravý. Levý není vyhrazen pro řidiče, kteří právě dosáhli nejvyšší dovolené rychlosti. Je určen hlavně k předjíždění a dalším zákonem popsaným manévrům.
Pokud tedy předjíždím souvislou řadu kamionů, samozřejmě nemám povinnost každých sto metrů kličkovat doprava a znovu doleva. Pokud je ale pravý pruh skutečně volný a já nikoho nepředjíždím, důvod zůstávat vlevo mizí.
Tady se podle mě rodí velká část českého konfliktu. Někteří řidiči si pletou rychlostní limit s právem regulovat ostatní. Jenže moje role není dělat na dálnici mobilní radar. Pokud se mám podle pravidel zařadit doprava, mám se zařadit doprava - i kdyby auto za mnou následně porušilo rychlostní limit.
Druhá strana sporu: levý pruh není ani povolení jezdit metr za kufrem
Stejně snadno lze sklouznout na druhý extrém. To, že někdo neoprávněně zůstává vlevo, neznamená, že je bezpečné ho zezadu vytlačovat.
§ 19 ukládá řidiči jedoucímu za jiným vozidlem ponechat bezpečnou vzdálenost tak, aby dokázal zastavit při náhlém zpomalení nebo zastavení auta před sebou. Zákon u osobního auta nestanoví univerzální počet metrů, který by platil při každé rychlosti a za každého počasí.
BESIP ale jako praktickou pomůcku doporučuje odstup přibližně dvě sekundy. A právě při dálniční rychlosti vypadá tato nenápadná rada podstatně dramatičtěji, než zní.
Při 130 km/h jsou dvě sekundy přes 72 metrů
Přepočítal jsem doporučení BESIP na dálniční rychlost. Při 130 km/h ujede auto za jednu sekundu přibližně 36,1 metru. Za dvě sekundy tedy asi 72,2 metru.
Jestli se někdo drží jednu sekundu za autem před sebou, má při 130 km/h mezi nárazníky jen zhruba 36 metrů. Ministerstvo dopravy přitom upozorňuje, že přibližně 0,75 sekundy může řidič potřebovat už jen na to, aby si vůbec všiml nečekané situace.
Při 130 km/h představuje 0,75 sekundy přibližně 27 metrů jízdy. Ještě než tedy člověk vůbec začne účinně reagovat, může ukrojit velkou část odstupu, který si agresivním přiblížením původně nechal.
Ministerstvo naměřilo problém na obou stranách volantu
Data Ministerstva dopravy ukázala, že doporučený dvousekundový odstup na dálnicích nedodržovala zhruba třetina sledovaných řidičů osobních aut. Na silnicích nižších tříd mimo obec byla situace ještě horší.
To je důležité, protože česká debata se často zredukuje na otázku, kdo je větší idiot: člověk vlevo, nebo člověk nalepený za ním. Z hlediska bezpečnosti je lepší přijmout méně uspokojivou odpověď: oba mohou současně dělat něco špatně.
Modelová situace: tři auta a žádný vítěz
Představím si dálnici se dvěma pruhy. Vpravo je několik set metrů prázdno. Auto A jede vlevo 130 km/h a nikoho nepředjíždí. Auto B přijede zezadu vyšší rychlostí a místo bezpečného odstupu se přiblíží na několik desítek metrů. Auto A se rozhodne, že ‚ho vychová‘, a vlevo zůstane.
Auto A by mělo po skončení předjíždění použít pravý pruh. Auto B by mělo držet bezpečný odstup bez ohledu na to, jak moc ho řidič před ním štve. A rozhodnutí auta A úmyslně zůstat vlevo jen proto, aby druhého zpomalilo, z celé situace neudělá dopravní výchovu. Udělá z ní dvě chyby místo jedné.
Nejbezpečnější výsledek je přitom nudný: A se bezpečně zařadí doprava, B dodrží odstup a oba pokračují, aniž by na dálnici řešili osobní čest.
Co když je pravý pruh rozbitý nebo plný kamionů?
Pravidlo jízdy vpravo neznamená povinnost neustále přeskakovat mezi pruhy. Pokud řidič předjíždí několik vozidel za sebou a návrat doprava by byl jen krátký nebo by vyžadoval okamžité další předjíždění, situace je jiná než při kilometru prázdné dálnice.
Stejně tak musí každý manévr proběhnout bezpečně. ‚Uhni mi okamžitě‘ není zákonná kategorie. Řidič předjíždějící vozidlo se má vrátit do pravého pruhu až tehdy, kdy to může bezpečně udělat.
Článek proto nemíří na člověka, který legitimně předjíždí. Míří na oblíbený argument, že dosažení 130 km/h samo o sobě ruší povinnost jezdit mimo obec vpravo.
A v obci je pravidlo jiné
Další zdroj hádek vzniká tím, že stejné pravidlo neplatí všude stejně. V obci na komunikaci s dvěma nebo více vyznačenými pruhy v jednom směru smí řidič motorového vozidla obecně použít kterýkoli jízdní pruh, pokud nejde o zvláštní situace uvedené v zákoně.
Proto není dobré přenášet dálniční poučku mechanicky na každou víceproudou městskou ulici. Český nerv je tentokrát hlavně o dálnicích a dalších komunikacích mimo obec.
Čtyři pravidla, která by z dálnice odstranila půlku zbytečných konfliktů
• Je-li mimo obec pravý pruh volný a nikoho nepředjíždím, vrátím se doprava.
• Rychlostní limit mi nedává právo hlídat rychlost ostatních tím, že zůstanu vlevo.
• Řidič přede mnou může dělat chybu, ale pořád za ním musím držet bezpečný odstup.
• Při 130 km/h jsou dvě sekundy přibližně 72 metrů; čím horší podmínky, tím větší rezervu potřebuji.
Verdikt: levý pruh není ani obývák, ani vyhazovací dveře
Řidiči, kteří zůstávají vlevo se slovy ‚jedu 130, tak co chceš‘, mají jednoduchý problém: zákon jejich argument nezná. Pokud pravý pruh může být bezpečně použit a předjíždění skončilo, má se mimo obec jezdit vpravo.
Řidiči, kteří na to odpovídají jízdou několik metrů za kufrem, ale žádné morální vítězství nezískávají. Bezpečná vzdálenost platí i za člověkem, který mě vytáčí.
Možná je právě tohle nejlepší lék na český dálniční nerv: přestat z pruhů dělat otázku ega. Vpravo se jezdí, vlevo se předjíždí a mezi dvěma auty má zůstat místo na chybu. Protože ta přijde rychleji než další sjezd.
Metodika a omezení
Právní část vychází z aktuálního znění zákona č. 361/2000 Sb., zejména § 12 o jízdě v jízdních pruzích a § 19 o bezpečné vzdálenosti. Doporučení dvou sekund a údaje o chování českých řidičů pocházejí z materiálů Ministerstva dopravy a BESIP. Výpočty 36,1 m za sekundu, 72,2 m za dvě sekundy a přibližně 27 m za 0,75 sekundy jsou moje přepočty pro konstantní rychlost 130 km/h. Nejde o zákonem stanovené univerzální metrové minimum. Skutečně bezpečný odstup závisí také na počasí, povrchu, pneumatikách, viditelnosti a dalších podmínkách.
Zdroje
