Článek
Asfalt byl rozpálený, mezi domy se rozléhal křik a z otevřeného okna přišlo upozornění, že za chvíli bude večeře. Nikdo nepotřeboval kontrolovat procenta baterie. Hry už totiž běžely. Na chodníku byl namalovaný panák, vedle čekaly kuličky a dvě děti se postavily tak, aby mezi nimi někdo mohl natáhnout gumu.
Nechceme vám pouze ukázat staré předměty a zeptat se na jejich jméno. Na našem kresleném dvoře se postupuje od jednoho stanoviště k druhému. U každé hry si nejprve přečtete konkrétní pravidlo dané varianty a pak vyberete další platný tah. Někde rozhoduje čára, jinde rytmus skoku nebo pořadí hráčů. Má to svůj důvod: jedna parta mohla hrát trochu jinak než druhá a kvíz by neměl označovat cizí dětské vzpomínky za chybu.
Právě v tom je na dvorkových hrách něco krásného. Nebyly to hotové aplikace se stejným menu pro každého. Pravidla vznikala dohodou, občas i hlasitou hádkou, a platila, dokud je ostatní přijímali. Kdo vyrůstal na jednom sídlišti, mohl být o dvě čtvrti dál překvapený.
Dnes může být tenhle svět vzpomínkou, ale princip hry se nezměnil: domluvit se, respektovat společný prostor, přijmout nepovedený pokus a zkusit to příště. K tomu pořád stačí víc než jakákoli obrazovka.
Ještě tři kvízy z mého profilu na Médiu
• Projděte panelákem od sklepa až na střechu — Ze dvora udělejte pár kroků ke vchodu. Víte, co čeká v kočárkárně, v umakartu i na střeše?
• Chmel 1985: přežijete brigádu od budíčku po česačku? — Další místo, kde vznikaly vzpomínky celé generace. Tentokrát ne hra na dvoře, ale celý den na chmelu.
• Kadeřnictví 1985: natáčky, sušák a břitva — Dřívější svět pokračuje za dveřmi provozovny. Poznáte pomůcky, které mívaly doma naše mámy a babičky?
