Článek
Když někdo začne udávat rytmus, přidá se obvykle i člověk, který nikdy nepřečetl jedinou notu. Stačí slyšet pravidelné kroky, potlesk nebo ťukání prsty o stůl. Jenže zkuste stejný sled najednou zapsat: tlesk, pauza, důraz, dva rychlé údery. Najednou rozhodují i okamžiky, ve kterých se nestane vůbec nic.
Proto jsme rytmus nepřevedli na školní notovou osnovu. Máte před sebou jednoduchý záznam: T jako obyčejný tlesk, D jako důraz a tečku jako pauzu. Z něj se snažíte poznat jednu ze čtyř sekvencí. Kdo chce, může si předpis přehrát krátkými původními zvuky přímo ve hře. Kdo zvuk zapnout nemůže nebo nechce, o žádnou informaci nepřijde.
V hudbě nejsou důležité jen údery. Důležitý je i prostor mezi nimi. Právě pauza dokáže ze dvou téměř stejných rytmů udělat dva výrazně rozdílné pohyby a důraz zase změní to, co naše ucho považuje za začátek fráze.
Tahle hra nevypovídá o hudebním talentu ani nezkouší známé písničky. Je to malá dílna přesnosti: osm nebo šestnáct políček, jedna posloupnost, žádné skryté noty a dost času na kontrolu každého kroku.
A když vás bavilo přemýšlet dál…
