Článek
Najít v Praze studentskou brigádu, kde vás úplně nesedřou, je docela oříšek. Spousta lidí mého věku tak skočí na lákavé reklamy, hodí si na záda modrý batoh a vyrazí do ulic. Sám jsem si tohle řemeslo detailně zjišťoval a narazil jsem na dost tvrdou realitu. Tady je upřímný pohled na to, proč tahle „svobodná práce“ na IČO často končí pláčem nad prázdným účtem.
Zlatá klec na IČO: Pán svého času, nebo sluha aplikace?
Hned na začátku vám naslibují, že jste pány svého času. Realita je taková, že jste závislí na tom, co vám algoritmus přidělí. Abyste vůbec mohli začít, musíte si vyřídit živnostenský list, což vás na úřadě stojí tisícovku. Jako student sice první rok neplatíte horentní zálohy na pojištění, ale jakmile do toho spadnete a třeba přestanete studovat, stát si pro daně a odvody velmi rychle přijde. A ten účet na konci roku fakt bolí.
Dopravní prostředky: Vyberte si, co vám sežere peníze
Ať už se rozhodnete rozvážet jakkoliv, každý způsob má své vlastní, skryté výdaje:
Pěšky: Romantická představa, která skončí zničenými klouby. Jste logicky nejpomalejší, takže vás aplikace často hází na druhou kolej. Nachodíte desítky kilometrů denně po tvrdé dlažbě a výdělek mnohdy sotva pokryje nákup nových bot, které do měsíce prošoupete.
Kolo: Tady budete doslova potit krev. Jezdit po pražských kopcích s patnáctikilovým batohem na zádech vyžaduje nadlidské úsilí. A náklady? Píchlé duše, sjeté brzdy a zničené řetězy platíte ze svého. Do toho vás na silnicích neustále ohrožují bezohlední řidiči aut.
Skútr: Musíte platit drahý benzín, pojištění a pravidelný servis. V zimě nebo v dešti navíc na sedle promrznete tak, že už vás nezahřeje vůbec nic.
Auto: Finanční sebevražda.
Pražské zácpy vám sežerou všechen čas. Zkuste v pátek večer zaparkovat třeba na Vinohradech! Stačí jedna pokuta za špatné parkování od měšťáků, když jen na pět minut vyběhnete s jídlem do patra, a výdělek za celou směnu je v háji. Účty za benzín z vás navíc udělají žebráka dřív, než dovezete třetí objednávku.
Krev, pot a arogance.
Zákazníci dokážou být neúprosní. Aplikace jim slíbí jídlo za 20 minut a nikoho nezajímá, že venku zrovna padají trakaře a vy jedete v lijáku. Vy jste ti, kdo slíznou nadávky za to, že má objednávka zpoždění. Běžně navíc dostanete odnést obří tašky – třeba pět litrů těžkého pití a deset porcí jídla – a tenhle náklad pak musíte táhnout do pátého patra starého činžáku bez výtahu. A dýško? Na to dneska spousta lidí z vysoka kašle.
Matematika, která nevychází
Pojďme počítat. Vyděláte třeba 200 Kč za hodinu. Vypadá to hezky? Tak brzďte.
Z toho musíte odečíst:
Daně a odvody (i jako student nakonec pravděpodobně něco zaplatíte).
Pohonné hmoty a amortizaci stroje (opotřebení auta, skútru nebo kola).
Data a baterii (aplikace a navigace vám sežerou spoustu dat a bez prémiové powerbanky jste za dvě hodiny bez šťávy).
Ve finále zjistíte, že vaše skutečná čistá odměna padá někam ke 120 korunám na hodinu. Mimo špičku pak klidně sedíte na lavičce půl hodiny a nevyděláte vůbec nic.
Závěrečný verdikt
Být kurýrem není žádná vysněná jízda za svobodou. Je to těžká a fyzicky náročná dřina, kde na vás provozovatel přenesl veškerá rizika a výdaje. Ať prší, sněží, nebo se vám rozbije kolo, nikoho to nezajímá. Než abyste ničili své zdraví v pražském provozu a dotovali to ze svého, to už se snad vážně víc vyplatí najít si pevnou brigádu někde v klidu pod střechou.
