Článek
Dneska si tedy dáme pauzu od tradičních hospod a podíváme se do proslulého šenku Brasileiro od skupiny Ambiente. Tohle místo slibuje, že vás nacpe masem k prasknutí. Jak to tam ale vypadá pohledem někoho, komu sýr nesmí přes práh a syrové maso by nevzal do úst ani omylem?
Kousek historie: Jak se brazilští honáci dostali do Prahy
Než se ale pustíme do samotné hostiny, sluší se utrousit pár slov o tom, jak se tenhle způsob krmě vůbec zrodil. Celý tenhle systém s masem na šavlích, odborně zvaný churrasco, nevymyslel žádný snob v nažehlené košili. Mají ho na svědomí brazilští honáci dobytka – takzvaní gaučové. Ti se po těžké šichtě na jihoamerických pampách nepachtili s hrnci, ale prostě napíchli pořádné fláky masa na své meče a opekli je přímo nad žhavým uhlím.
Do pražských ulic tenhle divoký zvyk přitáhla skvadra zakladatele Ambiente Tomáše Karpíška už v roce 2003. Jejich šenk se stal okamžitě hitem. Zajímavostí je, že chasníci, co vám tu dnes odřezávají flákoty u stolu, se jmenují passadores a drží se přesně té staleté tradice – maso se tu opéká výhradně na dřevěném uhlí, aby získalo ten správný šmrnc a nezaměnitelné kouřové aroma.
Hostina může začít
Zelená znamená: Sem s tou flákotou!
Koncept téhle brazilské merendy je vlastně geniální a ušetří vám spoustu pachtění s jídelním lístkem. Zaplatíte paušál a usadíte se. Dostanete na stůl malé papírové kolečko – z jedné strany zelené, z druhé červené. Dokud svítí zelená, běhají kolem stolu passadores s obrovskými jehlami, na kterých sálá maso, a odřezávají vám ho rovnou na talíř. Když už máte plné ciferníky a nemůžete dýchat, otočíte na červenou a dají vám pokoj.
Sýry a syrové ryby? Nezájem!
Většina lidí se tu hned u vchodu nadšeně vrhá na obrovský bufet plný sushi, mořských plodů a sýrových variací. Kápnu božskou, pro mě to byla jen zbytečná překážka. Studené a syrové nesmysly mě zkrátka nezajímají, takže jsem tenhle roh s klidem minul. Šetřil jsem si místo v žaludku výhradně na to hlavní: oheň a pořádně propečené maso.
Královská krmě s hromadou hranolek
Když mi pak na masivním stole přistál parádní kus propečeného hovězího s bylinkovou krustou, věděl jsem, že jsem tu správně. Žádné krvavé experimenty, prostě poctivě udělaná flákota. Nechal jsem si k tomu nanosit hromadu dozlatova usmažených hranolek, nalil vychlazenou kolu na spláchnutí a hody mohly začít. Maso je absolutně fantastické, šťavnaté, skvěle dochucené a obsluha se neptá na hlouposti – prostě krájí další porci, dokud z vašeho jídla nezbyde na talíři jen poslední osamocený kousek a vy neprosíte o milost.
Průvan v truhlici: Stojí to za to?
Abych byl naprosto objektivní, tahle legrace něco stojí. Nechat tu takový balík je naprostý standard. Vzhledem k tomu, že mám před sebou jasný cíl – našetřit do příštího června vysněných sedmdesát sedm tisíc korun, udělal mi tenhle opulentní večer do rozpočtu docela solidní díru. Ale nelituji jediného groše.
Závěrečný verdikt
Chodit sem po každé šichtě by mě asi rychle zruinovalo. Ale pokud máte výjimečnou příležitost a potrpíte si na nekonečný přísun kvalitního, horkého masa přímo z ohně, je to zážitek a pocta starým brazilským tradicím, která za ty peníze prostě stojí. Jen si proboha nezkazte apetit tím, že se přecpete sýrem hned u bufetu!
Co na to říkáte vy? Vyplatí se dát takový balík za „all you can eat“ maso plné historie, nebo je to zbytečná snobárna a raději si dáte poctivou flákotu u vás v hospodě? Ráčiž mi to napsat do komentářů!
