Článek
Cedule „pouze kartou“ ještě sama o sobě neznamená, že se česká koruna v kamenné provozovně stala dobrovolným doplňkem. V Česku jsou platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou zákonnými penězi a zákon o oběhu bankovek a mincí vychází z jednoduchého pravidla: každý je má přijmout, pokud pro odmítnutí neexistuje zákonný důvod.
V praxi je to zajímavější, než zní jedna věta v zákoně. Vedle běžného nákupu za pár stovek existují platby hrstí drobných, pamětní mince, staré bankovky, natržené peníze i situace, kdy obchod probíhá úplně bez fyzického setkání zákazníka s prodejcem. Právě na těchto okrajích se ukazuje, co „zákonné platidlo“ skutečně znamená – a co už ne.
Základní pravidlo: českou hotovost má obchodník přijmout
Česká národní banka ve svém výkladovém stanovisku uvádí, že obchodníci v České republice obecně platby tuzemskou korunovou hotovostí odmítat nemohou. Opírá se přitom o zákon o ČNB a především o § 5 zákona č. 136/2011 Sb., podle něhož je každý povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, pokud není oprávněn jejich příjem odmítnout.
Důležitý je právě konec věty. Nejde o absolutní pravidlo bez jediné výjimky. Zákon zároveň vyjmenovává situace, kdy lze hotovost odmítnout, a další zvláštní situace rozebírá ČNB ve svém stanovisku.
Proto je přesnější říkat, že česká hotovost je v běžném kamenném obchodě výchozím způsobem plnění, který obchodník nemůže jen tak jednostranně zrušit. Neznamená to ale, že zákazník může přijít s jakoukoli hromadou jakýchkoli mincí či bankovek a automaticky trvat na jejich převzetí.
Padesát mincí ano. Padesát jedna už obchodník přijmout nemusí
Nejčitelnější výjimkou je počet mincí. Zákon dovoluje každému s výjimkou ČNB a úvěrových institucí provádějících pokladní operace odmítnout více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.
Prakticky: pokud někdo zaplatí 50 desetikorunami částku 500 korun, samotný počet mincí zákonnou výjimku ještě nespouští. Pokud přidá jednapadesátou minci, příjemce už může platbu z tohoto důvodu odmítnout. Nezáleží přitom jen na celkové částce, ale právě na počtu mincí.
Je to dobrý příklad toho, proč věta „koruny jsou zákonné platidlo, takže je musíte vzít“ není úplná. Zákonné platidlo má zákonem stanovené postavení, ale stejný zákon zároveň definuje hranice jeho povinné akceptace.
Pamětní mince nejsou totéž co běžná dvacka v peněžence
Další výjimka se týká pamětních bankovek a mincí. Zákon umožňuje běžnému příjemci jejich převzetí odmítnout. Stejně tak nemusí obchodník přijmout bankovky nebo mince, které ČNB prohlásila za neplatné.
To je praktické hlavně u starších bankovek. Například některé vzory stokorun až dvoutisícikorun s úzkým stříbřitým proužkem přestaly platit už v roce 2022. ČNB je dál za stanovených podmínek vyměňuje, ale běžný obchodník je při placení přijmout nemusí.
Naopak současná pětitisícikoruna je platnou oběžnou bankovkou. Samotná vysoká nominální hodnota tedy neznamená, že jde o neplatné peníze. U extrémního nepoměru mezi hodnotou bankovky a cenou nákupu ale může vzniknout praktický spor o možnost vrácení a přiměřenost konkrétní situace.
Poškozené peníze mají vlastní pravidla
Zákon odděluje běžně poškozené, nestandardně poškozené a necelé bankovky či mince. U některých kategorií má běžný obchodník právo příjem odmítnout. Zvláštní pravidla platí také pro bankovky a mince, u nichž vznikne důvodné podezření, že jsou padělané nebo pozměněné.
Rozhodující proto není jen to, zda je na papírku vytištěno 500 nebo 1 000 Kč. U peněz se řeší také jejich platnost, pravost a stav. Silně poničená bankovka už není stejný případ jako pomačkaná stokoruna z kapsy.
„Pouze kartou“ není univerzální kouzelná formule
ČNB výslovně rozlišuje mezi situací, kdy se obchodník a zákazník dohodnou na jiné formě úhrady, a situací, kdy zákazník požaduje zaplatit v hotovosti. V běžném fyzickém prodeji podle stanoviska ČNB platí, že obchodník má s výjimkou zákonných případů hotovost umožnit.
Jinými slovy: kartová platba může být pohodlnější a zákazník ji může dobrovolně zvolit. To ale není totéž jako tvrzení, že pouhá cedule u dveří automaticky ruší zákonné postavení českých bankovek a mincí.
ČNB navíc v roce 2025 řešila i poplatek za přijetí hotovosti. Zákon stanoví, že ten, kdo přijímá tuzemské bankovky nebo mince jako plnění vlastní pohledávky, nesmí za jejich přijetí požadovat úplatu. Samotný příjem hotovosti tedy nelze jednoduše zpoplatnit jako zvláštní službu.
E-shop je jiný svět
Výklad ČNB připouští jinou situaci u obchodů uzavíraných distančně, tedy typicky na internetu bez současné fyzické přítomnosti obou stran. U e-shopu proto není možné automaticky přenést pravidla z pokladny kamenného obchodu a tvrdit, že každý internetový nákup musí mít dobírku nebo jinou hotovostní variantu.
To dává i praktický smysl: u kamenné pokladny stojí zákazník s českými penězi přímo před obchodníkem. U online smlouvy může být platební mechanismus součástí podmínek uzavření obchodu a fyzické předání hotovosti vůbec nemusí být součástí procesu.
Zvláštní paradox: povinnost existuje, sankce pro běžného obchodníka nemusí
Tady česká úprava působí zvláštně. ČNB v informacích zveřejněných v roce 2024 uvedla, že neoprávněné odmítání hotovosti běžným obchodníkem je porušením zákonné povinnosti, zákon o oběhu bankovek a mincí pro něj ale v této situaci nestanoví běžný přestupek, za který by ČNB mohla jednoduše uložit pokutu.
To ovšem neznamená, že je povinnost jen dekorativní. ČNB upozorňuje na soukromoprávní odpovědnost: pokud zákazníkovi v důsledku neoprávněného odmítnutí vznikne újma, může se domáhat její náhrady. V krajních okolnostech se podle ČNB může odmítání tuzemských peněz dostat i do trestněprávní roviny.
Pro běžný nákup je ale nejdůležitější první část: zákon stojí na povinné akceptaci české hotovosti a výjimky nejsou nekonečné. To, že se v praxi někde objeví nápis „cashless“, ještě samo o sobě nepřepisuje § 5 zákona.
Co si z toho odnést u pokladny
Platíte-li běžnými platnými českými bankovkami a mincemi v kamenném obchodě, výchozí pravidlo je na vaší straně: obchodník je má přijmout. Pokud ale vysypete na pult více než 50 mincí, nabízíte pamětní či neplatné peníze nebo je bankovka nestandardně poškozená, může se situace změnit.
Nejpřesnější odpověď tedy není ani „hotovost musí přijmout vždy“, ani „obchodník si může zvolit cokoli“. Český systém stojí mezi těmito extrémy: koruna je zákonné platidlo s povinnou akceptací, ale zákon k ní připojuje konkrétní výjimky.
Zdroje a ověření
