Článek
Páteční duel Plzně se Spartou 16. října 2026 skončil vítězstvím Pražanů 2:0. Utkání sledovalo 6 523 diváků. Proti sobě však nestály jen dva hokejové týmy. Pod střechou, která vyrostla z technicky neobvyklého nápadu a z materiálu použitého kdysi úplně jinde, se odehrála další kapitola příběhu jednoho z nejpozoruhodnějších českých zimních stadionů.
LOGSPEED CZ Aréna není místo, u něhož by dávalo smysl začít otázkou, kolik má obrazovek nebo jak luxusní je salonek. Nejdřív je potřeba pochopit, co tato stavba přežila, proč vypadá právě takto a co v ní zůstalo po desetiletích přestaveb. Pak teprve může přijít nepříjemnější otázka: stačí historická výjimečnost i dnešnímu návštěvníkovi?
Když do Plzně přijelo 14 tisíc lidí a nikdo nepotřeboval střechu
Zimní stadion na někdejším Dobytčím trhu začal sloužit 11. února 1950. Otevřelo jej přátelské utkání Plzně s Prešovem. Žádná krytá multifunkční hala se tehdy nekonala: nad hlavami diváků bylo nebe a na ledě se muselo počítat s počasím. Takové prostředí dnes v extralize působí téměř neuvěřitelně, ale k dobovému sportu patřilo.
Správa stadionu připomíná návštěvu až 14 tisíc lidí při utkání s AIK Stockholm. Plzeň Švédy porazila 6:2. Berme ovšem toto číslo jako historicky uváděnou návštěvu, nikoli jako kapacitu srovnatelnou s dnešními bezpečnostními a provozními pravidly. Je to přesto doklad, jak mimořádně masovou událostí tehdejší hokej dokázal být.
Romantika otevřeného stadionu měla i odvrácenou stranu. V lednu 1955 se po veřejném bruslení nestihla řádně připravit ledová plocha na utkání s Českými Budějovicemi. Podle klubové historie se led změnil v cosi, co připomínalo rybník, a zhruba šest tisíc lidí odešlo bez zápasu. Výmluvnější důkaz, proč Plzeň potřebovala střechu, se hledá těžko.
Střecha, kterou drží i lana z bývalých průmyslových lanovek
Rekonstrukce schválená v polovině 60. let nebyla prostým zakrytím kluziště. Vznikala stavba s nápadnou ocelovou konstrukcí doplněnou systémem lan. Autory architektonického řešení byli Vladimír Urbanec a Pavel Janeček, statické řešení připravil Ladislav Švábek. Odborný katalog Stavby století Plzeňského kraje oceňuje její nezaměnitelný tvar a technické pojetí.
Pozoruhodná je samotná cesta materiálu. Pro konstrukci střechy se použila ocelová lana ze zrušených lanovek železnorudného závodu v Ejpovicích. A původní sypané tribuny neskončily pouze jako stavební odpad: materiál z nich posloužil při budování hráze přehrady České údolí. V Plzni se tak technické dějiny doslova přelévaly z jedné stavby do druhé.
Stavba nebyla hladká. Architekt Janeček vzpomínal na obtížné shánění atypických dílů i dodavatelů. V sezoně 1967/1968 se ligová utkání hrála mimo Plzeň. Dne 26. září 1969 se už hrál zápas s Košicemi pod novou střechou; městská encyklopedie uvádí dokončení v roce 1970, architektonický katalog sleduje stavební etapu až do roku 1972.
Na stavbě je působivý ještě jeden detail. Kolmé křídlo s válcovou hmotou, původně restaurace, nese dobový rukopis šedesátých let, který může připomínat estetiku bruselského Expa 58. Stadion tak není jen nádoba na led a lidi. Je to také otisk ambiciózní poválečné architektury.
Celkový pohled na arénu.
Rok 1992: finále se má hrát, jenže hala hoří
V roce 1992 se Plzeň propracovala do finále a oslavy postupu skončily požárem. Dým zaplnil vnitřek stadionu a před pořadateli stála nepříjemná otázka, jestli bude možné finálové zápasy vůbec uspořádat doma. Na opravách se podle oficiální historie podíleli dobrovolníci i firmy z regionu. Nakonec se v Plzni hrálo.
To je lepší příběh než neurčité tvrzení, že „hala něco vydržela“. Vydržela konkrétní krizi v okamžiku, kdy ji klub a město potřebovaly nejvíc. A zároveň ukázala, že stadion nebývá jen městský majetek. V rozhodující chvíli jej za svůj považují i lidé, kteří do něj běžně pouze chodí fandit.
Sedí se, stojí se. A z rekordních davů zůstalo 7 536 míst
Oficiální současná kapacita hlavní arény je 7 536 diváků: 5 167 míst k sezení, 2 337 ke stání a 32 míst pro osoby se zdravotním postižením. To je poměrně neobvyklý a důležitý údaj. Přibližně třetina návštěvnických míst je stále vyhrazena stání. Přechod od někdejších masových, převážně stojících návštěv k sedadlům snižoval kapacitu postupně; bylo by ale chybou tvrdit, že ze stadionu „zmizelo“ šest a půl tisíce normovaných míst pouhou rekonstrukcí.
Stání může mít pro hokej silnou výhodu: fanouškovský kotel se nemusí přizpůsobovat logice divadla. Současně to znamená, že zážitek a komfort nejsou v hale rovnoměrné. Kdo chce sedět a mít více osobního prostoru, hledá něco jiného než člověk, který chce celý večer stát a fandit. Ani působivá konstrukce střechy sama nevyřeší otázku prostoru, průchodů, schodů či výhledu z konkrétního sektoru.
Návštěva 6 523 lidí na utkání se Spartou odpovídá zhruba 87 procentům oficiální kapacity. To je dobrý příklad, proč se o zdejší atmosféře má mluvit také prostřednictvím skutečných čísel, nejen pomocí přídavných jmen. O tom, zda byl komfort dobrý či špatný v konkrétní řadě, však samotná návštěvnost neříká nic.
VIP ano, ale zázemí není bezedné
Aréna má i méně viditelný svět. Správa nabízí pronájem VIP prostoru pro akce do 50 osob, se sjednávaným cateringem, barem a obsluhou. Uvádí také pronajímatelné presscentrum s kapacitou 24 míst. Jde o parametry konkrétních nabízených prostor, nikoli o počet všech VIP diváků nebo všech mediálních míst při extraligových zápasech.
Právě zde začíná kritický test starší haly. Není fér měřit ji pouze počtem salonků oproti novostavbám. Férovější je ptát se, zda funkčně zvládá televizní přenosy, techniku, média, pohyb návštěvníků a práci zaměstnanců, aniž by se každá další potřeba musela vtěsnat do původního půdorysu. Přesné hodnocení front, hygienického zázemí nebo cen občerstvení by vyžadovalo samostatný terénní audit v den zápasu; z historických a provozních podkladů jej vyčíst nelze.
Vip prostory arény.
Stadion nekončí u vstupu: řeší se i auta a druhá ledová plocha
Od ledna 2026 zavedlo město v okolí Doudlevecké ulice parkovací zónu G a u stadionu parkoviště P+G. Za hodinu stání v zóně G uvádělo 20 korun. I cesta na zápas je součástí diváckého komfortu.
Dnešní zimní stadion jsou navíc dvě ledové plochy. Ta hlavní má podle správy rozměry 28 × 60 metrů, tréninková 28 × 58 metrů. Město připravuje projekt dostavby druhé haly: prodloužení o dvě stavební pole, tedy 12 metrů, má přinést i šatny, hygienické zázemí, místnosti pro trenéry a nové občerstvení. Projektová dokumentace má podle městského harmonogramu termín dokončení v červenci 2027. To je plán, nikoli hotová přestavba.
Právě rozlišení mezi sliby a skutečným stavem je pro hodnocení důležité. Starý stadion může dobře sloužit dál, pokud se do něj investuje; stejně tak může mít sebevětší historickou hodnotu a přitom uživatelsky zestárnout. Architektonická výjimečnost není důvodem k přehlížení drobných, každodenních problémů.
Hala už není jen pro hokej. A sama se stává cílem návštěvy
Kromě zápasů a koncertů nabízí areál také druhou ledovou plochu a provoz pro veřejnost. Od října 2026 navíc klub s organizací Plzeň – TURISMUS znovu propaguje komentované prohlídky zákulisí. Zájemci se mají dostat například do šaten, rolbovny či do prostoru skyboxů. Jedna skupina má nejvýše 15 lidí a pořadatel výslovně upozorňuje, že trasa není bezbariérová.
Je to vlastně symbolické. Stadion postavený především proto, aby se v Plzni mohl hrát hokej pod střechou, dnes nabízí vlastní konstrukci a provoz jako zajímavost. Neobvyklá architektura se stala součástí důvodu, proč sem chodit i bez vstupenky na zápas.
Pohled na halu zvenčí. Dříve se jmenovala ČEZ Aréna
Verdikt: přežitek, nebo jedna z nejzajímavějších hal v Česku?
Plzeňský zimák má dvě tváře. Jedna je mimořádně cenná: silná historie, originální střešní konstrukce, skutečné příběhy záchrany a fanouškovská kontinuita. Druhá je prozaičtější: 76 let od otevření znamená neustálý souboj starého stavebního organismu s nároky na moderní provoz. Samotná skutečnost, že hala stojí a slouží, ještě neznamená, že je ve všem pohodlná.
Největší hodnotou plzeňského stadionu proto není jeho věk ani nostalgie. Je to neobyčejně dobře čitelný příběh města, průmyslu a hokeje: hornická lana nad hlavami diváků, materiál tribun v přehradě, požár uprostřed sportovního vrcholu a každodenní snaha udržet starou halu použitelnou. Modernizovat ji bez ztráty tohoto charakteru je těžší úkol než postavit další zaměnitelnou arénu. A právě proto stojí za to ji nejen navštívit, ale i pořádně prozkoumat.
Zdroje a další čtení
