Článek
Česká zahraniční politika zažívá největší ústavní otřes v moderní historii země. Vleklý a nedůstojný spor o to, zda má prezident Petr Pavel reprezentovat Českou republiku na červencovém summitu NATO v Ankaře, eskaloval do rozměrů, které nám v zahraničí dělají naprostou ostudu. Poté, co Babišova vláda natvrdo oznámila, že s účastí hlavy státu vůbec nepočítá, vytáhl Hrad nejtěžší možný kalibr – kompetenční žalobu. Rychlý zásah Ústavního soudu sice situaci pro tuto chvíli rozsekl, ale pachuť vládního naschválu a dětinského trucování zůstane ve vzduchu ještě hodně dlouho.
Tento verdikt musel bolet
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) nese verdikt Ústavního soudu velmi těžce a neváhal ho označit za „pokus o ústavní puč“. Soudce zpravodaj Pavel Šámal však smetl vládní argumenty ze stolu s tím, že účast prezidenta na summitech Aliance je dlouhodobě zavedenou praxí, kterou nelze jen tak líně měnit kvůli vnitrostranickým rozmarům. Vláda tak musela sklapnout podpatky a v šibeničním termínu prezidenta na jednání dodatečně akreditovat.
Celé pozadí tohoto sporu přitom ukazuje na hlubokou žárlivost Strakovy akademie. Babišův kabinet chce v Turecku horko těžko vysvětlovat, proč Česká republika letos opět nesplní závazek vydávat dvě procenta HDP na obranu, a přítomnost Petra Pavla, který před tímto hazardem dlouhodobě varuje, se jim zkrátka nehodila do krámu. Namísto dravé obhajoby českých zájmů tak ministři raději vymysleli plán, jak nechat prezidenta za dveřmi.
Úsporná kampaň a hádky o sedadla v letadle
Premiér Andrej Babiš se sice snaží situaci zlehčovat a chování prezidenta označil za směšné divadlo v rámci jeho budoucí volební kampaně, jenže argumenty vlády stojí na hliněných nohách. Tvrzení, že se na prezidentovi muselo šetřit a jeho doprovod o pětatřiceti lidech byl příliš drahý pro dvanáctičlennou vládní delegaci, působí vedle astronomických výdajů státu jako ubohá výmluva.
Vrcholem celého tohoto logistického pekla je pak zpráva, že Andrej Babiš a Petr Pavel kvůli naprostému kolapsu vzájemných vztahů odmítají letět do Ankary společným vládním speciálem. Pokud naši nejvyšší ústavní činitelé nedokážou strávit pár hodin v jednom letadle a raději budou pachtit vzduchem odděleně, dáváme tím všem našim spojencům jasný glejt o tom, v jak hluboké politické bídě se momentálně nacházíme. Členové vlády dali zdravému rozumu definitivně sbohem a jejich malicherná ješitnost právě paralyzovala důvěryhodnost celé země.
