Článek
Ve škole může učitel při opravování písemky použít různá znaménka, body, procenta nebo slovní komentáře. Když ale přijde na klasické vysvědčení na základní škole, rodiče obvykle očekávají známou řadu od jedničky do pětky. A člověka možná napadne prostá otázka: proč se začíná jedničkou? Proč ne nulou, jako v některých testech, nebo naopak desítkou?
Odpověď je pro dnešní českou školu především právní a organizační. Vyhláška o základním vzdělávání stanoví při použití klasifikace pět stupňů prospěchu. Současně ale počítá i s jinými způsoby hodnocení. Vysvědčení proto není jen tabulka, v níž se vždy musí objevit číslo.
Pět stupňů, pět přesně pojmenovaných významů
Podle § 15 vyhlášky č. 48/2005 Sb. platí pro klasifikaci výsledků vzdělávání na vysvědčení tato řada: 1 — výborný, 2 — chvalitebný, 3 — dobrý, 4 — dostatečný a 5 — nedostatečný. Nula do této stupnice nepatří. Není to další, ještě přísnější forma pětky, kterou by si mohl učitel volně přidat.
To neznamená, že je ve škole zakázáno pracovat s nulou jako s počtem získaných bodů. Nulový bodový výsledek v testu a stupně na oficiálním vysvědčení jsou dva různé systémy. Školní pravidla mohou pro průběžné hodnocení používat různé postupy; musí však být předem vymezená a jejich uplatnění má být věcně obhajitelné.
Tento rozdíl se ztrácí ve větě „dostal jsem nulu“. Ve skutečnosti může student získat nula bodů z úlohy, ale to samo o sobě ještě nevytváří šestý zákonný stupeň prospěchu.
Z prospěchu je jednička nejlepší. U chování je stupnice kratší
Další zvláštnost se objeví, když člověk porovná známky z předmětů se známkou z chování. Při použití klasifikace se chování na vysvědčení hodnotí třemi stupni: 1 — velmi dobré, 2 — uspokojivé a 3 — neuspokojivé. Zde tedy neexistuje klasická čtyřka ani pětka z chování v té podobě, v jaké se používá pro předměty.
Důvodem článku není navrhovat, aby české školy začaly dávat známku deset nebo minus tři. Jde o zjištění, že dvě číselné kolonky na jednom vysvědčení mohou označovat dva rozdílné systémy. Bez znalosti kontextu proto samotné číslo mnoho nevysvětlí.
Vysvědčení nemusí být jen řada číslic
Vyhláška počítá rovněž se slovním hodnocením. To má popsat dosaženou úroveň výsledků žáka, jeho vývoj, přístup ke vzdělávání a možnosti dalšího zlepšení. V aktuálním právním rámci se pracuje také s kriteriálním hodnocením, kdy se posuzuje naplnění předem stanovených kritérií.
Takové hodnocení může být pro rodiče delší na čtení, ale obsahuje něco, co samotná dvojka nemá prostor říct: co konkrétně žák zvládl, co mu dělalo problém a na čem má pracovat dál. Neznamená to automaticky, že slovní hodnocení je pro každého vždy lepší. Rozhodující je, zda je konkrétní způsob srozumitelný a kvalitně zpracovaný.
Při organizaci výuky hraje důležitou roli školní řád. Ten musí zahrnovat pravidla hodnocení, kritéria i způsob, jakým škola získává podklady. Není tedy správné z pětistupňové škály vyvozovat, že všechny české školy musejí mít každou písemku hodnocenou úplně stejně.
„Nehodnocen“ není ukrytá šestka
Někdy se na vysvědčení nemusí objevit známka z předmětu proto, že žáka nelze podle pravidel hodnotit. Právní úprava pro takové situace používá označení „nehodnocen(a)“. Jiný význam má údaj „uvolněn(a)“, který se váže k uvolnění z výuky určitého předmětu za stanovených podmínek.
Obojí je zásadně odlišné od stupně pět — nedostatečný. Nehodnocení může mít podle konkrétní situace důsledky a další termíny, nejde však o tajnou známku, kterou škola zamaskovala jiným slovem. U konkrétního žáka jsou rozhodující podmínky školského zákona, školní řád a skutečné okolnosti hodnocení.
Co vlastně dítěti říká číslo na konci pololetí
Zvyk na českou řadu jednička až pětka je tak silný, že ji snadno považujeme za jediný možný způsob, jak ohodnotit školní práci. Předpis však ukazuje, že jde o jeden z dostupných formátů. Smyslem není naplnit každou kolonku číslem, ale popsat výsledky vzdělávání v rámci jasných pravidel.
Proto na vysvědčení nenajdeme nulu jako šestý stupeň prospěchu. A proto také není přesné hodnotit školní pravidla pouze podle toho, zda dítě přinese jedničku nebo čtyřku. Za číslem musí zůstat vysvětlitelná kritéria — a za rozhodnutím školy možnost zjistit, z čeho opravdu vychází.
Zdroje a podklady
