Článek
Poznáte je ještě dřív, než autobus přijede na zastávku. Nad okny se táhne vysoký kryt, který připomíná zvláštní střešní nástavbu. U některých vozů skoro splývá s karoserií, jinde výrazně vystupuje. Pokud jde o autobus na stlačený zemní plyn, často se právě pod ním skrývá to nejdůležitější: zásoba paliva.
Otázka se nabízí sama. Osobní auta obvykle vozí nádrž dole. Proč ji tedy dvanáctimetrový městský autobus vytáhne nad hlavy cestujících? Hlavní odpověď není v tom, že by nahoře byl plyn automaticky bezpečnější. Je to především boj o každý centimetr místa.
Nízká podlaha je pro nádrže nepřítel
Moderní městský autobus má umožnit nástup bez schodů, nabídnout prostor kočárku a vozíku a současně někam umístit nápravy, motor, převodovku či další techniku. Pod podlahou tak nezbývá souvislý velký prostor, jaký by potřebovalo několik dlouhých tlakových lahví. V interiéru by zase palivové zásobníky ukrajovaly místa cestujícím.
Právě velké prostorové nároky výslovně uvádí Hasičský záchranný sbor ČR jako důvod, proč jsou zásobníky CNG u autobusů na střeše. Podobně odborné konstrukční studie označují střechu nízkopodlažního vozidla za vhodný prostor pro energetická úložiště. Není to tedy jen zvláštnost českých autobusů SOR nebo polských Solarisů.
Pod plastovým krytem je několik tlakových lahví
CNG znamená compressed natural gas, tedy stlačený zemní plyn. Jeho hlavní složkou je metan. Na rozdíl od běžné nafty nejde o kapalinu v jednoduché plechové nádrži: plyn zůstává uložený v tlakových nádobách, při plnění běžně zhruba na 200 barů. Proto má autobus na střeše několik pevných válcových zásobníků propojených potrubím, ventily a kontrolními prvky.
Pěkně to ilustrují dva příklady. Při požárních zkouškách českých hasičů měly vyřazené autobusy SOR na střeše po čtyřech nádobách, každou o vodním objemu 240 litrů. Solaris zase u jedné generace modelu Urbino 12 CNG představil pět kompozitních lahví uložených podélně. Čísla nejsou univerzální: počet, velikost i orientace nádob se podle typu autobusu liší.
Důležitý je i materiál. Místo výhradně ocelových lahví výrobci používají lehčí kompozitní konstrukce. Solaris při představení nové generace v roce 2016 uváděl, že proti předchozímu řešení dokázal podle konfigurace ušetřit až 80 kilogramů. Z hlediska střechy je každé takové odlehčení podstatné.
Plyn stoupá. Znamená to, že nahoře je bezpečněji?
Metan je lehčí než vzduch, takže se při běžném úniku do otevřeného prostoru může rozptylovat směrem vzhůru. Samotné umístění lahví na střeše ale není zárukou bezpečnosti. Rozhoduje i proudění vzduchu, konstrukce potrubí, krytu a fungování ventilů. Mýtus, že plyn ze střešní nádrže prostě neškodně odletí, je proto nepřesný.
Součástí tlakových nádob jsou také tepelné pojistky. Pokud při požáru hrozí jejich nebezpečné přehřátí, mají umožnit řízené vypuštění plynu, aby nedošlo k roztržení nádoby. To zní uklidňujícím způsobem, jenže při vznícení může uvolněný plyn vytvořit prudký směrový plamen. Nejde o chybu každého plynového autobusu, ale o riziko, se kterým musejí počítat konstruktéři i hasiči.
Český Technický ústav požární ochrany společně s dalšími odborníky v listopadu 2019 zkoušel požár dvou vyřazených CNG autobusů SOR. Pozorovali mimo jiné rozdílné okamžiky otevření pojistek a tvorbu hořlavého mraku. Výsledky upozornily, jak důležité jsou orientace výtoků, uchycení lahví a provedení střešního krytu. Zkouška nebyla dokladem, že běžně provozované CNG autobusy jsou nebezpečné; šlo o zkoumání extrémní havarijní situace.
Proč je tedy někdo nedá pod autobus?
Protože to není úplně nemožné. Technická studie z Indie z roku 2004 výslovně popisovala autobusy s CNG lahvemi pod podlahou. Jde ale o jiné konstrukční uspořádání a jiné provozní kompromisy. Pro moderní nízkopodlažní městské vozy bývá střecha praktičtější volbou, zvlášť pokud má zůstat volný prostor pro cestující.
Ani horní montáž přitom není zadarmo. Přidává hmotnost vysoko nad silnicí, takže vyžaduje odpovídající pevnost karoserie a promyšlené rozložení zatížení. A autobus musí projet také pod mosty, trolejemi a střechou depa. Výrobci proto hledají co nejnižší integrované uspořádání. Iveco Bus například u modelu G-WAY uvádí, že střešní lahve mohou být zabudované tak, aby nezvyšovaly celkovou výšku vozidla.
Ta střešní „boule“ má svůj důvod
Až příště uvidíte nad okny autobusu dlouhý kryt, nemusí v něm být pouze klimatizace. U CNG vozů pod ním často najdete samotnou zásobu paliva. Ne kvůli efektnímu vzhledu a už vůbec ne proto, že by se konstruktéři rozhodli přehlédnout těžiště vozidla. Spíše proto, že mezi nízkou podlahou, velkým počtem cestujících a dostatečnou zásobou plynu představuje střecha jeden z nejrozumnějších kompromisů.
A právě tady je celý paradox: nádrže se přesunuly nahoru, aby dole zůstalo více prostoru lidem. O jejich bezpečnost se však musí výrobce postarat stejně pečlivě jako o všechno, co vozí autobus uvnitř.
Zdroje a další čtení
