Článek
Na začátku sedmdesátých let už barevná televize nebyla jen pokus. Neznamenalo to ale, že si domácnost přijde do obchodu, vybere barevný přístroj a ten večer uvidí všechno barevně. Československý Teslacolor byl drahý a vysílání na barvu přecházelo po částech.
Historická studie, kterou zveřejnila Česká televize, uvádí dvě čísla: první domácí barevný přijímač Teslacolor stál 12 400 Kčs, zatímco průměrná měsíční mzda se v tehdejším srovnání pohybovala kolem 2 500 Kčs. Vychází to skoro na pět průměrných mezd.
Dvě čísla, jedna nerovnost
Když vydělíte 12 400 číslem 2 500, dostanete 4,96. Ten podíl jsem spočítal ze dvou údajů z podkladu ČT, nejde o dnešní cenu televizoru. Nemusí to znamenat, že každá rodina na přístroj spořila přesně pět měsíců. Průměrná mzda není příjem domácnosti, z výplaty se platilo bydlení a jídlo a na trhu mohlo být víc modelů. Hrubou představu o velikosti výdaje to ale dává.
Teslacolor vyráběla Tesla Orava. Už z parametrů je vidět jiná doba: velká skříň s obrazovkou, ruční ladění a uvnitř elektronika, která s dnešními plochými televizemi nemá moc společného. Lidé nekupovali jen lepší obraz. Pořizovali si drahý spotřebič, na kterém se barevných pořadů vysílalo málo.
Nejdřív druhý program, první až o dva roky později
Pravidelné barevné vysílání druhého programu Československé televize začalo 9. května 1973. První program přešel na pravidelnou barvu 9. května 1975. Oba termíny uvádí historická časová osa ČT. Rozdíl stojí za zapamatování: „začalo barevné vysílání“ neznamenalo, že barevně vysílala celá televize.
Ani po slavnostním dni černobílé pořady nezmizely. Historik Petr Bednařík upozorňuje, že druhý program měl i po květnu 1973 spoustu černobílého obsahu, a stejně to bylo u prvního programu po roce 1975. Technika vysílání a skutečně barevný program se v očích diváka vyvíjely každé jinou rychlostí.
Přestavět se muselo i zákulisí
Barevný obraz nešel zapnout jedním tlačítkem. Už v roce 1972 televize používala barevné přenosové vozy a připravovala studio Jezerka v pražských Nuslích. Historické dokumenty zmiňují i přenosy ze sportu, který novou techniku pomáhal zavádět.
Kamera, režie, záznam, odbavení i vysílače musely zvládnout celý barevný signál. Televizní zpravodajství mezitím dál sídlilo v Měšťanské besedě a pracovalo s černobílým vybavením. Proto se v pamětech objevuje zdánlivý rozpor: doma stála barevná televize a známý pořad na ní přesto vypadal šedě.
Pět výplat za příslib
Kdo si dnes koupí novou techniku, čeká, že hned uvidí rozdíl. U prvních barevných přijímačů záleželo na tom, co se zrovna vysílalo. Teslacolor byl vstupenka do rodícího se televizního světa, ne záruka, že večer bude celý barevný.
Na sedmdesátých letech je zajímavé právě tohle. Barevná televize přišla do obýváků jako mimořádně drahá věc v době, kdy vysílání ještě doháněla možnosti přístroje. Těch pět průměrných mezd neplatilo jen za obraz. Platilo se i za to, že televize jednou bude vypadat jinak.
Zdroje a podklady
Související autorova publikace
