Článek
Doplněk k televizi, nebo revoluce?
Nintendo mělo na začátku osmdesátých let již několik úspěšných zářezů na pažbě, a to jak na poli videoherních zařízení, tak v herním průmyslu obecně. Proč se bavíme právě o roce 1983? Právě tehdy totiž Nintendo v Japonsku uvedlo konzoli Family Computer, známější pod názvem Famicom. Z ní následně vznikl Nintendo Entertainment System neboli zkráceně NES, jedna z historicky nejúspěšnějších a nejoblíbenějších konzolí osmdesátých let.
Jednalo se svým způsobem o nástupce předchozí série zařízení Color TV-Game. Ta zahrnovala několik různých modelů, které měly hry zabudované přímo v sobě. Na rozdíl od pozdějšího NES tedy nebylo možné jednoduše koupit novou hru na samostatné kazetě a vložit ji do konzole.
O Color TV-Game si ale můžeme povědět zase někdy příště.
Dnes může původní ovladač NES působit poměrně směšně. Ostré rohy, jednoduchý směrový kříž a několik tlačítek rozhodně nepřipomínají ergonomické gamepady, které používáme dnes. Na svou dobu však šlo o velmi povedený a především jednoduchý způsob ovládání.
NESko, jak se konzoli slangově říkalo a říká dodnes, na rozdíl od zmiňovaných zařízení Color TV-Game nemělo všechny hry uložené přímo v sobě. Pro hraní bylo potřeba kupovat jednotlivé tituly na herních kazetách, takzvaných cartridge.
Kdo měl štěstí nebo si vybral vhodný balíček, mohl samozřejmě získat konzoli rovnou s jednou či více hrami.
Do tehdejšího Československa se Nintendo Entertainment System během své největší slávy oficiálně příliš nedostalo. Velkou překážkou byla samozřejmě železná opona a výrazně odlišný trh. Konzole byla navíc zpočátku zaměřena především na Japonsko a následně na Severní Ameriku a západní Evropu.
Nelze však přehlédnout, jak výraznou stopu NES ve světě zanechal. Hráče neuchvátil pouze počet dostupných her, ale také možnost získat domácí herní zařízení, které dokázalo nabídnout na svou dobu velmi kvalitní zážitky.
Zajímavé byly rovněž některé speciální balíčky. Kromě samotné konzole a dvojice ovladačů jste mohli získat například světelnou pistoli NES Zapper.
Existovalo také příslušenství R.O.B., tedy Robotic Operating Buddy. Šlo o malého robotického pomocníka, který prostřednictvím optického senzoru reagoval na blikání CRT televizoru a podle pokynů ze hry dokázal například otáčet hlavou nebo manipulovat s jednoduchými předměty. Dnes působí spíše jako kuriozita, tehdy však šlo o velmi neobvyklý způsob propojení videohry s fyzickým příslušenstvím.
Jaký výkon konzole měla?
Nintendo Entertainment System poháněl osmibitový procesor Ricoh 2A03, který vycházel z architektury známého mikroprocesoru MOS 6502. V severoamerické verzi konzole pracoval přibližně na frekvenci 1,79 MHz.
Dnes může takové číslo znít téměř směšně, ale v první polovině osmdesátých let se samozřejmě jednalo o úplně jinou technologickou dobu.
NES dokázalo vykreslovat obraz v rozlišení přibližně 256 × 240 pixelů. Na dnešní poměry jde o velmi nízké rozlišení, tehdy však bylo pro domácí videohry naprosto dostačující.
Konzole měla vlastní grafický čip, který pracoval s omezenou barevnou paletou. Všechny dostupné barvy navíc nebylo možné zobrazit současně.
Vývojáři postupem času začali využívat také speciální čipy zabudované přímo v herních cartridge. Takzvané mappery umožňovaly například pracovat s větším množstvím herních dat nebo vytvářet efekty a rozsáhlejší hry, které by samotný základní hardware konzole zvládal jen obtížně.
Co se týče operační paměti, měla konzole pouhé 2 KB RAM.
Pro dnešního člověka jde prakticky o nepředstavitelně malé číslo. Pro srovnání – běžná fotografie z dnešního mobilního telefonu může zabírat několik milionkrát více prostoru.
Takto malé množství paměti však fungování konzole neznemožňovalo. Velkou část herních dat obsahovaly samotné cartridge a postupně se navíc jejich možnosti výrazně rozšiřovaly.
Vývojáři proto museli být při tvorbě her mimořádně úsporní a hledat způsoby, jak z velmi omezeného hardwaru dostat maximum.
Jaké hry bylo možné si na konzoli zahrát?
Není žádným tajemstvím, že právě NES pomohl vybudovat nebo výrazně proslavit několik herních sérií, které známe dodnes.
Mezi nejslavnější tituly patřily například Super Mario Bros., The Legend of Zelda, Metroid, Donkey Kong, Punch-Out!! nebo Duck Hunt.
Tím však nabídka zdaleka nekončila.
Na konzoli vyšly také hry jako Contra, Castlevania, Mega Man, Bomberman nebo různé verze Tetrisu. A stále bychom vyjmenovali pouze nepatrný zlomek všech titulů, které se na této konzoli během jejího života objevily.
Právě rozsáhlá knihovna her se stala jedním z největších důvodů jejího úspěchu.
Co znamenal Nintendo Entertainment System pro herní průmysl?
NESko se nesmazatelně zapsalo do historie jako jedna z nejvýznamnějších a nejznámějších herních konzolí osmdesátých let.
Jeho význam však nespočíval pouze v prodejních číslech. Nintendo pomohlo ukázat, že domácí konzole mohou být dlouhodobě životaschopným způsobem hraní a že kvalitní herní knihovna může být stejně důležitá jako samotný hardware.
Konzole také pomohla vybudovat značky a herní postavy, které jsou populární ještě o několik desetiletí později.
Nintendo Entertainment System tak představovalo jeden z důležitých milníků v historii videoher a výrazně přispělo k dalšímu rozvoji trhu domácích konzolí i pozdějším konzolovým válkám.
Nintendo zkrátka nabídlo lidem možnost sednout si doma před televizi, vzít do ruky ovladač a sami nebo s kamarádem se ponořit do desítek a později stovek různých herních světů.
A právě tento koncept zůstává základem konzolového hraní dodnes.
(Pokud máte k našemu článku jakýkoliv názor nebo vlastní vzpomínku na NES a další konzole této éry, budeme velmi rádi, když se o ni podělíte v sekci diskuze.)
Tento článek vám přinesli Adam Holl a Michal Šafarčík.
Zdroje:
- Nintendo – historie Nintendo Entertainment System – oficiální Nintendo, historie Famicomu/NES a význam konzole.
- Computer History Museum – Nintendo Ups the Ante – vydání Famicomu v roce 1983, příchod NES do USA, hry a dopad na americký herní trh.
- NESdev Wiki – PPU – technické informace o grafickém čipu, paměti a fungování hardwaru NES.
