Článek
Stačí jedna tabulka s dovolenými a kancelář se může rozdělit rychleji než u politické debaty. Rodič školáka chce dva týdny v srpnu, protože dítě má prázdniny. Kolega bez dětí má na stejný termín zaplacenou cestu, svatbu v zahraničí nebo prostě chce léto stejně jako ostatní. Kdo má ustoupit?
Právní odpověď je méně emotivní než ta kancelářská: automatickou přednost nemá ani jedna skupina. Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Zákoník práce mu současně ukládá přihlížet vedle provozních důvodů také k oprávněným zájmům zaměstnance. Rodičovství tedy může být relevantní okolnost, není to ale univerzální žolík, který přebije každou žádost kolegy bez dětí.
Prázdniny mají 62 dní. Čtyři týdny dovolené je samy nepokryjí
Hlavní prázdniny ve školním roce 2025/2026 trvají podle ministerstva školství od 1. července do 31. srpna 2026. To je 62 kalendářních dní. V našem přepočtu připadá 44 z nich na pondělí až pátek; jeden z těchto dnů, 6. červenec, je státní svátek.
Pro zaměstnance s klasickým pětidenním pracovním týdnem znamenají zákonné čtyři týdny dovolené modelově 20 pracovních dnů. Ani kdyby oba rodiče vyčerpali celé své zákonné minimum pouze v létě a střídali se bez jediného dne překryvu, dostanou se na 40 pracovních dnů. Školní prázdniny přitom obsahují 43 běžných pracovních dnů po odečtení červencového svátku.
Je to zjednodušený model – řada lidí má pět týdnů dovolené, část dětí chodí na tábory nebo k prarodičům a pracovní režimy se liší. Přesto číslo dobře vysvětluje, proč rodiče školních dětí letní termíny tolik řeší. Nejde jen o chuť jet k moři v červenci. Pro mnoho domácností je to logistika péče o dítě.
Jenže ani život bez dětí není čekárna na termíny, které zbydou
Na opačné straně je argument, který se v debatách někdy zbytečně shazuje: zaměstnanec bez dětí nemá méně hodnotný soukromý život. Může mít partnera pracujícího v jiné firmě, pevný termín svatby, zaplacené letenky, péči o rodiče nebo jediný týden v roce, kdy se může sejít širší rodina. A může také jednoduše chtít čerpat dovolenou v červenci, protože právě k tomu dovolená slouží.
Zákoník práce neobsahuje pravidlo „rodiče první, bezdětní potom“. Kdyby firma takové pravidlo používala automaticky každý rok bez ohledu na konkrétní situaci, vytvářela by uvnitř týmu pocit, že jedni zaměstnanci mají plnohodnotný osobní život a druzí pouze volné termíny po ostatních.
Co skutečně říká zákon: rozhoduje zaměstnavatel, ne závod o nejrychlejší e-mail
Aktuální znění § 217 zákoníku práce říká, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, není-li stanoveno jinak. Při rozhodování musí vedle provozních důvodů přihlížet také k oprávněným zájmům zaměstnance. Určený termín má zaměstnanci písemně oznámit alespoň 14 dní předem, pokud se spolu nedohodnou na kratší lhůtě.
Z toho plyne důležitá věc: ani systém „kdo klikne první, vyhrál“ není zákonnou povinností. Firma ho může použít jako organizační nástroj, ale odpovědnost za určení dovolené zůstává na ní. Stejně tak není zákonnou povinností každý rok automaticky přidělit nejžádanější letní týdny rodičům.
Pokud zaměstnavatel už určenou dovolenou změní nebo zaměstnance z dovolené odvolá, zákon mu ukládá nahradit náklady, které tím zaměstnanci bez jeho zavinění vzniknou. I proto dává smysl řešit kolize s předstihem, ne týden před odletem.
Modelová kancelář: čtyři lidé chtějí stejný týden a dva musí zůstat
Představme si tým čtyř zaměstnanců, ve kterém během posledního červencového týdne musí z provozních důvodů zůstat alespoň dva lidé. O volno požádají všichni čtyři.
• Jana má dvě školní děti a jiný termín společné rodinné dovolené letos prakticky nemá.
• Petr děti nemá, ale partnerka má celozávodní dovolenou právě v tomto týdnu a společný pobyt už zaplatili.
• Lucie má dítě ve školce a termín může posunout o týden.
• Martin děti nemá a žádný pevný závazek nemá, jen preferuje červenec před zářím.
Zákon zaměstnavateli nedává tabulku, podle které má tyto čtyři lidi seřadit. Musí skloubit provoz s jejich oprávněnými zájmy. Právě tady je podle nás fér rozlišovat mezi skutečně pevnou životní okolností a pouhou preferencí – ale bez pravidla, že samotné rodičovství automaticky poráží všechno ostatní.
Nejférovější systém není „rodiče vždy první“, ale předvídatelná pravidla
Pokud se stejný konflikt opakuje každý rok, nejhorší řešení je improvizovat podle toho, kdo se hlasitěji ozve vedoucímu. Mnohem méně toxický je předem známý systém, který kombinuje několik principů:
• sbírat žádosti o hlavní letní termíny s dostatečným předstihem,
• zohlednit pevné rodinné a osobní okolnosti, nikoli pouze kolonku „má / nemá děti“,
• u stejně silných žádostí termíny mezi zaměstnanci v dalších letech rotovat,
• zveřejnit minimální personální obsazení ještě před rezervací dovolených,
• nevytvářet kulturu, ve které musí lidé zveřejňovat intimní detaily, aby dokázali, že jejich volno je dostatečně důležité.
Takový systém nemusí uspokojit každého. Má ale jednu zásadní výhodu: zaměstnanec ví, že prohrál kolizi podle stejného pravidla, podle kterého může příště vyhrát – ne proto, že jeho soukromý život byl vyhodnocen jako méně důležitý.
Rodiče mají silný argument. Automatickou výsadu z něj ale dělat nemusíme
Kdybychom měli spor rozhodnout jednou větou, rodičům školních dětí bychom přiznali silný praktický argument, nikoli automatické přednostní právo. Školní kalendář si nevyberou a 62 dní prázdnin je objektivně delších než běžná dovolená zaměstnance. To má zaměstnavatel při rozhodování důvod zohlednit.
Stejně legitimní ale může být konkrétní zájem bezdětného kolegy. Dovolená není sociální dávka za rodičovství, ale pracovní právo zaměstnance. Férovost proto podle nás nezačíná větou „rodiče mají přednost“, nýbrž otázkou: jak silný a jak obtížně přesunutelný je důvod každého člověka v konkrétním roce?
Verdikt: prázdniny nejsou rezervované pro rodiče. Ignorovat jejich situaci by ale bylo stejně hloupé
Dva extrémy jsou jednoduché a oba špatné. První říká, že rodič má automaticky dostat červenec a srpen a ostatní si mají vybrat září. Druhý předstírá, že školní prázdniny nejsou pro rodiče žádné objektivní omezení a každý má úplně stejnou možnost posunout termín.
Zákon volí rozumnější, byť méně pohodlnou cestu: zaměstnavatel má rozhodnout a vedle provozu zohlednit oprávněné zájmy lidí. To vyžaduje úsudek, předvídatelná pravidla a občas i kompromis.
A právě proto je tenhle spor tak výbušný. Nejde jen o dva týdny volna. Jde o mnohem citlivější otázku: má mít rodičovství v zaměstnání přednost před soukromým životem člověka, který děti nemá? Náš verdikt je ne – ne automaticky. Ale tvářit se, že na školním kalendáři nezáleží, by bylo stejně nefér.
Metodika a omezení
Přepočet prázdnin vychází z termínu hlavních prázdnin MŠMT pro rok 2026. Počet dnů pondělí–pátek jsme spočítali kalendářně; model 20 dnů dovolené předpokládá zaměstnance s pětidenním pracovním týdnem a zákonným minimem čtyř týdnů dovolené. Skutečný nárok se vede v hodinách a může být vyšší podle zaměstnavatele, kolektivní smlouvy nebo pracovního režimu. Text není individuální právní poradenství.
Zdroje
