Článek
Na starých televizích vypadal SCART skoro komicky: široký konektor, tlustý kabel a jednadvacet kontaktů v době, kdy jsme později zvykli obraz i zvuk posílat jediným HDMI. Jenže těch 21 pinů nebyla samoúčelná megalomanie. SCART se snažil nacpat do jediného evropského konektoru několik různých analogových signálů najednou – obraz, stereo zvuk, přepínací povely a u části signálů dokonce cestu tam i zpátky.
Právě proto není fér dívat se na SCART jako na jeden „obrazový kabel“. Ve skutečnosti připomínal malou rozvodnou desku. Některé piny nesly zvuk z televize ven, jiné zvuk do televize, samostatné kontakty byly pro kompozitní video, RGB složky i země a další uměly televizi říct, že se má přepnout na externí vstup.
Jedna zásuvka, několik různých cest
U zvuku je obousměrnost vidět krásně. Pravý kanál má samostatný výstup a vstup, stejně tak levý nebo mono kanál. U kompozitního obrazu je to podobné: jeden pin je určený pro výstup videosignálu a jiný pro vstup. Díky tomu mohla sestava televize, videorekordéru a další techniky fungovat bez samostatného chumlu cinchů pro každý směr.
RGB bylo jiné. Červená, zelená a modrá měly vlastní signálové piny a vlastní země a typicky směřovaly do televizoru. SCART tedy jako celek podporoval komunikaci v obou směrech, ale neplatí, že úplně každý typ obrazu putoval obousměrně. Právě takové detaily jsou důvodem, proč má konektor tolik kontaktů.
Piny 8 a 16 uměly televizi „pošťouchnout“
SCART nepřenášel jen samotný obsah. Pin 8 se používal pro stavové a přepínací napětí: připojené zařízení tak mohlo televizoru dát signál, že má přejít na AV vstup, a zároveň se používal i pro informaci o poměru stran. Pin 16 zase souvisel s volbou RGB proti kompozitnímu obrazu.
To je drobnost, která z dnešního pohledu působí samozřejmě, ale u analogové techniky šlo o praktické pohodlí. Zapnuli jste videorekordér nebo přehrávač a televizor se nemusel tvářit, že o novém zdroji nic neví. Kabel nesl nejen obraz a zvuk, ale i základní řídicí informaci.
Proč tedy zrovna 21
Část pinů jsou samostatné signály, část jejich země a jedenadvacátý kontakt tvoří stínění a kostru konektoru. Když se to sečte, začne číslo 21 dávat smysl: stereo audio potřebuje vstupy, výstupy a zem, RGB tři barevné kanály a jejich země, kompozitní video svůj vstup, výstup a zem a k tomu jsou tu přepínací a datové kontakty.
Ne každý kabel měl vždy zapojené všechny vodiče a ne každé zařízení umělo využít všechny možnosti. Levnější kabel mohl v praxi přenášet jen kompozitní obraz a zvuk, zatímco kvalitnější propojení umělo využít RGB. Proto také dvě zdánlivě stejné SCART šňůry nemusely dát stejný obraz.
Obří konektor měl jednu velmi moderní myšlenku
SCART dnes působí jako relikt těžkých CRT televizorů, videorekordérů a prvních DVD přehrávačů. Jeho základní nápad byl ale překvapivě moderní: uživatel nemá řešit pět různých kabelů, když lze obraz, zvuk a základní řízení schovat do jednoho standardizovaného propojení.
HDMI to o desítky let později dovedlo mnohem dál a digitálně. SCART byl analogový, rozměrný a mechanicky nešikovný, ale jeho 21 pinů nebylo plýtvání. Byla to cena za snahu udělat z jednoho kabelu univerzální evropskou dálnici pro tehdejší domácí obraz a zvuk.
Zdroje
AllPinouts – SCART / Péritel / Euroconnector – přehled 21 pinů, audio/video vstupů a výstupů a přepínacích signálů
Panasonic – návod s popisem 21pinového SCART – dobová dokumentace: 21pinový konektor přenáší vstupní i výstupní signály obrazu a zvuku
Electronics Notes – SCART standard and pinout – technický přehled funkcí pinů
