Článek
1. Oči jako kočičí
Muž umíral v ložnici a jeho žena už několik nocí téměř nespala. Sestra u něj zůstala, zatímco žena přešla do vedlejšího pokoje. Nešla si lehnout. Jen si sedla k oknu a dívala se do tmy.
Po příjezdové cestě se náhle rozlilo světlo reflektorů.
První myšlenka byla téměř podrážděná: návštěva. Právě teď. Kdo by přijížděl v takovou dobu?
Vůz ale nebyl osobní auto.
Byl to pohřební vůz.
Kolem něj viselo několik malých podivných postav. Když auto zastavilo, seskočily na zem a všechny se podívaly k oknu, za kterým žena seděla.
Jejich oči zářily žlutě.
Ne jako odraz světla v lidských očích.
Jako oči kočky chycené v noci reflektorem.
Postavy vešly do domu.
Žena zůstala sedět. Nedokázala se ani pohnout. Po několika okamžicích je znovu zahlédla venku. Nesly něco dlouhého a těžkého. Naložily to do pohřebního vozu.
Motor zaburácel. Kola rozmetala štěrk a auto zmizelo ve tmě.
V tu samou chvíli se otevřely dveře za ženou.
Vešla sestra. Obličej měla bledý.
Položila ženě ruku na rameno a řekla jí, že její manžel právě zemřel.
2. Schůzka
Šestnáctiletý chlapec trávil léto na dědečkově farmě. Jednoho rána ho dědeček poslal do města pro zásoby.
Byl to obyčejný úkol. Auto, obchod, několik tašek a cesta zpět.
Na tržišti do něj někdo v davu narazil.
Chlapec se otočil.
Stál před Smrtí.
Ne člověk v černém kabátu. Ne nemocný stařec. V tom příběhu to byla Smrt sama.
Podívala se na něj a udělala rukou malé gesto.
Chlapec nečekal na vysvětlení.
Rozběhl se k autu, vrátil se na farmu a dědečkovi vyprávěl, co viděl. Byl přesvědčený, že Smrt si pro něj přišla.
Prosil o půjčení auta. Chtěl odjet do velkého města, schovat se mezi lidi a být co nejdál od tržiště.
Dědeček souhlasil.
Chlapec vyrazil.
Po jeho odjezdu šel dědeček do města sám. Smrt našel mezi lidmi na tržišti.
Neutekl před ní.
Zeptal se, proč jeho vnuka vyděsila. Je mu šestnáct. Ještě je příliš mladý.
Smrt odpověděla, že ho vyděsit nechtěla.
To gesto prý nebylo výhrůžkou.
Bylo překvapením.
„Nečekala jsem, že ho uvidím tady. Dnes odpoledne s ním mám schůzku ve městě.“
Chlapec tedy před Smrtí neutekl. Jen jí sám zajistil, že bude ve správný čas na správném místě.
3. Tvor za oknem
Starý dům na kopci měl dole pod svahem hřbitov. Bydlela v něm mladá žena se dvěma bratry a jedno horké léto se zdálo, že největším problémem domu je vzduch, který se v noci ani nehne.
Jednou nemohla spát. Ležela v posteli a sledovala měsíční světlo za oknem.
U hřbitova se mezi stromy objevily dva body.
Nejdřív vypadaly jako oči zvířete.
Pohybovaly se.
Vyšly z lesa a začaly stoupat do kopce.
Pak žena pochopila, že pod těmi světly je tělo.
Postava připomínala člověka jen z dálky.
Zmizela jí z výhledu. Několik minut neviděla nic. Pak se objevila na trávníku.
Mířila přímo k jejímu oknu.
Žena chtěla utéct ke dveřím. Jenže dveře byly hned vedle okna a ona měla pocit, že jakýkoli pohyb tu věc upozorní.
Pak se ozvalo škrábání.
Na skle se objevil seschlý hnědý obličej. Oči v něm hořely.
Tvor rozbil tabulku, prostrčil dovnitř dlouhé prsty, odjistil okno a protáhl se do pokoje.
Žena se dostala jen několik kroků.
Chytil ji za vlasy.
Bratři uslyšeli křik a rozběhli se přes chodbu. Dveře však byly zamčené. Když je vyrazili, tvor byl pryč a jejich sestra ležela na posteli s krvácející ranou na krku.
Jeden z bratrů běžel ven a zahlédl postavu, jak obrovskými kroky mizí směrem ke hřbitovu.
Policie pro to našla pohodlnější vysvětlení: nějaký šílenec.
Žena přežila. Po několika dnech v nemocnici se vrátila domů.
Bratři ji přemlouvali, aby už v tom pokoji nespala.
Trvala na svém.
Uběhlo několik měsíců.
Jedné noci ji probudilo stejné škrábání.
Tentokrát začala křičet okamžitě.
Bratři přiběhli ozbrojení. Tvor utekl znovu ke hřbitovu. Jeden z mužů vystřelil a zasáhl ho do nohy.
Viděli, jak se zraněná věc vyškrábala přes zeď a zmizela ve staré hrobce.
Druhý den přišli s knězem.
Uvnitř hrobky byly rakve rozbité. Kosti a zbytky těl ležely po podlaze.
Jedna rakev však zůstala zavřená.
Otevřeli ji.
Uvnitř ležel seschlý tvor z okna.
A v jeho noze byla kulka.
Udělali to, co podle starých příběhů zbývá, když už člověk nechce čekat na třetí návštěvu.
Tělo vytáhli ven.
A spálili ho.
V prvním příběhu žena na několik sekund viděla událost, která teprve nastávala. Ve druhém chlapec dostal varování a zvolil přesně špatný útěk. A ve třetím se něco vrátilo ke stejnému oknu, dokud už nebylo možné předstírat, že šlo o náhodu.
Zdrojové stránky
