Článek
V Česku právě vznikla úniková hra pro lidi, kteří se živí tím, že umějí číst malé písmo. Vstup je jen pro advokáty. U dveří vás nikdo neprohledá; stačí přihlášení do portálu České advokátní komory. Čekají vás dvě místnosti, dvě otázky a staré známé tlačítko PROTI. Háček? Místnosti někdo přehodil. Vítejte. Nápovědu najdete ve Věstníku.
Dnešní příběh není smyšlený. Členové České advokátní komory právě hlasují mimo zasedání sněmu, poprvé na podnět samotných advokátů. Jedna otázka míří na roční členský příspěvek. Komora rozhodla o jeho zvýšení z 10 600 na 14 800 korun; skupina členů chce rozhodnutí zvrátit a zachovat dosavadní částku. Druhá otázka se týká samotné možnosti příště podobné hlasování vyvolat. Dnes k tomu stačí sto podpisů, návrh je chce zvednout na tisíc.
Ano, čtete správně. Právníci poprvé pořádně využívají novou cestu, jak promluvit do vlastních pravidel. A rovnou se rozhodují, zda na tu cestu příště neposadit vrátného, který vás bez devíti set dalších kamarádů nepustí dál. Nápovědu najdete ve Věstníku.
Když komora návrhy předem představovala, byl nejdřív ten o penězích a potom ten o podpisových pravidlech. V hlasovacím portálu se však ukázaly v opačném pořadí. Redakce České justice na nesoulad upozornila už minulý týden; v pondělí 9. listopadu jej podrobně popsaly také Seznam Zprávy. Problém by byl nepříjemný i u ankety, jestli se na vánočním večírku bude podávat řízek, nebo guláš. Tady jde o peníze a o právo členů zasáhnout do řízení vlastní organizace.
A pak je tu malý technický fór, který by se v dobře napsané komedii zdál přitažený za vlasy. Kdo chce ponechat nižší příspěvek, hlasuje PRO návrh na jeho zachování. Kdo nechce ztížit vyvolání dalších hlasování, hlasuje PROTI návrhu na zvýšení potřebných podpisů. Dva různé cíle. Dvě různé správné odpovědi. Nahoře jiné dveře, než čekáte. Popisky tvoří názvy stavovských předpisů a odkazy na usnesení z roku 1999.
Nevěřím, že by běžný advokát měl problém rozlišit slova „pro“ a „proti“. To by na soudním jednání dlouho nevydržel. Potíž začíná tam, kde musí k jednoduché volbě nejprve rekonstruovat, co označuje která položka, proč se přestěhovala a jaká je přesná formulace usnesení. Člověk může být výborný právník a pořád mít právo na obrazovku, která mu nehází nohy pod stůl.
Systém tvrdí, že nic neprovedl
Komora prohození vysvětluje technickým nastavením. Při nahrání druhého návrhu se novější položka automaticky posunula nahoru. Podle jejího vyjádření tedy nešlo o úmyslné zvýhodnění jednoho z návrhů. Členové mají na hlasování osm dní a každý výběr musí ještě potvrdit. Předsedkyně Monika Novotná uznala, že takové uspořádání není ideální, a pro příště slíbila přehlednější postup.
Tady je dobré zhasnout blikající nápis KONSPIRACE. Z dostupných podkladů neplyne, že by někdo hlasování úmyslně zmanipuloval. Systém se může řadit obráceně a nikdo si toho včas nevšimne. Přesně tím se běžně rodí malé české katastrofy: z nevinné vlastnosti programu, několika lidí, kteří ji považují za samozřejmou, a konečného uživatele, kterému pak všichni doporučí, aby si pečlivě přečetl návod.
Nápovědu najdete ve Věstníku. Heslo do další místnosti vám nikdo neřekne; tam už je to vaše odpovědnost.
A ještě drobnost: komora zdůrazňuje, že člověk svou volbu musí po kliknutí znovu potvrdit. To jistě pomůže tomu, kdo se přehmátl. Mnohem hůř to pomůže tomu, kdo správně klikl na špatně pochopenou otázku. Potvrdit omyl lze i dvakrát, jen se pak uloží s větší sebejistotou. Pořádný hlasovací systém musí chránit také význam rozhodnutí, nejen správně uložený stisk myši.
Rozumím i tomu, proč komora potřebuje peníze. Argumentuje inflací, rostoucí agendou a finanční stabilitou. Předsedkyně tvrdí, že příspěvky se nezvyšovaly od roku 2019. Na stole jsou plány digitalizace a provozu, které něco stojí. Členové zase namítají, že informace o hospodaření a zamýšlených výdajích dostali pozdě a v málo srozumitelné podobě. To je legitimní spor. Zkuste ho ale rozhodnout v místnosti, kde je nutné nejprve najít správný vypínač.
Nejtěžší zámek je ten příští
Právě druhá otázka je podle mě ve výsledku zajímavější než oněch 4 200 korun navíc. Poplatek bolí. Desetinásobná podpisová hranice mění způsob, jakým lze vedení vůbec znovu přimět k otázce. Stovka podporovatelů ještě může být nespokojená skupina kolegů. Tisíc už je samostatná organizační operace: seznamy, telefonáty, přesvědčování, víkendy. Právo napsané na papíře může zůstat stejné, i když se cesta k jeho využití výrazně prodlouží.
Možná takový práh zastánci potřebují, aby se komora netopila v nekonečných referendech. I to má svou logiku. Pak by ale bylo fér vést spor o tom, co se stane s menšinovým hlasem, který má dobrý důvod něco otevřít a nemá za sebou tisícihlavý aparát. Především o tomhle se hlasuje. A tím je úniková hra méně legrační.
Představuji si klienta, kterému advokát podá dvě smlouvy. Na průvodním listu je nejdřív koupě bytu, potom garáže. U podpisu se dokumenty zjeví v opačném pořadí, protože systém automaticky řadí naposledy vložené soubory nahoru. „Vždyť jste měl čas si to přečíst,“ slyší klient. S největší pravděpodobností by taková obhajoba u dobrého právníka neuspěla. Právě proto je tahle epizoda komická i poučná. Věta „program to tak dělá“ vysvětluje příčinu. Sama o sobě ještě neřeší následek.
Přiznejme si zvláštní kouzlo celé věci. Česká advokacie chce digitalizovat svůj provoz, hájí přesnost formulací a stojí na představě, že pravidla jsou srozumitelná těm, kdo se jimi mají řídit. První velký test členského hlasování přesto vyrobil spor o pořadí dvou řádků. Věc, kterou by šlo napravit pár větami lidského jazyka hned nad hlasovacími tlačítky, se vysvětluje odkazem na to, jak se chová publikační systém.
Kvalitní digitální služba nemá být zkouškou z trpělivosti. Nestačí, že všechna pravidla někde existují. Máte-li občanovi nebo členovi dát možnost rozhodnout, mělo by být na první pohled jasné, o čem právě rozhoduje. To není ústupek hloupým. To je respekt k času chytrých.
Zítra ráno hlasování skončí. Teprve pak se ukáže, jak jednotlivé návrhy dopadly. Dnes je tu jeden jistý vítěz: úniková hra, která se do historie advokacie zapsala bez jediného visacího zámku.
A jestli se jednou bude hlasovat o tom, jak příště hlasovat, navrhuji malé zjednodušení. U dveří nechat dvě cedule: CHCI ZŮSTAT a CHCI ODEJÍT. Jen prosím nikoho nenapadne dát je po nahrání do systému naopak.
Klikací zdroje a kontrola faktů
